SK Libuš

FŠ Litvínov – SK Libuš   5:2 (3:0)

V deštivém počasí jsme zavítali na stadion Lomská v Litvínově, kde jsme odehráli zápas na UMT. V týdnu plném novinek, jsme si řekli, že budeme pokračovat v rozdělané práci a necháme na hřišti vše, i když se nebude dařit, bohužel realita je jiná.

Před zápasem jsme si prošli důležité věci, výsledek je, že dostaneme 4 branky po rohu, což není chyba systému, ale osobní odpovědnost při dané situaci, kterou jsem postrádal. Poslední týdny, jako by vyprchala z hráčů chuť se porvat na hřišti o lepší výsledek, protože začínáme hrát až po prostřídání nebo po inkasovaných brankách, při tom herně v poli kluci nejsou horším týmem. Celkově nás sráží chyby, které při bránění, ale i při zakončení máme, soupeři stačí minimum na vstřelení gólu, za to my se na branku strašně nadřeme, jenže vše je stále o jednom při větší chuti – bojovnost, důraz, touze s tím něco udělat se to zlomí, samo to nikdy nepůjde, někteří musí vybočit z řady a vzít v kritický moment tu zodpovědnost na sebe a pokusit se to urvat, povzbudit se, nemýt hlavu dole.

Při tom zápas nezačal vůbec špatně – v úvodních dvou minutách jsme měli více rohů, než za 50 minut minulého utkání, jenže poté přišla první otočená situace u naší brány, po které jsme inkasovali od úplně osamoceného protivníka, aby toho nebylo málo o pár minut později předvedl Alf v bráně super zákrok, poté vyraženou střelu na břevno ještě schoval do náruče na hrací ploše a rozhodčí ukázal na roh, ze kterého jsme inkasovali. Opět samotný hráč, který nemusel ani vyskočit při dvou metrech nepokryt, tohle s námi zamávalo, místo toho, abych hráli nebojácně, jsme se najednou báli cokoliv udělat.

Po chvíli jsme se oklepali, začali hrát, jenže soupeř zalezl do bloku a naše netrpělivost spolu s nepřesností mu hráli do karet, přesto, že jsme v určitých pasážích soupeře zatlačili a vytvořili si šance, jsme v první půli neskórovali, věřím v to, kdyby kluci dali branku do půle, tak jsme utkání otočili, naopak po snaze o útok přišla ztráta, i přes dostatečný počet vzadu, jsme inkasovali. Napříč tomu, že si říkáme o zdvojování hráčů, kreslíme, bavíme se, všichni chápou do chvíle, než vyběhnou na trávník. Tohle doopravdy není, jestli budeme hrát v tom či onom rozestavění, tohle je osobní zodpovědnost hráčů v obranné situaci.

O pauze jsme udělali změny a hráčům jsem kladl důraz na rohy, výsledek opět další branky z rohu. Během zápasu nás podržel několikrát Alf v bráně, kdy si dokonce připsal i svou první asistenci na branku, to se mu nepovedlo ani z obrany, natož ze zálohy, což koresponduje s naší tvořivostí v poli. Je smutné, že musí tvořit hráči kteří mají jiné přednosti a ti, co to umí, se jen schovávají. Po prostřídaní se nám aspoň podařilo částečně vyrovnat druhou půli, kdy po přihrávce za obranu šel důrazně Dory za míčem, zařval si na Aliho, aby mu to nechal a dal branku, poté po hezké přihrávce do ulice na Aliho se dostal míč k Ondrovi a ten přehodil brankáře, další šance v podobě Maxe a dalších jsme již neproměnili.
Je to ohromná škoda, hned po půli jsme mohli korigovat Alim, který měl dostatek času a místa na zadní, ještě více prostoru a času hned na to Dan. Ale jak se říká, nedáš dostaneš, branky padají po chybách, my pohrdáme nabídkou od soupeře, zatímco protivník nás nemilosrdně trestá.

I tak řadě hráčům děkuji, že se snažili do konce, i když při větším zaujetím a důrazu bychom utkání měli zvládnout i v sestavě, ve které jsme vyběhli. Hlavu nahoru, bez práce nejsou koláče, snad souboj, který nás čeká tento pátek bude lepší, protože nám přijde, že na soupeře, kteří jsou nad námi máme větší motivaci se ukázat. Snad se tedy bude tentokrát hráčům chtít dát do utkání aspoň 100 %.