SK Libuš

SC Xaverov – SK Libuš   5:2 (3:0)

Po trojzápase na úvod sezóny nás los zavedl na vzdálený konec Prahy. Na Xaverově jsme hráli na malé umělce a celý týden jsme se na to kluky snažili připravit.

Do zápasu jsme vstoupili aktivně a prvních deset minut jsme byli lepší. Pak však následovala studená sprcha v podobě gólu domácích a my jsme opět vypadli z tempa. Tak tomu bylo až do poločasu a šli jsme do kabin za stavu 3:0 a mohli jsme za to být rádi.

Zápas byl hodně vyhrocený, tomu nepomáhala ani domácí lavička, která pokřikovala na mladého hlavního rozhodčího po jakémkoliv písknutí. Nechápu, že si mají pánové, kteří by v pohodě mohli být pana rozhodčího tátové, potřebu vylívat své ego na mladého kluka, který se pískat pořad ještě učí. Ale zpátky k zápasu.

V kabině jsme kluky uklidnili, řekli jim ať se věnují jen sami sobě a nenechají se ničím rozhodit. Soupeř byl kvalitní, ale nebyl důvod abychom zápas nemohli otočit. Do 70. minuty byl zápas vyrovnaný, pak se po pěkné akci Meryho dostal k zakončení na zadní tyči Tonda a snížil na 3:1. Poté následoval náš tlak, který vyústil v další branku, kterou Šális snížil na rozdíl jediného gólu. V 80. minutě už jsme neměli co ztratit – tak jsme hru hodně otevřeli. Po naší ztrátě následoval prapodivný faul pár metrů před naší šestnáctkou, odpískaný až poté, co domácí lavička začala křičet. Soupeř si postavil balón a nádhernou ranou vymetl šibenici. To byl zlomový moment a posledních pár minut už se dohrávalo bez tempa a soupeř vstřelil ještě jeden gól.

Kluky musím pochválit za bojovnost a víru, že utkání otočí. Zápas jsme si však opět prohráli úplně sami v první půlce.