SK Libuš

FA Alexe Zbura – SK Libuš   21:0 (10:0)

Už večer před zápasem jsem koukal na domácí soupisku B TÝMU a ta se snad vůbec nelišila od soupisky A TÝMU a bylo mi jasné, že nás čeká vraždění neviňátek… Na rozdíl od soupeře jsme B tým založili pro kluky, který přecházejí na větší hřiště a seznamují se s ním a pro kluky, který zrovna začínají fotbal hrát. A tak jsme i k zápasu přistoupili.

Hned od začátku nás soupeř přišpendlil na obranou polovinu a bylo jen otázkou času, kdy poprvé kapitulujeme. Ale my jsme se docela drželi, kluci makali a rvali se o každý balón, co jim síly stačili. Poprvé jsme inkasovali v sedmé minutě a pak to už jelo. Do poločasu jsme dostali deset branek, v druhém o jeden více a konečné skóre se zastavilo na 21:0 pro domácí borce.

Kluky musím pochválit za statečný výkon a za to, že nepřestávali hrát i z a nepříznivého stavu. Kluci hlavu nahoru, nemáte se za co stydět i porážky patří k životu, jen se z toho co nejrychleji oklepat a dál na sobě pracovat.
Co nás nezabije, to nás posílí. A jak se říká ve fotbalovém jazyce „Vem to ďas, za týden hrajeme zas!“

Je jen škoda, že soupeř nepřistoupil k utkání jako my a že nenasadil kluky, kterým by utkání něco dalo (a to kluků má více než my). Což nechápali i domácí rodiče, ale to není náš problém. Nevím, možná si někdo honí své ego, nebo chce jen vyhrávat, ale fotbal by měl dělat především pro ty kluky a ne jen pro svoje potěšení!