SK Libuš

ČAFC Praha – SK Libuš   4:0 (0:0)

Páté mistrovské utkání jsme odehráli na půdě posilněné Čafky. Hrálo se na malé umělce, což nakonec bohužel více svědčilo domácím. Naše plány se začaly rozpadat už v týdnu, kdy nám mimo dlouhodobě zraněné vypadli další 3 hráči a pro tento zápas se absence zastavili na čísle sedm, ke kterým se po dvaceti minutách přidal osmý Nazi, což je šílené.

To co však předvedlo, nebo spíše nepředvedlo, zbylých třináct kluků, co na zápas dorazilo, bylo něco otřesného. Začíná to už tím, že někteří si užívají na koncertech do 4 ráno, jiní pro změnu neběhají a nemakají ani za normálního stavu. Nebýt světlých výjimek, především skvěle chytajícího Maxe, by zápas skončil výrazně větším rozdílem. Kromě Maxe si pochvalu zaslouží Dan Ötwös, kterého jsme museli před zápasem slepovat tejpem, aby zápas zvládl, dále snad jen Koudy, který hrál s 90 minutama v nohách a Šális, který alespoň bojoval do poslední minuty o každý balón.

K samotnému průběhu zápasu se ani vracet nechci, soupeř vyhrál naprosto po právu a po dobrém výkonu s Admirou nás vrátil zpátky nohama na zem.

My musíme každý začít sám u sebe a zamyslet se, co jsme v tom zápase vlastně udělali dobře a jestli jsme mohli udělat něco navíc. Vše je především o přístupu, a za to, jak jsme k tomuto zápasu přistoupili, bychom si zasloužili i větší facku než „pouze“ 4:0.

Máme týden na to se oklepat, protože už v sobotu nás čeká veledůležitý souboj na domácí půdě se Zličínem.