SK Libuš

TJ Březiněves – SK Libuš B   1:3 (1:2)

Za chladného rána nás v sobotu čekalo první venkovní utkání na hřišti TJ Březiněves s naší rezervou. Od prvních minut jsme byli nebezpečnějším týmem, na hráčích byla vidět snaha o kombinaci, jen nás už dlouhodobě zlobí koncovka. Během úvodu se ocitl Michal i Bruno ve stoprocentní šanci, ale bohužel nic z toho nebylo, stejně jako po zakončení Filipa. Po úvodním našem tlaku domácí podnikli rychlý kontr, který jsme zachytili a z následné standardní situace poprvé udeřili, výborně kopnutý roh zakončil Jirka hlavou a bylo to nula jedna. Gól nám pomohl a klukům vlil energii na další akce, které jsme bohužel nedotáhli do úspěšného konce, proto následoval trest v podobě nedáš dostaneš – nastal nedůraz a špatné dostoupení včetně pozdější reakce brankáře a bylo vyrovnáno, co říct, snad jen zatleskat útočníkovi, jak to vyřešil, i přes snahu dobíhajícího Vojty bylo srovnáno. Kluky jsme povzbudili ať pokračují dále ve své hře, opět jsme si vytvořili šance, ale letošní klasika v zakončení pokračovala festivalem zahozených šancí, kdy jsme z domácího brankáře udělali hvězdu utkání. Každé silné mužstvo by se mělo prosadit i po standardní situaci, jednu další jsme opět proměnili po osvědčené ose Fíla – Jirka a opět jsme vedli. Boro s kapitánskou páskou mohl završit čistý hattrick během poločasu ještě ve dvou šancích. Do půle se předvedla i defenzivní práce. Vzdušný prostor před šestnáctkou jistil Vojta Dorazil a druhý Vojta Štulík plnil zachránce na brankové čáře, kdy se postaral dvakrát výborným zákrokem o zneškodnění šancí. Celkově, ale od kluků týmový výkon, nejen v první půli. Do kabin jsme šli s jednogólovým náskokem a chtěli jsme v tom pokračovat i po přestávce.

Nástup se nám povedl a po střele Ondry Holičky dohrál celou situaci Tomáš a bylo to 3:1 pro nás. Takový výsledek i přes řadu šancí zůstal až do konce. Ještě jednou díky všem hráčům, co už pověsili kopačky na hřebík, že je oprášili a v těžkých chvílích nám pomáhají i na postech, které nikdy předtím nehráli, kdo ví, třeba je to znovu nakopne a dostanou chuť, což bychom si přáli všichni, přece od toho hrajeme, pro zábavu a radost ze hry.

Bohužel nerad, ale nejen tohle utkání mělo i černou kaňku a tím je výkon zkušeného rozhodčího. Sudí má na hřišti vždycky pravdu, ale zároveň je tam od toho, aby dohlížel hlavně na zdraví hráčů, kluci studují, chodí do práce a jakékoliv zranění komplikuje osobní život a s tím i související aktivity. Je to o ohleduplnosti hráčů k sobě samým, nemáme problém s důraznou hrou, ale zákroky zezadu, kolikrát na stojnou nohu, či lokty na hlavu, to je dle pravidel za žlutou, zmaření vyložené šance – pokud je faulujícím poslední bránící hráč. Útočící hráč utíká přímo na branku a je podražen, má následovat karta rudé barvy. Je jedno, jestli se jedná o první nebo poslední minutu, jestliže hráč dostane upozornění, že takhle ne, dá si pozor. Pokud ne, bohužel nemá na hřišti co dělat. Zdraví a ochrana hráčů je na prvním místě – místo toho v posledních zápasech můžeme pozorovat hon na naše hráče, který balancuje s ublížením na zdraví za dohledu rozhodčích.

Chceme doopravdy vychovávat generace hráčů, co se chtějí pokopat, nebo koukat na ofenzivní hru, ze které mají všichni radost? Protože poslední dobou mám pocit, že faulující hráči mají zelenou, oproti těm, co chtějí hrát.