SK Libuš

TJ Sokol Stodůlky – SK Libuš   3:3 (1:2)

Další kolo přeboru nás zavedlo k poslednímu celku tabulky na malou umělku Klausova.

Začali jsme dobře – po akci Matěje sklepnutí Martina krásně zakončil Danny. Nadšení nám nevydrželo dlouho a naše hra byla čím dál tím horší. Vadilo nám malé hřiště a důrazný soupeř, který bojoval a dostával se do příležitostí. V jedné z nich fauloval Maty a domácí penaltu proměnili. Trochu jsme přidali a podařilo se nám opět jít do vedení po přihrávce Pechyče, přihrával před branku Matěj a domácí si dali vlastní branku.

Ve druhém poločase jsme se bohužel nezlepšili, prohrávali jsme osobní souboje, kazili jsme přihrávky a ještě jsme zmatkovali v obraně. Tak se domácí celkem lehko dostali do vedení, až potom jsme se zvedli a začali bojovat, ale bylo už pozdě, podařilo se nám jen vyrovnat.

Přišlo další jarní zklamání, ale nedá se nic dělat, musíme přidat a bojovat dál.

SK Libuš – SK Modřany   0:1 (0:0)

Do zápasu jsme vstupovali s odhodláním změnit pro nás strašidelnou bilanci vzájemných utkání, kdy jsme našeho soupeře ještě v soutěži neporazili.

Bohužel již začátek utkání naznačoval, že to zase spíše bude boj a hosté měli i více ze hry. Na obou stranách bylo patřičné nasazení, ale kombinací pramálo, hlavně z naší strany. Hosté mají svoji hru postavenou na několika urostlých hráčích a tak zejména při standardních situacích jsou velmi nebezpeční. To jsme v prvním poločase přežili bez úhony, ale čtyřikrát hlavičky hostujících hráčů jen těsně míjely naší branku a navíc hosté ještě z brejkové situace trefili tyč. Naší největší šanci spálil Havlák, když Nekola se na vlastní polovině uvolnil přes tři hráče soupeře a přesným pasem poslal Havláka do tutovky, ale ten se na poslední chvíli ještě rozhodl pro nahrávku (do prázdné) pro Berana, ale míč byl rychlejší a tak z naší obršance nic nebylo. To byl možná zlomový moment celého zápasu.

Druhý poločas jsme chtěli odehrát určitě lépe než ten první, ale vůbec nic se nám nedařilo. Soupeř udeřil po necelé hodině hry z rohového kopu, kdy se jejich útočník prosadil gólově hlavou. Pro nás asi nejhorší scénář, jaký mohl být, protože výborně fungující hostující obrana v té době byla ještě více koncentrovaná. V posledních patnácti minutách jsme si vytvořili celkem velký tlak, ale ze spousta závarů v pokutovém území soupeře branka prostě nepadla. Při nepovedeném centru Nekoly jsme měli i smůlu, když se míč odrazil od břevna, ale za dva naše dobíhající hráče.

Prokletí Modřan jsme opět nezlomili a navíc to byl určitě náš nejhorší výkon v jarní části sezóny.
Další utkání odehrajeme již v pátek 19.4. od 10:30 na Zličíně.

Nejlepší hráči utkání z pohledu SK Libuš:   NIKDO

SKP České. Budějovice – SK Libuš   4:3 (p.k) (3:3 1:1)

Náš první jarní výjezd mimo Prahu. Zápas byl z organizačních problémů přeložen z Českých Budějovic do nedaleké Hluboké n/Vltavou, kde je krásný sportovní areál přímo pod zámkem. Jen škoda, když byl krásně sluneční den, že jsme nehráli na přírodní trávě, ale na umělce.

Zápas jsme nezačali vůbec špatně. Hned ve třetí minutě Menďas dobře napadal rozehrávku domácích a získal balón pro Lukyho, který se rázem řítil sám na domácího brankáře a nekompromisně proměnil a my šli do vedení 1:0. Dál jsme pokračovali aktivně. Z tlaku jsme vytěžili sérii rohů, z které jsme měli možnost přidat další branku a myslím si, že zápas rozhodnout. Bohužel jsme šance nevyužili (Péťa, Alf, Luky). No a pak si taktovku zápasu vzal pod svá křídla „ten nejmocnější“… Poprvé se na naší půlku dostali domácí po souboji v rohu hřiště – šel balón zcela jasně od domácího hráče za postranní čáru (což také ukazoval pomezní rozhodčí, který byl metr od situace) a měli jsme rozehrávat od branky. K údivu všech hlavní rozhodčí (který se celý zápas pohyboval ve středovém kruhu), nařídil rohový kop. Ten jsme ubránili a měli jsme možnost rychlého brejku do otevřené domácí obrany. Zrzi vyvážel z vápna balón, domácí hráč, který Ondru stíhal ho zezadu povalil a pískal se správně faul. O co bylo vetší překvapení, že proti nám!!!! A tak měli domácí trestný kop z hranice vápna. Ten sehráli výborně a srovnali na 1:1.

Po obdržené brance jsem se pana rozhodčího slušně zeptal, jestli to opravdu takto myslí vážně? Jeho vysvětlení, že na lajnách má mladé kluky, kteří to neumí a že zápas si bude pískat jak on uzná za vhodné… Co ale pana rozhodčího vytočilo do nepříčetna bylo, když jsem mu řekl, že si zápas nahráváme… To už nás chtěl vyhazovat z lavičky, že nemáme cedulky (trenér atd.) a jiné výhrůžky. Nikdo z lavičky mu neřekl nic sprostého, jen to bylo hlasité, aby to pořádně slyšel! No a pak nám už celý zápas ukazoval, kdo je tady pánem.

Bohužel moc fotbalu už k vidění nebylo, kluci se snažili hrát kombinačně, ale bylo to pro ně hodně těžké, když všechny souboje, i čisté, byly posuzovány v jejich neprospěch. O autech se ani nebavím, nebudu přehánět, když řeknu, že otočených, kdy pomezní ukazuje doprava a hlavní to změní doleva, bylo snad 15!!! Převážně se hrálo na domácí polovině a my hledali marně cestičky do zakončení. Z ojedinělého brejku domácích musel Matěj před své vápno a odhlavičkoval balón před dotírajícím hráčem. K balónu se nejrychleji dostal domácí hráč, který chytře přehazoval vracejícího Matěje do branky. Naštěstí pro nás výborně zareagoval Kachna, který zastoupil Matěje a balón, který mířil do branky, odhlavičkoval pryč. V poslední minutě jsme předvedli pěknou kombinaci a Dom se dostal před brankáře, ale v tísni ho pouze trefil a tak skóre zůstalo stejné – 1:1.

V kabině jsme kluky museli hodně uklidňovat a vysvětlovat, že bohužel i takový fotbal někdy je. (Co mám říci 15-ti letému klukovi, který se ptá „proč to dělá“, co jsme mu udělali apd… ) Druhý poločas začal, tak jak první skončil a to naší šancí. Alf se dostal za domácí obranu a tváří tvář s brankářem ho místu gólu zase trefil :-(… a přišel trest. Po naší špatné rozehrávce od obránců jsme nechali domácího hráče vystřelit a ten se trefil pěkně – 2:1. Kluky jsme nemuseli ani moc motivovat, nebo hecovat. Dnes kluci chtěli hodně vyhrát, ani tak spíše porazit domácí, jako porazit toho „nejmocnějšího“. Vyrovnat se nám podařilo po spolupráci Dana, který naservíroval míč Lukymu a ten srovnal na 2:2.

70% procent času se hrálo na domácí polovině. Kluci se tlačili za výhrou a domácím se podařil rychlý brejk, který domácí velmi rychlý a šikovný kapitán proměnil – 3:2. Po několika zahozených šancích se nám podařilo vyrovnat tři minuty před koncem Lukym, kterému nahrával Dom. Lukymu gratuluji k hattricku i když dnes mohl dát tak 6–7 branek. Přišel náš velký tlak, ze kterého se domácí nemohli dostat. Bohužel jsme nedokázali proměnit žádnou ze čtyř příležitostí, kdy jsme z malého vápna přestřelovali branku a ani samostatný nájezd Lukyho neskončil brankou :-(…

Pro nějaké ošetřování a čekání na balóny jsme si mysleli, že pan rozhodčí nastaví minimálně tři minuty a věřil jsem, že jsme byli schopní dát vítěznou branku. To samé si myslel asi i pan rozhodčí, protože nastavil pouze 10 vteřin!!! :-(

A tak jsme šli poprvé na penalty, ve kterých jsme po druhé sérii vedli 2:0, kdy penaltu dali Luky, Kachna a Matěj jednu skvěle chytil a druhá domácí skončila na tyči. Pak neproměnil Vláďa, Péťa a Dan a jelikož domácí proměnili už všechny tři, tak vyhráli na penalty 3:2 a konečný výsledek je naše prohra 3:4. Bohužel i dnes jsme doplatili na neproměňování šancí, kterých jsme měli snad 20 a dali z nich pouze tři branky. Oproti soupeři, který měl 4 a dal tři branky a to se pak těžko vyhrává :-(. Chci po klucích, aby balón neodkopávali a snažili se hrát konstruktivně. Tím přicházejí naše chyby, které soupeři trestají. Pro jejich další fotbalový růst a rozvoj si myslím, že jdeme správnou cestou, i když nás to stojí lepší výsledky, než kdybycom jen odkopávali a tlačili vše silou!

Nebudu a ani nechci si stěžovat na pana rozhodčího Makovičku, ten nám zápas neprohrál, ale takovýhle lidé by u mládeže neměli co dělat!!! Pak může FAČR dělat nábory na nové kluky, když jim pak někdo takhle fotbal otráví a následně ztrácejí chuť dále pracovat a s fotbalem končí… Jak domácí po zápase pravili: „Děkujeme Ti Milane za pomoc, jsou to pražští burani…“.

Kluky dnes musím velmi pochválit, za předváděnou hru a morální vlastnosti, které všichni dnes ve velmi těžkém zápase měli. Poctivě zápas odmakali. Na druhou stranu pokárat za neproměňování šancí – kdybychom je dnes proměnili, tak by jste nejlépe umlčeli pana mocného a nezmohl by nic!!!

Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost!! I dnes jsme se znovu přesvědčili, že se máme pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

SK Libuš – CU Boheminas Praha   0:30 (0:16)

Do dalšího utkání jsme opět nastoupili ne zcela kompletní, protože Kuba P. a Denis jeli spolu se Šimonem na zápas se staršími, Míra je nemocný, Keny má ruku v sádře a Venca si podvrknul na tréninku kotník. Tentokrát všechny omluvenky v pořádku. Protože se minule Pájovi v brance dařilo a v mladších chytal, postavili jsme ho do branky od začátku. To jsme ještě netušili, jaká ostuda nás čeká.

Od prvního rozehrání míče bylo jasné, jak bude zápas vypadat. Tři, max čtyři naše přihrávky a následovala ztráta míče a soupeřův útok nebo střela. Vzhledem k tomu, že střely našich soupeřů byly docela přesné a často končily v Pájově síti, podařilo se nám vytvořit libušský rekord v počtu obdržených branek za první poločas.

O přestávce jsme řešili zásadní problém, koho postavit na zbytek zápasu do branky, ale nikomu se nechtělo, a tak musel zápas dochytat Pája, který ještě několik dalších šancí soupeře buď chytil, nebo vyrazil. Vzhledem k tomu, že obrana se zálohou mu moc nepomohla a útok byl k ničemu, zrodil se nakonec i rekordní výsledek, kam až paměť žijících fotbalových pamětníků Libuše sahá.

Nakonec tedy ostudný výsledek i hra, ale dokud si někteří chlapci a rodiče svůj přístup k fotbalu nerozmyslí, lepší to nebude.

SK Libuš – Loko Vltavín   0:2 (0:1)

První zápas doma na travičce a v očekávání prvních bodů, ale dopadlo to úplně jinak. Hlavně v 1. poločasu jsme podali ospalý výkon a soupeř nás často zatlačil až do našeho pokutového území, ale naštěstí v koncovce nebyl důrazný. Branku jsme dostali po ztrátě míče ve středu hřiště a dobré přihrávce za naší obranu. Samostatný nájezd útočník hostů zkušeně proměnil a opět jsme prohrávali. V útočné fázi našeho mužstva není moc pozitiv, nebezpečný pro branku soupeře byl jen výborně hrající Martin, ale ostatní hráči mu málo pomáhali, takže jsme vyloženou šanci neměli.

Ve druhém poločase jsme se mírně zlepšili a uprostřed hřiště se nám celkem dařilo, ale naše hra končila u vápna hostů. Takže soupeř nás před koncem opět vyškolil v útočné fázi a bylo rozhodnuto.

Borci, bojovnost a nasazení je základ, ale bez dobré finální přihrávky a zakončení se nedá vyhrát.

SK Libuš – SK Union Vršovice   1:3 (1:2)

Do utkání s celkem Vršovic, který je na předních místech tabulky, jsme nastoupili s cílem vlétnout na soupeře a vstřelit co nejdříve první branku, což se nám i povedlo ve 28. minutě, kdy Waiz z přímého kopu trefil ideálně na stranu golmana přes zeď (1:0). Poté jsme se uspokojili a přestali hrát. Již za krátkou chvíli ve 32. minutě jsme inkasovali vyrovnávací branku a dokonce poločasu jsme obdrželi ještě jednu, těsně před hvizdem rozhodčího (1:2). Tím soupeř dokonal dokonalý obrat.

O přestávce jsme si vše vysvětlili v kabině, ale úvod do druhého poločasu nám nevyšel, když ve 42. minutě jsme inkasovali potřetí. Nic naplat, že do konce utkáním jsme byli lepším týmem a odehráli jsme dost možná nejlepší poločas od začátku sezóny. Po vyložené šanci Karabynoshe zacinkala tyč. Posléze tentýž hráč zakončil nepřesně hlavou. A když už střídačka zvedala ruce nad hlavu, Waizovu střelu soupeřův brankař chytil a stejně tak i posléze pokus Adamopulose. Až do závěrečného hvizdu rozhodčího se stav již nezměnil, a tak znovu odcházíme bez bodu. Tentokrát jsme vyhořeli na koncovce.

I tak bychom chtěli ale kluky pochválit, že zápas nevzdali a snažili se až do samého konce.
Příští utkání odehrajeme na domácím hřišti 13.04.2019 od 13:15 s celkem SK Střešovice 1911.

SK Dolní Chabry – SK Libuš   2:0 (0:0)

Ke zraněným a nemocným, přibyl ještě disciplinární trest z minulého utkání a tak jsme museli opět měnit základní sestavu. Od začátku zápasu jsme věděli, co nás čeká a s jak těžkým soupeřem hrajeme.

Chtěli jsme hlavně chytit začátek a vycházet ze zajištěné obrany, což se nám celkem velmi dobře dařilo. Akorát náš přechod do útoku nebyl podle ideálních představ, ale domácí byli v zadních řadách také velmi důslední. Fotbal se hrál sice náročný, ale bez větších šancí na obou stranách. Bohužel pro nás do utkání vstoupil i se svými nepřesnými výroky i hlavní rozhodčí, který souboj Havláka se stoperem domácích neposoudil jako faul (náš hráč šel sám na branku, když přišel jasný faul) a tak místo trestného kopu a červené karty se hrálo dál. Poté se dostal do šance Voženílek, ale v koncovce se neprosadil. Největší šanci prvního poločasu spálil Karban, když jeho hlavička po rohovém kopu Stuchlíka mířila těsně vedle domácí svatyně. Při našem dalším rohu si domácí brankář míč stáhl, ale poté zcela nepochopitelně srazil Růžičku rukou k zemi, ale na místo penalty a červené karty se hrálo dál. Ve čtyřicáté minutě udeřil domácí hráč v souboji o míč Stuchlíka loktem do obličeje, že mu zlomil nos, ale opět bez nějakého trestu pro domácí.

Druhý poločas už se najednou začalo pískat normálně a hrál se opět zajímavý fotbal. Nejdříve Voženílek v pokutovém území z otočky jen těsně minul a pak už přišly i šance domácích, kteří přebrali otěže utkání a měli více ze hry. Naštěstí jsme vše přežili bez úhony až v sedmdesátéčtvrté minutě po sražené střele na naší branku se míč dostal na hlavu domácího hráče a ten se trefil náramně a domácí šli do vedení. Přeskupili jsme řady, poslali čerstvou krev a vrhli se do útoku. Za pár minut mohlo být srovnáno, ale Čížek se k dorážce již nedostal. Za malou chvilku se dostal ve vápně ke střele Hruška, ale netrefil ideálně a domácí brankář si s jeho střelou poradil. Největší možnost k vyrovnání měl čtyři minuty před koncem Aubrecht, který byl úplně sám z pravé strany před domácí brankou, ale jeho střela šla pár centimetrů vedle. Poslední naděje svitla již ve třetí minutě nastavení, kdy jsme kopali rohový kop. Naši hráči včetně brankáře Tůmy se natlačili do soupeřova pokutového území, ale míč bohužel získali domácí a jejich útočník běžel sedmdesát metrů sám na naši prázdnou branku a za obrovské radosti domácích i proměnil.

Za dnešní zápas určitě velká pochvala za disciplinovaný a takticky velmi dobře zvládnutý zápas, bohužel bez bodového efektu. Zápasu by určitě více slušela remíza, ale vzhledem k podzimnímu utkání a nyní, tak je asi výhra domácích spravedlivá, i když první poločas tam měli být jasné tři červené karty, ale i to je fotbal a tak odjíždíme sice bez bodů, ale určitě se vztyčenou hlavou.

Nejlepší hráči utkání z pohledu SK Libuš:   1. Hartl;   2. Růžička;   3. Kar­ban