SK Libuš

SK Libuš – FC Tempo Praha B   4:3 (3:2)

V neděli po obědě jsme doma přivítali odvěkého rivala Tempo. Kluci se mezi sebou dobře znají a o náboj zápasu nemusela být ani řeč.

Hned od úvodu jsme byli nebezpeční a Dan svou rychlostí byl na měkkém hřišti skoro nepolapitelný.Už v první minutě šel Dan sám na hostujícího brankáře a nedal. To samé se opakovalo ani ne za minutu, stejný výsledek :-(. Tempo nezachytilo začátek, naši kluci byli živější i fotbalovější. Přišla 11. minuta a únik Dana se opakoval. Tváří tvář trefil brankáře, od kterého se balón odrazil k Filipovi, pro kterého nebyl problém trefit prázdnou branku – 1:0. O pět minut později se v zápase trefil i Dan – 2:0. Pak se hra trochu vyrovnala, ale pořád jsme byli o něco lepší. Ve třicáté minutě jsme měli možnost z vápna nepřímého kopu, který dobře kluci rozehráli a Dom střelou pod břevno nedal brankáři žádnou šanci – 3:0. Průběh zápasu vůbec nenaznačoval, že by se mělo odehrávat nějaké drama… A asi si to mysleli i kluci, do té doby neškodné Tempo během dvou minut snížilo na rozdíl jedné branky – 3:2. Tímto výsledkem skončil první poločas.

V kabině byl trochu hlasitější proslov :-) …ztráta koncentrace kluků v závěru poločasu udělala z hotového zápasu zbytečné drama.

Druhý poločas se Tempo hnalo za vyrovnáním. Ze začátku ještě obrana fungovala, ale jak se blížil konec zápasu, tak v bránění celého týmu byl velký chaos. Někteří kluci, zřejmě nechápou co a jak mají na svých postech hrát. Ve 47. minutě znovu utekl Dan, který byl dnes k nezastavení a své sólo tentokráte bezpečně proměnil a my vedli 4:2 (jestli se v koncovce Dan uklidní a nebude zbrklý, tak bude vždy v popředí tabulce střelců v jakékoliv soutěži). Jak se blížil konec zápasu a dnes tomu nahrál i těžký terén, tak některým klukům docházely síly. Bohužel to nemohu moc pochopit, protože trénujeme čtyřikrát v týdnu a kdyby kluci trénovali naplno, tak musí celý zápas odehrát úplně v klidu. Je to o přístupu jednotlivců, nestačí si jen udělat čárku za účast, ale musí se naplno trénovat a pak nemá potřebu v desáté minutě dělat mlýnek a chtít střídat.

Jak nám docházely síly, tak místo, aby jsme hráli ze zabezpečené obrany, tak se na nás valil jeden útok za druhým. Soupeř chodil sám na Sama, dva na Sama. Dnes nás Sam držel a jen díky jeho zákrokům se soupeři podařilo už jen snížit na jednu branku. Derby jsme výsledkově zvládli, ale pro mě velké ALE s přístupem některých kluků. Více se zaměřím na jejich trénování a fyzický fond :-).

Kluky dnes pochválím za třicet minut prvního poločasu, protože zbytek byla zbytečná holomajzna. Dnes se počítá výsledek a ten byl vítězný pro naše kluky a naše barvy!!