SK Libuš

SKP České Budějovice – SK Libuš   4:3 (p.k) (3:3 1:1)

Náš první jarní výjezd mimo Prahu. Zápas byl z organizačních problémů přeložen z Českých Budějovic do nedaleké Hluboké n/Vltavou, kde je krásný sportovní areál přímo pod zámkem. Jen škoda, když byl krásně sluneční den, že jsme nehráli na přírodní trávě, ale na umělce.

Zápas jsme nezačali vůbec špatně. Hned ve třetí minutě Menďas dobře napadal rozehrávku domácích a získal balón pro Lukyho, který se rázem řítil sám na domácího brankáře a nekompromisně proměnil a my šli do vedení 1:0. Dál jsme pokračovali aktivně. Z tlaku jsme vytěžili sérii rohů, z které jsme měli možnost přidat další branku a myslím si, že zápas rozhodnout. Bohužel jsme šance nevyužili (Péťa, Alf, Luky). No a pak si taktovku zápasu vzal pod svá křídla „ten nejmocnější“… Poprvé se na naší půlku dostali domácí po souboji v rohu hřiště – šel balón zcela jasně od domácího hráče za postranní čáru (což také ukazoval pomezní rozhodčí, který byl metr od situace) a měli jsme rozehrávat od branky. K údivu všech hlavní rozhodčí (který se celý zápas pohyboval ve středovém kruhu), nařídil rohový kop. Ten jsme ubránili a měli jsme možnost rychlého brejku do otevřené domácí obrany. Zrzi vyvážel z vápna balón, domácí hráč, který Ondru stíhal ho zezadu povalil a pískal se správně faul. O co bylo vetší překvapení, že proti nám!!!! A tak měli domácí trestný kop z hranice vápna. Ten sehráli výborně a srovnali na 1:1.

Po obdržené brance jsem se pana rozhodčího slušně zeptal, jestli to opravdu takto myslí vážně? Jeho vysvětlení, že na lajnách má mladé kluky, kteří to neumí a že zápas si bude pískat jak on uzná za vhodné… Co ale pana rozhodčího vytočilo do nepříčetna bylo, když jsem mu řekl, že si zápas nahráváme… To už nás chtěl vyhazovat z lavičky, že nemáme cedulky (trenér atd.) a jiné výhrůžky. Nikdo z lavičky mu neřekl nic sprostého, jen to bylo hlasité, aby to pořádně slyšel! No a pak nám už celý zápas ukazoval, kdo je tady pánem.

Bohužel moc fotbalu už k vidění nebylo, kluci se snažili hrát kombinačně, ale bylo to pro ně hodně těžké, když všechny souboje, i čisté, byly posuzovány v jejich neprospěch. O autech se ani nebavím, nebudu přehánět, když řeknu, že otočených, kdy pomezní ukazuje doprava a hlavní to změní doleva, bylo snad 15!!! Převážně se hrálo na domácí polovině a my hledali marně cestičky do zakončení. Z ojedinělého brejku domácích musel Matěj před své vápno a odhlavičkoval balón před dotírajícím hráčem. K balónu se nejrychleji dostal domácí hráč, který chytře přehazoval vracejícího Matěje do branky. Naštěstí pro nás výborně zareagoval Kachna, který zastoupil Matěje a balón, který mířil do branky, odhlavičkoval pryč. V poslední minutě jsme předvedli pěknou kombinaci a Dom se dostal před brankáře, ale v tísni ho pouze trefil a tak skóre zůstalo stejné – 1:1.

V kabině jsme kluky museli hodně uklidňovat a vysvětlovat, že bohužel i takový fotbal někdy je. (Co mám říci 15-ti letému klukovi, který se ptá „proč to dělá“, co jsme mu udělali apd… ) Druhý poločas začal, tak jak první skončil a to naší šancí. Alf se dostal za domácí obranu a tváří tvář s brankářem ho místu gólu zase trefil :-(… a přišel trest. Po naší špatné rozehrávce od obránců jsme nechali domácího hráče vystřelit a ten se trefil pěkně – 2:1. Kluky jsme nemuseli ani moc motivovat, nebo hecovat. Dnes kluci chtěli hodně vyhrát, ani tak spíše porazit domácí, jako porazit toho „nejmocnějšího“. Vyrovnat se nám podařilo po spolupráci Dana, který naservíroval míč Lukymu a ten srovnal na 2:2.

70% procent času se hrálo na domácí polovině. Kluci se tlačili za výhrou a domácím se podařil rychlý brejk, který domácí velmi rychlý a šikovný kapitán proměnil – 3:2. Po několika zahozených šancích se nám podařilo vyrovnat tři minuty před koncem Lukym, kterému nahrával Dom. Lukymu gratuluji k hattricku i když dnes mohl dát tak 6–7 branek. Přišel náš velký tlak, ze kterého se domácí nemohli dostat. Bohužel jsme nedokázali proměnit žádnou ze čtyř příležitostí, kdy jsme z malého vápna přestřelovali branku a ani samostatný nájezd Lukyho neskončil brankou :-(…

Pro nějaké ošetřování a čekání na balóny jsme si mysleli, že pan rozhodčí nastaví minimálně tři minuty a věřil jsem, že jsme byli schopní dát vítěznou branku. To samé si myslel asi i pan rozhodčí, protože nastavil pouze 10 vteřin!!! :-(

A tak jsme šli poprvé na penalty, ve kterých jsme po druhé sérii vedli 2:0, kdy penaltu dali Luky, Kachna a Matěj jednu skvěle chytil a druhá domácí skončila na tyči. Pak neproměnil Vláďa, Péťa a Dan a jelikož domácí proměnili už všechny tři, tak vyhráli na penalty 3:2 a konečný výsledek je naše prohra 3:4. Bohužel i dnes jsme doplatili na neproměňování šancí, kterých jsme měli snad 20 a dali z nich pouze tři branky. Oproti soupeři, který měl 4 a dal tři branky a to se pak těžko vyhrává :-(. Chci po klucích, aby balón neodkopávali a snažili se hrát konstruktivně. Tím přicházejí naše chyby, které soupeři trestají. Pro jejich další fotbalový růst a rozvoj si myslím, že jdeme správnou cestou, i když nás to stojí lepší výsledky, než kdybycom jen odkopávali a tlačili vše silou!

Nebudu a ani nechci si stěžovat na pana rozhodčího Makovičku, ten nám zápas neprohrál, ale takovýhle lidé by u mládeže neměli co dělat!!! Pak může FAČR dělat nábory na nové kluky, když jim pak někdo takhle fotbal otráví a následně ztrácejí chuť dále pracovat a s fotbalem končí… Jak domácí po zápase pravili: „Děkujeme Ti Milane za pomoc, jsou to pražští burani…“.

Kluky dnes musím velmi pochválit, za předváděnou hru a morální vlastnosti, které všichni dnes ve velmi těžkém zápase měli. Poctivě zápas odmakali. Na druhou stranu pokárat za neproměňování šancí – kdybychom je dnes proměnili, tak by jste nejlépe umlčeli pana mocného a nezmohl by nic!!!

Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost!! I dnes jsme se znovu přesvědčili, že se máme pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!