SK Libuš

FK Admira Praha – SK Libuš   5:1 (0:0)

V posledním podzimním kole jsme zavítali na hřiště Admiry. Bohužel se hrálo na velmi malé umělce, která podle mého názoru nemůže ani splňovat dané rozměry, natož nějakou bezpečnost hráčů (tak půl metru od čáry je betonová zeď)!! Dnes nám bylo jasné, že to nebude o nějakém fotbale, ale o velké bojovnosti a kdo dá první branku, tak nejspíše vyhraje. Vždy je dobré před zápasem slyšet a vědět, co nás tam čeká :-))..

Průběh zápasu nám bohužel dal za pravdu, hrál se bojovný zápas, kdy ani jedno mužstvo nehrálo moc kombinačně, ale spíše se bojovalo o každý metr. První poločas byl bez šancí na obou stranách, jen střely z větších vzdáleností, se kterými si oba brankáři poradili.

O přestávce jsme kluky nabádali, aby hráli dál trpělivě, že čím déle bude bezbrankový stav, tak budou domácí nervóznější a my udeříme. Bohužel naše snaha vzala za své v 45. minutě, kdy domácí dlouhým balónem hledali svého útočníka. Filip ho dobře předskočil a chtěl odhlavičkovat balón, jenže domácí útočník ho zcela viditelně zezadu strčil rukama a Filip balón nezasáhl. Následně s míčem tentýž útočník postupoval sám na Jirku a prostřelil ho – 0:1. To už jsem na lavičce nevydržel a řekl si své k paní rozhodčí. Ta ke mě přiběhla rychlostí, kterou určitě v životě neběžela :-) a začala s tím, že nebude pískat každé strčení atd…, odpověděl jsem jí, že to nikdo po ní nechce, ale ať píská věci, které zápas mohou ovlivnit. Když už neměla žádnou odpověď, tak nás upozornila, že máme být ve svém chlívečku i nás chtěla vyhodit, že prý nemáme cedulky, na kterých má být napsáno trenér!!! :-)… To, že se jednalo o faul mi potvrdil i pomezní rozhodčí, který mi řekl, že to faul byl a on by to pískl…, jen škoda, že faul (budu doufat), neviděla pouze hlavní rozhodčí a nebylo v tom nic jiného… Po několika minutovém dohadování se začalo zase hrát…snažili jsme se kluky nějak povzbudit, ale sami cítili velkou křivdu a byli tím velmi rozhození :-(.

Za tři minuty dlouhý odkop, který mířil za brankovou čáru, špatně vyřešil Filip, který si myslel, že míč čáru přejde. Bohužel domácí hráč nebyl líný a dobře pokračoval a míč ještě zachytil na hřišti, pak odcentroval před branku na nabíhajícího hráče, pro kterého už nebyl problém dát druhou branku utkání – 0:2. Bohužel v tu chvíli byli po zápase… Kluci byli opaření a inkasovali ještě dvě branky na 0:4. V 70. minutě chtěla asi paní rozhodčí nějak vykompenzovat svou chybu a omyl a po normálním souboji odpískala v náš prospěch pokutový kop, který proměnil Péťa – 1:4. Poslední slovo však měli domácí a darovali nám nepopulárního bůra 1:5.

Po zápase jsem šel poděkovat rozhodčím za „bezchybný výkon“ a chtěl jsem, aby se alespoň podívali klukům do očí. Jen mě mrzí, že jsme v týdnu pět dní s kluky a fotbalem se bavíme a když přijde po týdenní dřině odměna formou zápasu, tak jim to někdo dokáže takhle znechutit a otrávit :-(… Nejhorší je, že s tím jako trenér mládeže nedokážete nic udělat!!

Nikdy se nebudu vymlouvat na rozhodčí, protože kdyby jsme dali 6 branek, tak by jsme možná 6:5 vyhráli :-). Pro kluky byl zápas další zkušeností, které v divizi získávají. Nic se neděje kluci, pokračujeme dál a pořád na sobě pracujeme!

Ještě se máme pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!