SK Libuš

FC Chomutov – SK Libuš   4:1 (3:0)

Na tento zápas se hráči těšili z mnoha důvodů, chtěli vrátit podzimní porážku se soupeřem, který je na tom bodově podobně, navíc poslední společný výjezd autobusem, jenže úvod zápasu nás vrátil do reality velice rychle, tak trochu to pro některé z nás nebylo vůbec překvapení, ba naopak.

Do utkání jsme vlétli dle představ, vyzkoušeli, že to půjde, běžela třetí minuta, kdy si u naší lavičky poradil Mendík se soupeřem a posunul na Očenáše, oba hráči, byli posláni k zemi dost hrubým způsobem, bez trestu – nepochopitelně! Z následující standardní situace se do zakončení dostávalo trio Krajuškin, Holub, Fialka, kteří byli objati a staženi k zemi, bez povšimnutí muže s píšťalkou, z následujícího osvobozujícího odkopu dostává Očenáš červenou za skluz na půlce, i když nebyl posledním hráčem, za nás úplně stejná intezita, jako předchozí dva prohřešky bez karty u soupeře.

Klukům chvilku trvalo, než se oklepali, bohužel mezitím inkasovali smolnou branku, kdy se míč vždy odrazil k soupeři, i přes dva zákroky Pihery a jeden Dorazila na brankové čáře. Druhá branka byla symbolická pro jaro vůbec, Dorazil jde do souboje, při dopadu nechtěně podkopává křižujícího Pelanta a protihráč má zelenou k úniku. To samé třetí branka, jakýkoliv tým proti nám skóruje z každé chyby, my se nedokážeme poučit ze situací, každý zápas opakujeme stejné, ale jen jiní hráči. Šance nedokážeme proměnit, a to nás stojí body, není to jen o útočících, ale o práci celé party na hřišti.

V druhé půli jsme zkusili hru vabank, záměr i risk se nám povedl, až na nezachycení soupeře, kdy Calta dal soupeři dvě sekundy náskok a už neměl šanci jej dohnat, bohužel furt to samé a dokola. I přes stav, který svítil na ukazateli, jsme celý druhý poločas dominovali na hřišti i v deseti, jedinou branku vstřelil Krajuškin, který mohl mít klidně o dvě branky více, včetně dalších spoluhráčů. V druhé polovině jsme měli šest stoprocentních šancí na to rozvlnit síť, jenže když nejsme schopni dát branku, tak nemůžeme pomýšlet na body.

Pochvala pro hráče, že i přes vývoj se semkli a nechali na hřišti všechno. Jen si říkáme, kdyby se hrálo ve stejném počtu, tak je to jiné. Dohrávat se mělo stoprocentně o desíti na obou stranách od 25. minuty, kdy domácí Krása chytil pod krkem Daviziho a mrsknul mu míč do obličeje – nesportovní chování za žlutou??!! Na rozhodčí se nevymlouváme, stejně jako hráči, tak i oni dělají chyby, na druhou stranu, když neumíš pilotovat letadlo, tak jej neřídíš, i když se ti líbí a bavilo by tě, stejně tak je to i o hraní a pískání, chce to cit pro hru, dobré oko, dovednosti, ne to brát jako kšeft.

Fotbal je nádherný sport, který bohužel ovlivňují i jiné věci než hra jedenácti borců na hřišti proti sobě. Možná více než porážku, si kluci budou pamatovat připravené hřiště, protože středový kruh byl posunut do druhé strany, což nejen hráči, ale i trenéři viděli maximálně v nějaké filmové komedii, tím bych poděkoval lidem v klubu na Libuši, že to máme vždy na správném místě.