SK Libuš

SK Libuš – FK Dobřejovice   0:6 (0:3)

V posledním utkání zimní ligy jsme se utkali s pořádajícím týmem, který proti nám postavil kluky o rok mladší, ale na jejich výkonu to vůbec nebylo znát. Nám se při rozcvičování zranil Keny, který dostal míčem do ruky tak nešťastně, že má zlomené zápěstí a sádru na tři týdny. Do branky šel tedy Mates, který chytal již minule a opět si nevedl nejhůř. Protože znovu několik hráčů omluvili rodiče ze zdravotních důvodů, někteří se neomluvili vůbec a někteří odjeli na hory a podobně, naše sestava opět nebyla kompletní a myslím si, že s tímto přístupem nikdy ani nebude. Naštěstí se nám uzdravil alespoň trenér, což bylo asi jediným plusem tohoto utkání.

Od prvních minut se hrál vyrovnaný zápas se spoustou šancí na obou stranách, soupeřovy útočníci však s nabídnutými příležitostmi zacházeli lépe a dokázali je i proměnit na rozdíl od našich hráčů, kteří nebyli schopni trefit branku ani z bezprostřední blízkosti. Soupeři k utkání přistoupili velice bojovně, byli rychlejší s míčem i bez míče, lépe spolupracovali hlavně směrem dopředu a postupem času začala jejich hra převyšovat náš styl nepovedených odkopů, nepřesných přihrávek a neochoty pomoci jeden druhému. Do poločasu jsme inkasovali jen třikrát a branku soupeře trefili maximálně dvakrát.

O poločasové přestávce jsme klukům připomínali, že fotbal je především zábava a musí je to bavit, ale polovina z nich ani neposlouchala, co jim říkáme a dělali si, co chtěli. Stejně tak to vypadalo i na hřišti, kde se nám alespoň podařilo několikrát trefit soupeřovu branku a několik slibných šancí jsme neproměnili díky zbrklosti a nepřesné střelbě. Nakonec jsme dostali ještě další tři branky, udělali soupeřům velikou radost a prohráli tak další utkání zimní ligy díky přístupu a chování většiny vynikajících individualit v našem skvělém týmu.

Bohužel opět porážka, snad zase příště.

SK Libuš – SK Újezd Praha 4   4:3 (2:2)

Druhý zápas hodinu a čtvrt po prvním, v tomto ideálním počasí pro fotbal, proti domácím jsme začali bez Míry a Šimona, kteří jeli hrát halový turnaj do Říčan za starší a s Kubou, který dorazil po předchozí domluvě z prázdnin později.

V brance začal Mates, se kterým jsme byli dopředu domluveni, že se s Kenym na tento zápas do branky vystřídá, a ověřili jsme si, že v případě jakékoliv komplikace máme dalšího brankáře. Po trochu nejistém začátku jsme dostali dvě branky, kdy zvláště ta druhá byla dost zbytečná. Kluci ještě trochu přidali a podařilo se jim po závaru před soupeřovou brankou Vencovou střelou snížit a po Neyamově akci dokonce vyrovnat ještě do poločasu.

Ve druhé půli kluci začali lépe než soupeř a po další Neyamově brance z pravé strany jsme se dostali do vedení. Čtvrtou branku vstřelil po Neyamově nahrávce levou nohou do prázdné branky Tommy a vypadalo to na jasné vítězství našich. Poté jsme opět začali předvádět nesmysly počínaje od brankáře až po útočníky, přestali běhat a hrát, soupeř snížil a až do konce utkání jsme se klepali o dobrý výsledek. Nakonec jsme další branku neinkasovali a mohli se tak radovat z dalšího vítězství na tomto turnaji.
Výborně, blahopřejeme!

SK Libuš – Spartak Průhonice   0:5 (0:3)

V neděli, v poslední den prázdnin ráno, jsme se sešli opět ne úplně všichni, přesto, že všichni od Vánoc věděli, že se bude hrát, ale některé rodiče to prostě nezajímá a stále to berou jako vhodné vyplnění volného času svých ratolestí. Ovšem v případě, že se jim to hodí a kluci nejsou nominováni, bývá s tím problém.

Utkání jsme začali poměrně dobře, zkraje to dokonce vypadalo, že bychom soupeři mohli stačit, dokonce jsme i vystřelili na branku soupeřů. Postupem času se začala projevovat větší šikovnost při práci s balónem, rychlost a hlavně větší zápal pro vítězství kluků z Průhonic. My jsme hráli fotbal na úrovni: vidíme se poprvé v životě, když on to nedoběhne, proč bych tam měl běžet já, mě to nebaví, je moc teplo. Minule bylo moc zima. Celkově se nikomu moc nechtělo a soupeř nám v první půli vstřelil tři branky a na pochvalu toho taky nebylo mnoho.

Ve druhé půli se naše hra na chvíli trochu zlepšila, ale k pochválení toho pořád moc nebylo. Tři nebo čtyři povedené akce za zápas jsou dost málo, ale to se časem určitě zlepší. Nakonec jsme dostali nepopulárního bůra, ale vůbec nikomu to nevadilo, což svědčí o velikém nezájmu celého týmu o hru a snaze o dosažení alespoň jedné naší branky. Nepěkný zápas a výkon většiny našich hráčů.
Bohužel zase nic, snad příště.

SK Libuš – SK Čechie Uhříněves   4:0 (0:0)

V neděli dopoledne jsme nastoupili k dalšímu utkání zimní ligy proti Uhříněvsi. Z důvodu různých víkendových nemocí jsme nebyli zcela kompletní, ale několik hráčů na střídání se přeci jen dostavilo. Soupeř se dostavil jen v osmi hráčích, a tak neměl ani jednoho na střídání, což nám ve druhé půli docela pomohlo.

My začali v sestavě, kterou si naši hráči svým přístupem a omluvenkami zasloužili, i když se to možná některým nelíbilo, ale trénují a rozhodují páni trenéři a (zatím) ne rodiče. Rodičům samozřejmě děkujeme, že děti ke sportu vedou a snaží se zajistit jejich pravidelnou docházku a životosprávu, takže obětují množství času a peněz pro výchovu a zábavu svých dětí, ale to bohužel někdy nestačí.

V prvním poločase se hrálo velice vyrovnané utkání, kdy nám největší problémy v obraně dělali oba soupeřovy útočníci, se kterými si Kryštof se Šimonem lépe poradili až po domluvě po poločasové přestávce, od kdy se téměř k žádnému protiútoku nedostali a vyšší hráč ve středu pole, kterého se naši hráči ze začátku utkání trochu obávali a v osobních soubojích s ním prohrávali. My jsme se snažili rozehrávat míč po zemi do stran, nabíhat si do volných prostorů a co nejvíce zakončovat naše útoky střelou směrem na soupeřovu branku. V prvním poločase se nikomu vstřelit branku nepodařilo hlavně zásluhou dobře chytajících brankářů na obou stranách a poločas tak skončil bez vstřelené branky.

Do druhého poločasu jsme našim hráčům poradili trochu změnit styl hry a rozestavení, větší důraz a rychlost v soubojích a hlavně přesněji a lépe nahrávat a nabíhat směrem dopředu. Soupeři zcela evidentně začali docházet síly a směrem dopředu už toho moc nepředvedl. První gól jsme vstřelili po rohu, kdy odražený míč na hranici vápna dopravil do branky Luky. Druhý gól dorazil do branky Max, třetí šanci proměnil po parádním náběhu mezi obránce Neyam a poslední čtvrtou svým prvním gólem v mladších žácích Tadeáš po samostatném průniku z levé strany. Několik dalších šancí se nám proměnit nepodařilo, a tak jsme nakonec zvítězili „jen“ 4:0. Svou první nulu letos vychytal Keny, který nás hlavně v prvním poločase svými zákroky dost podržel.

Výborně, blahopřejeme!!!