SK Libuš

SK Libuš – TJ Junior Praha   0:1 (0:0)

Další podzimní zápas jsme sehráli na domácím hřišti proti velice nepříjemnému týmu Junioru. Několik našich hráčů bylo zraněných nebo nemocných a tak dostali šanci i další hráči z lavičky. Luky a Bi si byli v sobotu zkusit zahrát za mladší dorost a byli velice překvapeni, jak se musí ve vyšších soutěžích běhat a bojovat od začátku do konce utkání. Protože ani Šimonova třísla nebyla úplně v pořádku, na stoperu spolu hráli Pavel s Fandou a sehráli celkem podařené utkání. Stejná věc se ovšem nedá říci o většině hráčů hrajících směrem dopředu a už vůbec ne o útočnících, kteří zahazují jasné střelecké příležitosti a nejsou ochotni podrobit se konstruktivní kritice trenérů, kteří se jim snaží vysvětlit, že takhle se velký fotbal hrát nedá. Nakonec bych ještě zmínil Milošovo provinění (návštěva šatny soupeře v poločasové přestávce), které si vyřídíme v týdnu na tréninku a o jeho postihu (trestu) budete všichni včas informováni.

Zápas jsme znovu začali celkem velkým náporem, ale opět se nám nepodařilo proměnit několik úvodních šancí (Filip D., Michal, Bi, Žeňa…) a soupeř se začal postupně dostávat do hry. Hra se v průběhu prvního poločasu přesouvala velice rychle od jedné branky k druhé a jak bylo postupem času znát, některé naše individuality již na vyšší tempo hry prostě nestačí a budou muset hlavně v tréninku hodně přidat. Nedařilo se nám ani při rozehrávce ve středu hřiště a to, co předváděl velice ambiciózní pomezní laik soupeře při mávání ofsajdů, se nedá ani slušně popsat. Do poločasu žádná branka nepadla a do kabin se šlo za bezbrankového sta­vu.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s drobnými změnami oproti původní sestavě a čekali, že se naše hra hlavně směrem dopředu zlepší. Opak však byl pravdou. Odborník soupeře na lajně stále mával, jak a co se mu chtělo, hlavní rozhodčí, který byl o dva roky starší než většina hráčů, všechno pískal a naši hráči se začali dohadovat a nesoustředili se na hru, z čehož pramenila i jediná branka v naší síti, která padla po chybě jinak velmi spolehlivého Kristiána a Tomáše, jenž nestačil míč včas odkopnout. V této části zápasu byl soupeř o hodně lepší, důraznější a rychlejší a hlavně jeho hráč číslo 15 nám dělal ohromné problémy. Od poloviny druhého poločasu se obraz hry opět změnil a tlačit jsme začali zase my. Posledních patnáct minut zápasu se soupeř nedostal ani za půlku hřiště a jen se snažil narušovat naše akce a odkopávat míč co nejdále od svojí branky. Nám se však vstřelit branku přes obrovský nápor nepodařilo a tak jsme vcelku vyrovnané utkání prohráli jen díky své střelecké nemohoucnosti a v tabulce se propadli na druhé místo se ztrátou jednoho bodu na vedoucí Duklu z Jižního Města.

Poprvé v tomto soutěžním ročníku jsme vyšli střelecky naprázdno.
Bohužel – nevadí, snad tedy opět příště.