SK Libuš

SK Libuš – FK FC Zličín   1:1 (1:1)

V sobotu po obědě jsme doma přivítali kluky ze Zličína. Podle papírových předpokladů jsme se soupeřem neměli mít velké problémy, ale znovu jsme se přesvědčili, že se sám nikdo neporazí a vždy jen záleží na našem výkonu.

Úvod zápasu nenasvědčoval tomu, že bychom měli ztratit nějaké body. Soupeř se zaměřil na obranu a podnikal brejky a my dobývali jejich branku. I dnes jsme nechytili začátek, byli jsme pomalí, nedůrazní a nechtělo se nám moc běhat. Soupeř byl v prvních minutách nebezpečnější a nutno říci, že jsme ho sami dostávali do hry naší špatnou hrou. Když jsme dobře zakombinovali, tak jsme se dostávali do dobrých brankových příležitostí, kdy jen Filip měl na noze čtyři branky, ale bohužel to neřešil dobře. A tak se znovu oprášilo staré nedáš – dostaneš. Po našem odkopu, kdy si pořád říkáme, že první myšlenka je míč rozehrát, se soupeř dostal za naší rozestoupenou obranu a z brejku otevřel skóre utkání – 0:1. Po vstřelené brance se Zličín ještě více zatáhl a nejraději by už vůbec nehrál. Při každé možné chvilce hráči zdržovali a tahali čas :-(. Nevím, jestli tohle je správná cesta pro malé fotbalisty, učit je tyhle návyky, ale to je vizitka každého týmu a především trenéra. My touhle cestou nikdy nepůjdeme, právě naopak. Po klucích chceme, aby pořád hráli naplno a určitě je nikdy nepovedeme k antifotbalu. Do poločasu jsme nevyužili další šance, které jsme zahazovali jako na běžícím páse. Až v poslední minutě prvního poločasu jsme kopali několikátý roh, který výborně rozehrál Alf na zcela volného Dana, pro kterého už nebyl velký problém trefil z brankové čáry prázdnou branku – 1:1. A pískal se poločas.

O přestávce jsme kluky nabádali ať hrají trpělivě a nejsou zbrklí v zakončení. Druhý poločas se skoro celý odehrál na polovině soupeře, který se před naší branku dostával jen sporadicky z brejků. Čím více letěl čas, tak soupeřovy brejky byly nebezpečnější. Kluci se snažili, ale místo střely jsme chtěli míč dovézt až do branky. Soupeř bránil své vápno v šesti lidech a musím uznat, že měl velmi dobrého brankáře, který několikrát svůj tým podržel. Ale co my dnes nedali :-(, když už jsme překonali brankáře, tak jsme trefili tyče, nebo stojícího obránce v brance. Bohužel nám dnes ani rozhodčí nepřál, některé zákroky a fauly ve vápně pouštěl a Zličínu určitě odpustil jednu penaltu, ale svou nejsilnější chvilku si nechal na poslední minutu. Pro neustálé zdržování soupeře nastavil tři minuty, v poslední minutě jsme zahrávali přímý kop, David nacentroval do vápna, kde obránci míč srazili k Alfovi, který konečně vystřelil a prostřelil hostujícího brankáře. Bohužel k udivení všech, viděl pan rozhodčí Dana v offsidu, ale ten vůbec nehrál, ani na něj nešel balón a vůbec jestli byl v offsidu (jestli vůbec byl, tak se jednalo o mrtvý offside a branka měla platit ).

Nechci a nebudu se vymlouvat na pana rozhodčího, nebo styl hry soupeře. Je jen naše chyba, že jsme v zápase dali pouze jednu branku, protože šancí jsme měli dostatek. Naštvaní můžeme být pouze jen a jen na sebe!!! Kluci makali a moc chtěli zápas otočit v náš prospěch, ale v závěru to už byla křeč a zbytečně jsme uspěchávali akce, které jsme měli hrát klidněji. Asi jsme dnes urazili fotbalového boha a měli den blbec. Mohli jsme hrát až do večera a stejně bychom asi branku nedali. Neproměňování šancí je naše velká slabost, na které neustále pracujeme…

Kluci, hlavu vzhůru, i takové zápasy se někdy hrají, nic se neděje, pořád to máte ve vlastních rukou (nohou) :-). Kluky dnes musím pochválit za to, jak se rvali o vítězství. I když to dnes nevyšlo, tak nám děláte velkou radost kluci, jen tak dál. Ale pořád myslete na to, že se ještě máme pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

Na závěr bych chtěl jen napsat, že jsem neskutečně šťastný, jaké máme v týmu a na Libuši NORMÁLNÍ rodiče, protože to co předváděli trenéři a rodiče ze Zličína mi hlava moc nebere. Přišlo mi, jako kdyby byli z vesnice a přijeli do nenáviděné Prahy :-))).

Fotky k zápasům