SK Libuš

FK Roudnice n/Labem – SK Libuš   4:1 (1:0)

Do posledního výjezdu za Prahu jsme nevstoupili ideálně, začali jsme zakřiknutě, báli jsme se hrát, soupeř toho využíval, chodil přes náš líný střed, kde si někteří hráči myslí, když jdou za chlapy, kde se tolik neběhá, že to stačí i tady, bohužel pro ně – NE – nestačí. I přes hrozný začátek jsme se nadechovali a díky zlepšenému pohybu a bojovností jsme částečně dokázali eliminovat schopnosti protivníka.

Za stavu 0:0 jsme mohli dát branku, bohužel pro nás Dorazil dvakrát minul po rohu a z jedné rozehrávky našeho rohu inkasujeme, protože směrem dozadu v plné rychlosti se chtělo jen dvojici hráčů, na rozdíl od soupeře, který naši lenost potrestal. I přesto jsme měli jakési náznaky šancí, ale chyběl větší klid po vypracování.

Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji, bohužel opět velice hloupá chyba v zadních řadách, kterou soupeř potrestal. Po každém inkasovaném gólu jsme měli možnost dorovnat, jenže když nejsme schopni trefit branku, nebo lépe řešit situace ve vápně, nemůžeme pomýšlet na lepší výsledek. Kéž by si hráči dovolili jeden na jednoho, jako v tréninku, více si věřili i za nepříznivého stavu, protože hrát se dá s každým, jen to chce mít dole pořádné boule, místo hromady v trenkách! Slovo nejde neexistuje a je to jen o nastavení v hlavě, pokud jdou někteří, že prohrají, tak se neposunou, bohužel doplácíme na šířku a kvalitu kádru, kde není konkurence, dochází k útlumu a uspokojení.