SK Libuš

SK Střešovice 1911 – SK Libuš   4:2 (2:2)

K prvnímu jarnímu mistrovskému utkání jsme zavítali na horkou půdu do Střešovic. Bohužel ani tentokrát jsme nemohli nastoupit v nejsilnější možné sestavě (na rozdíl od soupeře), protože u nás probíhaly jarní prázdniny a někteří kluci nám odjeli pryč. Chtěli jsme zápas předehrát v týdnu, ale to se Střešovicím nechtělo a tak jsme hráli v původním termínu.

Od začátku utkání na nás domácí vlétli a my se museli bránit. Soupeř byl rychlý, tvrdý v soubojích a nám to dělalo velké problémy. Po zásluze jsme jako první kapitulovali, když obrana pouze odkopla balón za vápno, kde domácí obránce z první vystřelil a krásně vymetl pavučinu naší branky – 1:0. My se dál nemohli dostat do tempa, místo abychom kombinovali, tak jsme dlouho drželi balón, soupeř nás dobře napadal a získával všechny odražené balóny a tím byl i více na balónu. Po chvilce jsme obdrželi druhou branku, zase z našeho odkopu se k míči nejrychleji dostal domácí záložník, který trefil prázdnou branku – 2:0. Byli se jak opaření. Kluci se začali trochu zvedat a začali více bojovat. Domácí hráli velmi důrazně, po faulu jsme měli možnost zahrávat trestný kop metr za vápnem. Po signálu se nádherně trefil Dominik a my se dostali do zápasu – 2:1. Kluci se začali lépe pohybovat a přidali v soubojích. Po pár minutách jsme po přečíslení mohli vyrovnat. Po kombinaci Dana s Dominikem se k odraženému míči dostal Filip, ale bohužel pro nás trefil jen břevno prázdné branky… Dál jsme bojovali. Dan v rychlosti utekl svému obránci, který ho zezadu ve vápně fauloval a my kopali penaltu. Míč si vzal Filip a s přehledem proměnil – 2:2. Oba týmy měli ještě nějaké náznaky šancí a přečíslení, bohužel pro nás jsme vše řešili špatně a pomalu. Poločas skončil vyrovnaným stavem 2:2. O přestávce jsme kluky chtěli více vyhecovat a povzbudit.

Druhý poločas se bojovalo o každý míč a moc šancí nebylo. Více jsme se tlačili do zakončení, ale dnes jsme to nebyli my :-(. Bylo jasné, že kdo dá gól, tak vyhraje. Bohužel pro nás jsme my svou velkou šanci neproměnili, kdy Dan přesprintoval obránce, udělal kličku brankáři a z úhlu trefil tyč. Soupeři jsme třetí branku darovali sami, po skrumáži před brankou jsme jen odkopli balón na útočníka domácích, který z první prostřelil vše co měl v cestě – 3:2. Po klucích chceme, aby balón rozehrávali a to v každém případě, říkáme jim, že odkopem pouze oddálí soupeřovu šanci a zase budou běhat bez balónu. A dnes jsme inkasovali TŘI branky z našeho odkopu!!!!! Kluci chtěli alespoň vyrovnat a měli k tomu ještě dost příležitostí. Bohužel ani jednu jsme nevyužili. Vyrovnání měli na hlavě Abdi s Jirkou z našeho rohového kopu, ale bohužel nezamířili dobře. Čtvrtou branku jsme obdrželi dvě minuty před koncem a podstatě nic neřešila. Soupeř chytře rozehrál přímý kop, na který jsme pozdě zareagovali – 4:2.

Dnes se nehrál moc pěkný fotbal z obou stran, spíše to bylo o bojovnosti a srdíčku. To měli o kousek větší kluci ze Střešovic a proto jsme poprvé v soutěži prohráli :-(. To, že jsme prohráli, mě tolik ani nemrzí, naopak je velmi povzbudivé, že jsme odešli poražení až ve dvanáctém zápase a to jsme hráli i proti ligovým výběrům. Což je na nováčka v soutěži velmi dobrá vizitka, ale mrzí mně to, jak dnes kluci v zápase málo bojovali :-(. Prohrát se může, ale musím jít ze hřiště se vztyčenou hlavou a se svědomím, že jsem v zápase a pro tým odvedl maximum!!!

Kluci hlavy nahoru, jedna série skončila, ale to neznamená, že nemůže přijít druhá (doufám, že vítězná) a ještě delší :-)). Pořád se fotbal učíme a každý zápas – i prohraný – je pro nás zkušenost, která je k nezaplacení. Alespoň jsme se přesvědčili, že se máme ještě co učit, že máme nedostatky, na kterých chceme zapracovat a odstranit je.

Pořád se máme co učit, ale hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!