SK Libuš

Ravenna Eeropian Cup 2018 – (28.4.-1.5.2018)

Na rozmezí dubna a května jsme se vydali sbírat zkušenosti na výborně obsazený turnaj ročníku 2003 v Italské Ravenně. Po dvou letech, co se účastníme mezinárodních turnajů a myslím, že velmi úspěšně, když jsme ze čtyř turnajů tři vyhráli a ve čtvrtém vypadli ve čtvrtfinále. Díky tomu nás proto organizátoři oslovili, jestli bychom nechtěli jako jediný celek z České republiky na turnaji hrát. Já jsem nabídku velmi rád přijal a když jsme splnili i další podmínku organizátorů – být nejhůře třetím celkem v tabulce ve své soutěži (2.), tak už nám nic nebránilo jet do Itálie reprezentovat naší zemi, Prahu, ale především náš klub. Dostali jsme přednost před většími ale i zvučnějšími týmy z České republiky.

Na turnaji hrálo 32 týmů z 28 zemí z celé Evropy z toho 27 zemí po jednom týmů a zbytek celků byl z Itálie, v osmi skupinách po čtyřech týmech, čas byl dvakrát 20 minut. Nám do skupiny byli nalosovány týmy: Regal Sport z Rumunska, Stuvsta ze Švédska a domácí celek Rapp.LND Ravenna z Itálie.

Po 14 hodinách v autobuse jsme si tři hodinky na hotelu odpočinuli a šlo se na první zápas a v něm jsme se střetli s Rumunským týmem Regal Sport. Před zápasem jsme se zasmáli tomu, že mají dresy Atletika Madrid a šlo se na zápas.

SK Libuš – Regal Sport   0:1 (0:1)

Hned začátek utkání nám ukázal, že proti nám stojí velmi silný celek. Hrál maximálně na tři doteky, přenášel velmi dobře hru a měl velmi dobrý pohyb. My jsme po většinu zápasu běhali bez míče a do zakončení jsme se prakticky vůbec nedostávali. V zápase nás několikrát podržel David v brance a sami jsme dopředu moc nebezpeční nebyli. Soupeř byl jasně lepší a po zásluze se mu podařilo dát branku, která mu stačila na vítězství.
A také už víme, proč měli dresy Atletika. Turnaje ze zúčastnilo hodně fotbalových akademií z Evropy a rumunský celek byl jedním z nich a to akademií Atletika Madrid :-).

Kluci se pomalu vzpamatovali z herní kvality soupeře, vydýchali se z centryfugy, na které nás soupeř povozil a šlo se na večeři a ještě k moři, které jsme měli 200 metrů od hotelu. Druhý den nás čekali dva zápasy a hned ten první proti domácímu celku.

SK Libuš – Rapp.LND Ravenna   0:1 (0:1)

Zápas už byl trochu více vyrovnaný. Soupeř se po několika šancích dostal do vedení. Kluci ale bojovali a nechtěli se s prohrou smířit. Zápas rozhodla naše nedisciplinovanost, když po faulu na Alfa rozhodčí nezapískal a Alf poté soupeře zcela zbytečně trochu dohrál. Následovala přísná červená karta a my šli do deseti. I tak jsme se dostali do šancí. Péťa trefil s přímého kopu břevno a následnou dorážku jsme nedokázali dohrát. Pak jsme měli ještě jednu šanci na vyrovnání, ale i tu jsme neproměnili. A i v tomto utkání nás držel David, především z rychlých brejků se domácí dostávali do jasných šancí, které jim David chytil.

SK Libuš – Stuvsta   1:0 (0:0)

Poslední náš zápas ve skupině jsme hráli proti Švédskému celku Stuvsta. Soupeř měl z naší skupiny nejvyspělejší chlapce. Vikingové se vším co k nim patří (vysocí, svalnatí, vousatí :-)..) Sám jsme byl zvědavý, jak si s tím kluci poradí, protože tak narostlý není ani náš starší dorost.

A kluci nás velmi mile překvapili, hned od začátku jsme byli lepším týmem, dobře a rychle jsme kombinovali a soupeř nás nestíhal. My jsme jim nedávali ani metr prostoru, dobře jsme se posouvali a zdvojovali. Následné dlouhé balóny za obranu sbíral David a soupeř se vůbec nedostával do šancí. Co mě ale nejvíce překvapilo, že jsme byli důraznější i v soubojích a i ty vyhrávali. Soupeř to velmi těžce nesl a začal nás pěkně masírovat. Kdyby rozhodčí měl stejný metr jako proti zápasu s domácími, tak by Švédové dohrávali tak v sedmi. Rozhodčí když dal kartu, tak jen žlutou.
Na hřišti naštěstí vyhrála naše fotbalovost. Snad po šesti šancích, které jsme nevyužili, jsme zahrávali rohový kop, který vysoký obránci soupeře odhlavičkovali za vápno k volnému Péťovi, který nechytatelně vystřelil a my jsme se konečně dočkali první branky a šli do vedení 1:0. Do konce utkání jsme kontrolovali hru a žádný závěrečný tlak Švédů nepřišel, jen surové fauly a strkanice, které vyústily i po konci utkání, kdy se chtěl soupeř kamarádit i s naším trenérem Petrem.
Soupeř na nás ještě zkusil podat stížnost u rozhodčího, že nastoupil hráč, který dostal v minulém kole červenou (Alf). Tak jsme zavolali Alfa z tribuny, aby se jim šel ukázat, že nehrál. Ani to Švédům nestačilo, ale rozhodčí žádné nesmyslné diskuze nechtěl už vést a tak jsme vyhráli i na diplomatickém poli :-)

Ve skupině jsme obsadili třetí místo se třemi body a skórem 1:2. V osmi finále nás celek FK Petar Puaca ze Srbska. Utkání se hrálo až další den a my jsme se z umělé trávy stěhovali na dvacet kilometrů daleko přírodní hodně suchou trávu.

SK Libuš – FK Petar Puaca   0:5 (0:1)

Foukal velmi silný vítr, který s balónem dělal divoké věci. Znovu jsme nastoupili na narostlého soupeře, který za poslední čtyři roky ve své zemi v první lize prohrál pouze jeden zápas a třikrát remizoval a to hraje nejvyšší soutěž v Srbsku!!! To nám řekli až po zápase :-)))

O kvalitě soupeře jsme se přesvědčovali hned od začátku utkání, hrál velmi jednoduchý, rychlý přechod do útoku, který nám dělal velké problémy. Technicky na tom byl soupeř také velice dobře. Důkazem byla naše první obdržená branka v páté minutě zápasu, kdy soupeřův útočník v našem vápně přehrál postupně tři naše obránce a pak bez problémů překonal Davida.
My jsme se spíše jen sporadicky dostávali do brejků a když jsme se dostali do zakončení, tak jsme nebyli úspěšní. Ke konci prvního poločasu jsme faulovali a soupeř kopal penaltu, kterou hráč kopl velice dobře za tyč, ale David se tam zázračně dostal a penaltu mu chytil. Tím si vysloužil pochvalu od všech zúčastněných.
Pískal se poločas a my si mysleli, že by nás neproměněná penalta mohla dostat do hry. Bohužel v druhé půli jsme už neměli síly na zvrat a po rychlých smrtících brejcích jsme ještě čtyřikrát kapitulovali :-(. A zcela zaslouženě se Srby jednoznačně prohráli.

Tím pro nás turnaj skončil a my si alespoň mohli pořádně prohlédnout město a jít se vykoupat do ledového moře. I když se nám na turnaji moc nezadařilo, tak nás kluci vůbec nezklamali, naopak nás v zápasech, nejvíce se Švédy, mile překvapili. Na turnaji jsme byli nejmladším týmem, kdy soupeři měli až na výjimky všechny kluky ročníku 2003 (my pouze šest kluků) a fyzická vyspělost i síla byly nad naše dovednosti.
Pro kluky to jsou velmi cenné zkušenosti do dalších fotbalových let a věřím, že si turnaj pořádně užili!!! Kluci jste dobrá parta a dobrý tým. Je radost vás vidět, jak všichni držíte spolu!!!

Na závěr musím ještě velmi poděkovat firmě Pankrác a.s., která nám vysokou částkou přispěla na dopravu a my jsme si mohli cestu pořádně užít. V neposlední řadě také dopravci Auto Betty a jejím dvěma řidičům, kteří nás dovezli bezpečně tam i domů.

Moc Vám všem děkujeme!!!!