SK Libuš

SK Libuš – Běchovičtí sršni   1:1 (0:1)

V posledním utkání sezóny jsme hráli o desáté, pravděpodobně sestupové místo se stejně starými hráči z Běchovic, kterým se také nevyhnuly podivné výhry v některých utkáních, kdy se to úplně nečekalo. My jsme byli utkání přítomni v kompletní sestavě kromě Kuby S., který byl nemocný a ani se nepřišel na zápas podívat.

V zadních řadách soupeře hrál fotbalista, který svojí velikostí strašil polovinu našich útočníků ještě při rozcvičení před zápasem a pak i v jeho průběhu v ostrých soubojích o míč. Naproti tomu my chtěli hrát více kombinačně a těmto soubojům se co nejvíce vyhnout, což se nám v průběhu obou poločasů celkem dařilo. Od začátku utkání jsme soupeře přitlačili před jeho branku a pravidelným střídáním se snažili držet co nejvyšší tempo hry a zakončovat co nejvíce útoků střelbou. Naše zakončení však bylo velice nepřesné a nedůrazné, a tak se po jednom z nebezpečných protiútoků prosadil soupeř dlouhým autem po špatně odehraném centru z našeho pokutového území. Do poločasu se nám ale vyrovnat nepodařilo a kluky jsme museli neustále povzbuzovat a uklidňovat, protože času na změnu skóre ještě zbývalo dost.

Do druhé půle soupeř nastoupil s jasným cílem výsledek ubránit a jeho protiútoky se omezili na nejnutnější minimum. Většinu jejich odkopů i rozehrávku jsme zachytávali na polovině hřiště a celou druhou půli jsme útočili do plných. Naši převahu se nám podařilo proměnit v branku jen jednou Láďou po parádní uličce ze středu hřiště a střelou podél brankáře do sítě hostujícího týmu. Mnoho dalších šancí se nám však proměnit nepodařilo a výsledkem je tedy nakonec nešťastná remíza a ztráta jednoho bodu v konečné tabulce právě na dnešní soupeře z Běchovic. Doufejme, že nám ten bod nebude chybět k sestupu do nižší třídy, což by byla velká škoda.

Za celou sezónu bychom chtěli některé hráče pochválit více, některé méně, ale celkově nám nezbývá než klukům popřát mnoho štěstí v jejich kariérách a snad i trochu víc štěstí při proměňování brankových příležitostí a hlavně radost a zábavu, aby je fotbal bavil stejně jako teď a jejich novým trenérům přísnější a šťastnější ruku při volbě sestavy do každého dalšího utkání bez omezení.

SK Libuš – SK Slovan Kunratice   4:2 (2:0)

V předposledním utkání jarní části sezóny k nám zavítali soupeři z Kunratic. Stejně jako my se naštěstí nesešli v plné sestavě, a tak se dal očekávat vyrovnaný zápas s možností vítězství obou mužstev. U nás si někteří rodiče stále ještě neuvědomují, že svým přístupem a neúčastí svého synáčka kazí zábavu a práci dalších dvaceti lidí, kteří mají nějaký směr a cíl a snaží se pomáhat s výchovou a sportovním vyžitím i jejich synů.

Do začátku zápasu jsme se snažili postavit nejsilnější možnou sestavu, která se dnes sešla a chtěli jsme, aby ze sebe dneska kluci vydali všechno, co se do teď na fotbale naučili a přidali ještě něco navíc. Do branky jsme postavili znovu Páju, což se ukázalo jako dobrý tah, protože hlavně směrem dopředu při většině rozehrávek nohou nám docela pomáhal. Obrana hrála znovu v nejlepším možném složení, což se nám poslední dobou začalo vyplácet a kluci si začali věřit a pomáhat a zapojovat se i do útoku. V záloze opět dobře zahráli Míra s Vencou a Denisem a i většina střídajících záložníků dnes hrála skutečně dobře. V útoku si 07 po výprasku Pragovky hodně zvedli sebevědomí a dnes předváděli jeden z nejlepších výkonů za celý rok. Nejlepším hráčem však byl určitě Tommy, který zahrál výborně v útoku, i když branku tentokrát nedal, a když bylo potřeba i parádně bránil.

První náš gól vstřelil po rohu a pěkném náběhu na první tyč Kryštof, druhý přidal Míra parádní střelou z hranice vápna těsně k tyči. Soupeř pár svých gólovek neproměnil a tak se pískal poločas za stavu 2:0 ve prospěch domácích, tedy nás.

Ve druhém poločase jsme sestavu trochu proházeli a další naši branku přidal po rychlém úniku po pravém křídle Láďa střelou podél brankáře na zadní tyč. Poslední čtvrtý gól vstřelil opět Míra po samostatném průniku z půlky hřiště až před branku soupeře a prostřelil brankáře Kunratic prudkou ranou skoro doprostřed branky. Po této brance naši trochu polevili a Kunraticím se podařilo dvěma brankami snížit gólový účet na konečných 4:2 v náš prospěch. Hrát podobně celou sezónu, nemuseli jsme hrát o sestup a výsledky by byly mnohem lepší.

Výborně, blahopřejeme !!!

TJ Praga – SK Libuš   0:11 (0:3)

V tomto utkání bylo naší povinností zvítězit a připsat si další tři důležité body do tabulky, abychom se vzdálili od sestupových pozic a mohli zbývající utkání dohrát v klidu, což se nám nakonec podařilo. Díky nepozornosti vedení klubu jsme hráli skoro ve stejném čase jako starší žáci U14, a tak musela část naší sestavy opět vyjet na zápas se staršími, aby jich bylo dost, čímž jsme byli opět velmi oslabení a po nemoci chyběl i Robík.

Do zápasu jsme vstoupili velmi sebevědomě a po několika rychlých útocích po obou stranách hřiště se jako první trefil do branky soupeře poměrně brzo Luky, který prošel středem hřiště. Další množství šancí se nám nepodařilo proměnit, ale po deseti minutách se znovu prosadil dnešní střelec Mery útokem po křídle a střelou podél brankáře. Další míč po nebezpečné střele Míry dorazil do branky opět Mery a rodiče začali hromadně skandovat jeho jméno. Do poločasu již více branek nepadlo a šlo se do kabin za našeho pohodlného vedení 3:0.

Do druhého poločasu jsme klukům poradili, aby si začali více nahrávat a roztáhli hru do šířky celého hřiště a naše útoky začaly být ještě nebezpečnější. Postupně se trefili ještě Míra, Tadeáš, Láďa po rohu hlavou a opět Mery, který dosáhl hatt-tricku poprvé v této věkové kategorii a později i Tommy. Ke konci zápasu přidali další naše góly i Venca, Luky a jako poslední ještě jednou Láďa. Kromě Páji všichni, kdo byli určeni pro hru směrem dopředu. Poprvé letos jsme se dostali přes deset vstřelených branek i my a věřte, že to byl příjemný pocit.

Výborně, blahopřejeme!

SK Libuš – SK Čechie Uhříněves   3:2 (0:1)

V souboji týmů hrajících o poslední místa v tabulce jsme se v sobotu před obědem utkali s hosty z Uhříněvsi. V podzimním utkání jsme na jejich hřišti zvítězili, a tak se čekalo, zda body získáme i tentokrát. Sešli jsme se poprvé na jaře všichni kromě Neyama, který byl celý týden nemocen a nemohl se tak utkání zúčastnit.

Od prvních minut bylo utkání velice vyrovnané a problémy nám dělali především dva hráči uprostřed hřiště v dresu Uhříněvsi, kteří byli na svůj věk velice vyspělí a šikovní. Naše záloha ve složení Luky, Míra a jedno z dvojčat Navarových dělala soupeři při rozehrávce veliké problémy, stejně jako důrazné a včasné napadání jejich rozehrávky všemi našimi útočníky, kteří se dostali do hry. Měli jsme i mnoho jasných brankových příležitostí, ale útočníci jsou ještě nezkušení a nemají potřebný klid a zabijácký instinkt, který je v podobných situacích před brankou soupeře zapotřebí. Soupeři se z jednoho z mnoha nebezpečných útoků podařilo vstřelit vedoucí branku a nám se do poločasu bohužel nepodařilo vyrovnat.

Do druhého poločasu jsme vstoupili lépe a po několika atacích z křídelních prostorů se nám podařilo vstřelit vyrovnávací gól po Lukyho přihrávce mezi beky a Láďově samostatném úniku z levé strany. Po mnoha povedených centrech se Luky na pravé straně nepředstavitelně ukopl a jeho nepovedený centr skončil k překvapení všech v brance soupeřova špatně postaveného brankáře a my se ujali vedení. Později se nám podařilo po dalším Lukyho centru z pravé strany a dorážce zblízka znovu Láďou zvýšit naše vedení a začali jsme pouštět do hry i ostatní hráče, kteří byli k zápasu nominováni. Na Tomyho, Kubu a Robika se bohužel nedostalo, ale to se někdy stane i v lepších klubech, že ne vždy a všichni nominovaní do zápasu nastoupí. Nakonec jsme ještě jednou inkasovali, ale naštěstí přišel konec a my jsme toto důležité utkání zvládli a vyhráli.

Konečně, výborně, blahopřejeme!