SK Libuš

FK Dukla Praha C – SK Libuš   1:6 (0:3)

V nedělním dopoledni, za nádherného jarního počasí, jsme zavítali na legendární fotbalový stadión pražské Dukly – Julisku. Jen je velká škoda, že se hrálo na umělce, že si kluci nemohli zahrát na hlavním hřišti, aby měli hezký zážitek.

Dnes proti nám stál velmi silný soupeř, který konečně chtěl hrát s námi otevřený fotbal a my se na něj dobře připravili. Už minulý rok se kluci přesvědčili, že se dá hrát s každým a nezáleží na tom, jak se který klub jmenuje, ale hlavně si už věří i na takové týmy, kterým Dukla určitě je.

Hned od začátku utkání se hrál svižný fotbal a tempo hry jsme diktovali my. Kluci hráli v dobrém pohybu, balón šel rychle od nohy a tím se dostávali do šancí. První naší gólovku měl Péša, který šel sám na brankáře, ale nedal. V deváté minutě jsme se poprvé radovali, po hezké kombinaci a kolmici šel znovu Péša z boku sám, tentokrát zvolil jinou variantu a nezištně přihrál Žeňovi, který ho dobře doplnil a odměnou mu byl náš první gól – 0:1. Dál se hrál fotbal, který se musel líbit a je pro nás velmi pozitivní, že kluci byli lepším týmem a Duklu přehrávali. Přišla 19. minuta a my jsme přidali další branku. Po kolmici běžel znovu Láďa sám na brankáře, udělal mu kličku a do prázdné branky už neměl problém trefit – 0:2. Kluci předváděli dobrou a náročnou hru, kdy soupeře napadali hned od rozehrávky a Dukla se s tím v prvním poločase nemohla srovnat. Asi nejhezčí naší akci v celém zápase (kdy kluci narážečkami rozebrali na útočné polovině tým Dukly, následně přišla kolmá na Ottase, který ve vápně posadil dva obránce na zadek, nahrál pod sebe na nabíhajícího Žeňu, který střílel skoro do prázdné, ale bohužel trefil obránce a poskakující balón na čáře nikdo nedoklepl), jsme neproměnili. Kluci to sehráli výborně, jen ta třešnička chyběla.. Dukla trochu přitlačila v osobních soubojích a nám chvilku trvalo než jsme se jim přizpůsobili. Po faulu před vápnem, jsme měli možnost zahrávat přímý kop. Míč byl v pravém rohu vápna a tak se nabízelo, že přímák půjde kopat levák. Ale kluci mají při útočných standardkách volnost a sami se domlouvají, kdo a jak bude kopat. K zahrávání se postavil Péša a klobouk dolů před ním, jak s trestňákem naložil. Technicky placírkou zeď obstřelil a my rázem vedli o tři branky – 0:3. Tak i skončil první poločas.

O přestávce jsme dál kluky nabádali, aby hráli pořád stejně a nekoukali na poločasový výsledek. Sotva druhý poločas začal (běžela druhá minuta), se po závaru před domácí brankou dostal k odraženému balónu Vojta Hop Štulík a střelou propálil vše, co mu stálo v cestě – 0:4. Minutu na to se skvěle uvolnil Alf a skvělou průnikovkou vysunul Žeňu, který levačkou vymetl všechny pavučiny v levém rohu domácí branky a my Dukle dali pověstného „bůra“ – 0:5. Pak přišla desetiminutovka, ve které jsme spálili i nemožné :-(. Trefovali jsme dvě tyče, dvě břevna a třikrát nám soupeř vykopl balón z lajny už za překonaným brankářem. Bohužel ani dnes jsme neudrželi nulu vzadu. Obrana dnes fungovala dobře, udělala snad jednu chybičku, kterou soupeř potrestal hezkou kombinací a následnou brankou – 1:5. Konečnou podobu dnešního výsledku dal Hůlič, který dobře napadal rozehrávku s brankářem a skluzem ho obehrál a následně zasunul do prázdné branky – 1:6.

Dnes byla radost se na naše kluky koukat, v jakém stylu soupeře přehráli a zcela zaslouženě vyhráli a jen škoda neproměněných šancí, protože skóre mohlo být daleko vyšší. Odměnou klukům může být uznání domácích trenérů a nabídky přátelských utkání s ligovými výběry, které by si rády s námi zahrály :-). Dnes musím všechny kluky velmi pochválit a poděkovat jim za hezké nedělní odpoledne, které nám všem udělali.

Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost!! I přes dnešní výkon a předváděnou hru se máme ještě pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

FK Zlíchov 1914 – SK Libuš   1:1 (1:1)

Začátek utkání začal ve velmi svižném tempu a hlavně domácí byli hodně aktivní a chtěli ukázat, že určitě nepatří na poslední příčku naší skupiny. Nástup domácích jsme naštěstí přežili bez úhony a tak jsme i my začali ukazovat svoje útočné choutky. Ve třinácté minutě jsme se dostali do vedení po přetaženém rohu Ivanča a zpětné hlavičce T. Čížka se hlavou krásně prosadil Krejča. Za další dvě minutky jsme měli kopat penaltu po faulu na pronikajícího Hartla, který však se snažil svou akci zakončit a píšťalka k našemu úděsu zůstala němá, navíc Voženílek za protesty ihned viděl žlutou kartu. Za další dvě minuty se dostali ke střele domácí, kterou nejdříve Krejča zblokoval, ale míč se naneštěstí odrazil od Růžičky do proti pohybu brankáře Tůmy a bylo vyrovnáno. Za dalších pár minut byl ve vápně udeřen do obličeje Voženílek, ale hlavní arbitr opět nezklamal a zřejmě oslněn sluníčkem nic neviděl, i když byl od celé akce zhruba pět metrů. Nás tyto situace však zcela zbytečně úplně rozhodili a až do konce poločasu naše hra byla hodně rozháraná a tak domácí byli lepším týmem. Naštěstí pro nás se však skóre nezměnilo.

O poločase jsme se snažili uklidnit a do druhého poločasu začít více běhat a kombinovat, což se dá říci, nám i celkem dařilo. Hlavně Ivančo byl hodně aktivní a domácím zle zatápěl, ale bohužel, naše šance nebyly proměněny a naopak dvě velké šance domácích zneškodnil dnes velmi dobrý Tůma v naší brance a tak se oba soupeři rozešli zaslouženou remízou. Domácí hráli velmi dobře a jejich umístnění v tabulce určitě dnešnímu výkonu neodpovídá.

Trošičku mne mrzí dnešní výkon hlavního rozhodčího, nejen pro neodpískané penalty, ale i z pohledu posuzování hraní rukou, faulů a poté poměrem žlutých karet. Dostat se do dvoubrankového vedení mohlo průběh zápasu změnit, ale domácí za svůj výkon určitě bod zaslouží. Do dalších utkání musíme být ještě více disciplinovaní a od začátku koncentrovaní a soustředěný jen na svůj výkon a ne na věci kolem.
Další zápas odehrajeme v sobotu 21.10.od 10:15 na domácím hřišti proti mužstvu Slavoje Podolí, které je na druhém místě tabulky.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Tůma;   2. Ivančo;   3. Růžička

SK Libuš – SK Ďáblice 14:35 (12:9 2:26)

V neděli jsme na domácím pažitu přivítali borce z Ďáblic. Hrálo se na poměrně těžkém terénu, ale podmínky byly samozřejmě stejné pro oba mančafty. Opět jsme na jedné hrací ploše dokázali soupeře porazit a na druhé ho minimálně potrápit.

Zápas se hrál na obou plochách v docela svižném tempu a jedna akce střídala druhou. Na vítězném hřišti byl výsledek nejasný až do posledních minut, jelikož oba týmy předváděly útočný fotbal, který se musel přihlížejícím divákům z řad rodičů líbit. Nutno dodat, že příznivci hostujícího týmu to s povzbuzováním někdy až přeháněli a řvali až nesmyslné pokřiky, které určitě nepatří do fair play. Ale to důležité se odehrávalo na hřišti a po první čtvrtině bylo skóre 4:4, když se za nás prosadil třikrát Vašek a jednou Dan. Druhou čtvrtinu dokázal soupeř vyhrát poměrem 4:3 a ujal se vedení, za Libuš se prosadili znovu Vašek s Danem a branku přidal i Tomáš. Třetí část zápasu však patřila našim borcům a dokázali jsme jí vyhrát 5:0! Jarda dokázal nasázet do soupeřovy svatyně čistý hattrick, k čemuž mu gratuluji! Dvěma góly přispěl i Vašek a my rázem vedli 12:8. Poslední čtvrtina byla opět velký boj, ale kluci dokázali výsledek uhájit, když obdrželi jen jeden gól a bylo z toho zasloužené vítězství.

Na druhé ploše se bohužel tolik nedařilo, ale klukům nelze upřít snahu a odhodlání. I tady se hrál hezký fotbal a hlavně naši hráči se nemají vůbec za co stydět. Bohužel mnohdy naráželi na skvěle chytajícího gólmana soupeře a nedařilo se jim ho prostřelit. Nakonec se jim to ale povedlo a zásluhu na tom měl Ondra Seman a Max.

Dnešní zápas opět ukázal, že kluky fotbal baví a chtějí se zlepšovat. Na obou hřištích předváděli dobré výkony a byla na nich vidět snaha.
I když je výsledek takový, jaký je, musíme kluky pochválit za předvedené výkony a snahu!!!
Fotbal přeci hrajeme hlavně pro zábavu a ne jenom pro výsledky!

SK Libuš – FC Tempo Praha B   4:3 (3:2)

V neděli po obědě jsme doma přivítali odvěkého rivala Tempo. Kluci se mezi sebou dobře znají a o náboj zápasu nemusela být ani řeč.

Hned od úvodu jsme byli nebezpeční a Dan svou rychlostí byl na měkkém hřišti skoro nepolapitelný.Už v první minutě šel Dan sám na hostujícího brankáře a nedal. To samé se opakovalo ani ne za minutu, stejný výsledek :-(. Tempo nezachytilo začátek, naši kluci byli živější i fotbalovější. Přišla 11. minuta a únik Dana se opakoval. Tváří tvář trefil brankáře, od kterého se balón odrazil k Filipovi, pro kterého nebyl problém trefit prázdnou branku – 1:0. O pět minut později se v zápase trefil i Dan – 2:0. Pak se hra trochu vyrovnala, ale pořád jsme byli o něco lepší. Ve třicáté minutě jsme měli možnost z vápna nepřímého kopu, který dobře kluci rozehráli a Dom střelou pod břevno nedal brankáři žádnou šanci – 3:0. Průběh zápasu vůbec nenaznačoval, že by se mělo odehrávat nějaké drama… A asi si to mysleli i kluci, do té doby neškodné Tempo během dvou minut snížilo na rozdíl jedné branky – 3:2. Tímto výsledkem skončil první poločas.

V kabině byl trochu hlasitější proslov :-) …ztráta koncentrace kluků v závěru poločasu udělala z hotového zápasu zbytečné drama.

Druhý poločas se Tempo hnalo za vyrovnáním. Ze začátku ještě obrana fungovala, ale jak se blížil konec zápasu, tak v bránění celého týmu byl velký chaos. Někteří kluci, zřejmě nechápou co a jak mají na svých postech hrát. Ve 47. minutě znovu utekl Dan, který byl dnes k nezastavení a své sólo tentokráte bezpečně proměnil a my vedli 4:2 (jestli se v koncovce Dan uklidní a nebude zbrklý, tak bude vždy v popředí tabulce střelců v jakékoliv soutěži). Jak se blížil konec zápasu a dnes tomu nahrál i těžký terén, tak některým klukům docházely síly. Bohužel to nemohu moc pochopit, protože trénujeme čtyřikrát v týdnu a kdyby kluci trénovali naplno, tak musí celý zápas odehrát úplně v klidu. Je to o přístupu jednotlivců, nestačí si jen udělat čárku za účast, ale musí se naplno trénovat a pak nemá potřebu v desáté minutě dělat mlýnek a chtít střídat.

Jak nám docházely síly, tak místo, aby jsme hráli ze zabezpečené obrany, tak se na nás valil jeden útok za druhým. Soupeř chodil sám na Sama, dva na Sama. Dnes nás Sam držel a jen díky jeho zákrokům se soupeři podařilo už jen snížit na jednu branku. Derby jsme výsledkově zvládli, ale pro mě velké ALE s přístupem některých kluků. Více se zaměřím na jejich trénování a fyzický fond :-).

Kluky dnes pochválím za třicet minut prvního poločasu, protože zbytek byla zbytečná holomajzna. Dnes se počítá výsledek a ten byl vítězný pro naše kluky a naše barvy!!

SK Union Vršovice – SK Libuš   5:0 (1:0)

Ačkoliv jsme se drželi týden na prvním místě tabulky, nebyli jsme favority zápasu a bohužel se to potvrdilo i na hřišti. Začátek zápasu jsme sice zvládli a hráli dobře, ale naše střely skončily dvakrát na umělce za brankou a přímý kop Gáby v pohodě chytil brankář domácí. To naopak domácí byli mnohem nebezpečnější – měli jsme několikrát štěstí, pár střel zblokovali obránci a hodně pochytal výborný Houdek. Tak poločas skončil ještě pozitivně pro naše mužstvo. Věřil jsem že můžeme ještě domácí potrápit, ale opak byl pravdou.

Domácí nám nedali šanci – od začátku 2. poločasu se výborně pohybovali, byli důrazní a po hezkých akcích se tlačili do koncovky. Ze začátku nás držel opět Houdek, který chytil tři vyložené šance, ale dlouho to netrvalo a dostali jsme druhý gól. Domácí byli lepší, nám docházely síly a zápas byl rozhodnut. Bojovali jsme, ale chyběla nám kvalita ve hře dopředu, takže do zakončení jsme se nedostali a v závěru jsme dostali další branky. Bohužel se potvrdilo to, co už mne dlouho trápí, že bez tréninku nemůžeme držet krok s dobrými soupeři. Chybí nám jistota v kombinaci a hře, samozřejmě i síla a kondice v osobních soubojích. Pokud se, chlapci, vaše účast na trénincích nezlepší, bude takových proher více. Čeká nás ještě hodně těžkých zápasů a bojím se, že takhle to nedáme.

FK Slavoj Vyšehrad – SK Libuš 15:9 (5:2 2:4 4:0 4:3)

V sobotu odpoledne nás na svém hřišti přivítali borci ze Slavoje Vyšehrad. I když vítání nebylo úplně podle mých představ. Na můj dotaz, jestli můžeme dostat kabinu, se jen tázaný očima ponořil zpět do křížovky, kterou luštil a nechal nás ještě tak patnáct minut čekat venku. Vcelku celá organizace zápasů mladších kategorií (hrál se zároveň s námi ještě jeden zápas) nebyla moc „vymakaná“. Zápas měl začít v 16:15, v čase 16:10 to vypadalo, že budeme hrát jen na jednu bránu, protože hřiště nebylo zcela ještě připravené. A když za námi v 16:30 přišli trenéři domácích, že můžeme začít, ale že není delegovaný rozhodčí a že necháme kluky a holky hrát a když tak na ně zavoláme, začal jsem o průběhu zápasu pochybovat. Takto to vydrželo asi dvě minuty a my se rozhodli, že i když jako hosté, tak zápas odpískáme, za což bych chtěl poděkovat Jardovi Hodánkovi, který se toho ujal, jinak by si hráči na hřišti dělali, co by chtěli.

Samotný zápas sice skončil vítězně pro soupeře, ale my se nemáme vůbec za co stydět. Předváděli jsme po celý zápas pěkný týmový výkon. Skóre otevřel soupeř a dvěma góly nám odskočil, ale rychle snížit dokázala Věrka. A netrvalo dlouho a náš druhý gól přidal Honza.

Ve druhé patnáctiminutovce jsme soupeře dokonce gólově přestříleli. A to poměrem 4:2, když se dvakrát prosadil Honza a po gólu přidali Filip a Vojta, který se mezi nás vrátil po měsíční nemoci a rovnou se prosadil, velká gratulace Vojto!

Ve třetí čtvrtině jsme se sice neprosadili, ale vůbec jsme nehráli špatný fotbal. Naopak, troufám si i říct, že jsme dost často soupeře přehrávali.

Poslední čtvrtinu jsme prohráli jen o gól – v poměru 3:4. Za nás se dokázali prosadit Filip, Ondra a Honza. Ale znovu jsme předváděli hezký a účelový fotbal. Na klucích i holkách bylo vidět, jak u toho přemýšlí, ale hlavně, jak si zápas užívají.

Celý zápas musíme hodnotit kladně. Na celém týmu je vidět zlepšování se zápas od zápasu! Všichni zaslouží za předvedený výkon pochvalu a velký potlesk!!!

SK Libuš – FC Přední Kopanina   3:3 (2:2)

V dalším zápase jsme doma přivítali kluky s Přední Kopaniny. Věděli jsme, že nás čeká dobrý soupeř a průběh zápasu nás v tom utvrdil.

Zápas se hrál na těžkém měkkém terénu a oba týmy měli s tím trochu problémy. Po úvodním oťukávání se jako první prosadil v desáté minutě soupeř. Střední záložník s číslem 7 (velice šikovný si na hřišti podstatě dělal co chtěl a kluci si s ním nevěděli moc rady) prošel přes tři naše hráče, jako by ta vůbec nebyli, dostal se do vápna a vystřelil. K překvapení pro všechny bylo, že míč, který Sam chytl do náruče skončil v naší síti a my rázem prohrávali 0:1. Naštěstí jsme se po dvou minutách dočkali vyrovnání z kopačky Ondry Beneše – 1:1. Pak se spíše bojovalo, než hrál hezký fotbal. Kluci správně zdvojovali nejlepšího hráče hostů a ten už nás moc nezlobil (zatím). Přišla pětadvacátá minuta a my se dostali do vedení. Po dobrém důrazu a dohrání akce před brankou se prosadil Dom – 2:1. Do přestávky chyběla minuta a skóre bylo opět srovnané. Znovu si hostující hráč č. 7 udělal z našich kluků kužílky, přešel s balónem u nohy přes půl hřiště až do našeho vápna, vystřelil na přední tyč a míč skončil v naší brance – 2:2. Tímto výsledkem skončil první poločas.

Kluci se v poločase vydýchali, snažili jsme se jim vysvětlit, jak hrát na jejich a dnes i nejlepšího hráče na hřišti, povzbudili je a šlo se na druhý poločas.

V druhém poločase jsme byli o něco lepším týmem, ale bohužel se znovu ukázala naše slabina v neproměňování šancí :-(. Kluci výborně zakombinují, přijde kolmice na rozběhlého útočníka, který postupuje sám na brankáře a místo, aby jsme se radovali, tak jen máme hlavu v dlaních a něvěřícně na sebe koukáme, co jde nedat. Ve druhém poločase šel Láďa třikrát sám na hostujícího brankáře, dvakrát po sobě zbrkle a unáhleně zbytečně vystřelil a přestřelil branku (špatný terén na to možná měl vliv, ale terén byl pro obě mužstva stejný a nemůžeme se na to vymlouvat a ještě, když hrajeme na domácím hřišti a víme jaké hřiště je). Až třetí pokus vyřešil dobře, udělal kličku brankáři a už neměl problém trefit prázdnou branku a my se dostali do vedení 3:2. Soupeř se dostával před naší branku standardními situacemi, které jsme ubránili. Bohužel pak přišla 62. minuta, kdy jsme odvrátili rohový kop za vápno, k odraženému balónu se dostal soupeř a jeho následná střela se od nohou Ondry neštastně odrazila na jeho ruku a rozhodčí odpískal pokutový kop. Z něho se hráč číslo 7 nemýlil a srovnal na 3:3. S kluky to trochu zamávalo, protože druhý poločas hráli dobře a byli lepší, ale místo, aby jsme soupeři odskočili na větší brankový rozdíl, tak jsme proměnili pouze jednu šanci a tím jsme soupeři, který nás už moc nezlobil, vyrovnání sami nabídli a ten jej využil.

Dnes je to velká škoda, že jsme nevyhráli, ale na druhou stranu proti nám dnes stál dobrý soupeř, který měl vynikajícího hráče, který všechny ostatní kluky převyšoval. Hlavu nahoru kluci i takové zápasy se někdy hrají, je potřeba se z nich poučit. Fotbal se pořád učíme a je potřeba dál na sobě a odstranění svých chyb pracovat!!!

Ale i tak nám děláte velkou radost!! Znovu jsme se přesvědčili, že se máme ještě pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!