SK Libuš

SK Libuš – SK Slavia Praha – dívky   4:3 (3:2)

Ve třetím kole jsme doma přivítali holky ze Slavie. Jak už povinnost říká, vše sešívané musíš porazit :-). S nominací nebyl problém, protože snad všichni kluci chtěli proti holkám hrát, kdo ví proč? :-) Kluky jsme před zápasem upozorňovali, aby nekoukali na to, že hrají proti holkám, že ty je určitě šetřit nebudou a dají jim pořádně do těla.

A hned první rychlostní běh v zápase nám dal za pravdu, souboj rameno na rameno a po chvilce se náš bojovník válí po zemi a holčina dál utíká za balónem.. Musím sportovně uznat, že holky za kluky vůbec nezaostávali, spíše naopak. V zápase jsme nebyli fotbalovějším týmem, zaostávali jsme v rychlosti, kdy někteří hoši vůbec nestíhali tempu hry a byli jsme všude druzí. Pro mě zápas, který mi ukázal, kdo na co má a kdo je jen bohužel do počtu a jen se nechá táhnout týmem. Holky jsme fotbalově nepřehráli, ale silou jedinců přetlačili a tím jsme dnešní zápas nezaslouženě a s ostudou vyhráli.

Doufám, že si kluci vybrali slabší chvilku a v příštím zápase mě přesvědčí, že si zaslouží hrát fotbal za Libuš.