SK Libuš

Čechie Uhříněves – SK Libuš B   1:1 (0:1)

V posledním soutěžním utkání jsme jeli do Uhříněvsi, věděli jsme, že nás čeká dobývání brány a zápas je o trpělivosti. Během úvodní půle jsme drželi míč na zemi a snažili jsme se dostávat do zakončení, to se nám i z velké části dařilo, protivník jen hrozil po nakopnutém míči za obranu, kdy se snažil dostat do brejku, ale až na dvě šance jsme si to pohlídali. Naopak my jsme mohli dát branku mnohem dříve než v 33. minutě, kdy po brejku domácích Maty vysunul dlouhým míčem Vojtu, který neuhnul v souboji s brankářem a Alex už měl jednoduchou roli, netrefit dobíhajícího obránce a hlavně trefit bránu, to se povedlo. I přes další šance, zvlášť Dimi, který mohl dát v zápase čtyři branky, v první půli měl být důraznější i za cenu, že by byl faulován ve vápně, měl jít do souboje, místo toho uhnul, škoda.

Během půle proběhla debata v šatně, která zřejmě rozhodila hlavu některých hráčů, což by se nemělo stávat. Po naší šanci v úvodu druhé půle, jsme podcenili situaci u lajny, kdy jsme mohli konstruktivně rozehrát – místo toho přišla chyba, na kterou se navázaly další a bylo srovnáno. Od postavení obránců, i přesouvání na druhé strany v tu chvíli nic nefungovalo. Branka vlila soupeřovi krev do žil, po té chvíli jsme přežili pár šancí, ale co se mi nelíbilo, bylo přizpůsobení se hře protivníka, kdy jsme začali nakopávat míče nazdařbůh, pokud má přijít dlouhý míč má to mít hlavu a patu, i já jsme pro rychlý přechod do útoku, ale pokud vidím, že naši hráči nejsou schopni vyhrát jedinou hlavičku, tak přeci budu hrát po zemi. Dalším problémem je měnění si svévolně míst v rozestavení, to že hráče dáme na ten daný post má svůj význam a chceme využít maximum hráče na daném postu v utkání, dokážu pochopit, že si někdo uvědomí, že má vliv na inkasované brance, že dokáže dát branku, ale jsme tým, a tak bychom měli k tomu dojít společně, ne za každou cenu jen já a já to mohu zachránit. Ke konci zápasu jsme se vrátili k naší hře, ale bylo už pozdě i přes nějaké šance v závěru něco s utkáním udělat.

Loučíme se s podzimem další remízou – máme čtyři, při tom 3 z nich byly zbytečné, včetně porážky, ale pro mnohé hráče je to o sbírání zápasové praxe, přeci jen kluci neodehráli komplet mladší dorost a ty zápasy a zkušenosti v rozvoji jejich hry budou chybět, pojďme tedy pracovat na jejich zlepšení, ale musí tam být pochopení z obou stran a hlavně hráčův výkon je 75% o hlavě a to může ovlivnit hlavně trenér, přítelkyně, rodiče i škola, je to koníček, který spousta kluků má ráda, ale zároveň týmový sport, kde jedinec nic nedokáže, ale jako tým jsme silní.

Plusy zapasu:
• kombinace v prvním poločase
• držení se taktiky cca do 50. minuty

Mínusy zápasu:
• nedostatečné posouvání a dostupování
• od 50. minuty přizpůsobení se hry soupeře na nakopnuté míče dopředu
• pozornost a koncentrace některých hráčů
• nedůraz v osobních soubojích