SK Libuš

SK Libuš – CU Boheminas Praha   0:30 (0:16)

Do dalšího utkání jsme opět nastoupili ne zcela kompletní, protože Kuba P. a Denis jeli spolu se Šimonem na zápas se staršími, Míra je nemocný, Keny má ruku v sádře a Venca si podvrknul na tréninku kotník. Tentokrát všechny omluvenky v pořádku. Protože se minule Pájovi v brance dařilo a v mladších chytal, postavili jsme ho do branky od začátku. To jsme ještě netušili, jaká ostuda nás čeká.

Od prvního rozehrání míče bylo jasné, jak bude zápas vypadat. Tři, max čtyři naše přihrávky a následovala ztráta míče a soupeřův útok nebo střela. Vzhledem k tomu, že střely našich soupeřů byly docela přesné a často končily v Pájově síti, podařilo se nám vytvořit libušský rekord v počtu obdržených branek za první poločas.

O přestávce jsme řešili zásadní problém, koho postavit na zbytek zápasu do branky, ale nikomu se nechtělo, a tak musel zápas dochytat Pája, který ještě několik dalších šancí soupeře buď chytil, nebo vyrazil. Vzhledem k tomu, že obrana se zálohou mu moc nepomohla a útok byl k ničemu, zrodil se nakonec i rekordní výsledek, kam až paměť žijících fotbalových pamětníků Libuše sahá.

Nakonec tedy ostudný výsledek i hra, ale dokud si někteří chlapci a rodiče svůj přístup k fotbalu nerozmyslí, lepší to nebude.

SK Modřany – SK Libuš   5:0 (2:0)

Další zápas jsme sehráli na hřišti posledního týmu tabulky z Modřan. Jediný bod měli z podzimního utkání u nás, kde brali bod po zasloužené remíze 2:2. Vzhledem k zodpovědnosti rodičů i hráčů našeho týmu se opět několik hráčů na poslední chvíli z nejrůznějších důvodů omluvilo, a tak naše sestava opět nebyla úplná a hlavně směrem dopředu dosti neúčinná, protože zejména hráči mladších ročníků zatím nepodávají výkony, které jsou v jejich možnostech vlivem flákání docházky na tréninky.

Do branky nastoupil opět Šimon, který po zranění Kenyho odchytal již druhý mistrovský zápas za sebou, a opět docela dobře, protože náš celou zimu připravovaný druhý brankář se šance zalekl, rozhodl se ukončit svou fotbalovou kariéru a k utkání se nedostavil. Jak bylo od prvních minut vidět, Šimon nám v této situaci v poli poměrně dost chyběl, obrana začala kupit chyby a nebyla schopna čelit soupeřovým rychlým protiútokům. Po několika chybách se jim podařilo vstřelit dvě branky a nám se podařilo dvakrát ohrozit jejich branku ze střední vzdálenosti Lukym, avšak gól se nám vstřelit nepodařilo.

Do druhého poločasu Šimona v brance vystřídal Pája, v přípravce vynikající brankář s nadějnou kariérou před sebou, který však do branky celý rok nechtěl a na jeho výkonu to bylo znát. Hned z rozehrávky jsme inkasovali potřetí a začalo být zřejmé, že tento tým v této bezzubé sestavě, bez útočníků, obrany, brankáře, důrazu, zájmu o hru a bez nasazení asi opět nevyhraje. Zcela úplně jsme přeházeli sestavu, ale ani další nadějní útočníci soupeřovu branku nijak vážněji neohrozili. V průběhu druhého poločasu jsme obdrželi další dvě branky a prohráli tak s posledním týmem soupeře 0:5, opět bez vstřelené branky. Přísnější měřítko by v tomto utkání snesli snad jen Luky a Šimon, zbytek se jen přišel proběhnout a zahrát si v dresu Libuše, který tímto svým výkonem zcela zneuctili.
Bohužel zase nic, snad příště.

SK Dolní Chabry – SK Libuš   9:2 (2:1)

O prvním mistrovském utkání v jarní sezóně jsme měli jako trenéři trošičku jinou představu, než jak to nakonec dopadlo. Nechci si stěžovat, ale deset hráčů ochotných přijmout nominaci a dostavit se k utkání, mi připadá jako docela velký průšvih, i když chápu, že Dolní Chabry jsou relativně daleko. Keny má zlomené zápěstí, Mery a Tadeáš jsou nemocní, dvojčata měsíc simulují vážnou bolest hlavy a kašlík, Míra se musí učit na přijímačky, ale na odpolední zápas za starší může, Mates jako náhradní brankář má rodinnou návštěvu a Luky jede z rodinných důvodů na hory. Slušná snůška omluv a nepřípustných omluvenek ve většině ostatních klubů.

V prvním poločase se hrálo celkem vyrovnané utkání, ke kterému všichni hráči přistoupili celkem zodpovědně. Dokonce se nám podařilo Neyamem vstřelit úvodní branku a chvilku jsme vedli. Soupeř se začal postupem času stále více prosazovat a výsledkem byly dvě branky vstřelené do naší sítě. Do poločasu se nám vyrovnat nepodařilo, ale vzhledem k účasti k nám byl stav utkání celkem shovívavý.

Ve druhém poločase jsme začali ještě celkem aktivně a prohrávali jsme stále jen o gól, dokonce se nám podařilo Neyamem vstřelit druhou branku. Postupem času těm, kteří nedali zimní přípravě ani polovinu, začaly docházet síly a postupně se začala projevovat soupeřova převaha v práci s míčem i bez něj, rychlost a důraz v osobních soubojích a zároveň jejich větší vůle po vítězství. Utkání nakonec skončilo krutým, ale spravedlivým debaklem. Doufáme však, že ostatní se z toho poučí a další tragický scénář se již nebude opakovat.

Bohužel opět nic, tentokrát s malou ostudou.

SK Libuš – FK Dobřejovice   0:6 (0:3)

V posledním utkání zimní ligy jsme se utkali s pořádajícím týmem, který proti nám postavil kluky o rok mladší, ale na jejich výkonu to vůbec nebylo znát. Nám se při rozcvičování zranil Keny, který dostal míčem do ruky tak nešťastně, že má zlomené zápěstí a sádru na tři týdny. Do branky šel tedy Mates, který chytal již minule a opět si nevedl nejhůř. Protože znovu několik hráčů omluvili rodiče ze zdravotních důvodů, někteří se neomluvili vůbec a někteří odjeli na hory a podobně, naše sestava opět nebyla kompletní a myslím si, že s tímto přístupem nikdy ani nebude. Naštěstí se nám uzdravil alespoň trenér, což bylo asi jediným plusem tohoto utkání.

Od prvních minut se hrál vyrovnaný zápas se spoustou šancí na obou stranách, soupeřovy útočníci však s nabídnutými příležitostmi zacházeli lépe a dokázali je i proměnit na rozdíl od našich hráčů, kteří nebyli schopni trefit branku ani z bezprostřední blízkosti. Soupeři k utkání přistoupili velice bojovně, byli rychlejší s míčem i bez míče, lépe spolupracovali hlavně směrem dopředu a postupem času začala jejich hra převyšovat náš styl nepovedených odkopů, nepřesných přihrávek a neochoty pomoci jeden druhému. Do poločasu jsme inkasovali jen třikrát a branku soupeře trefili maximálně dvakrát.

O poločasové přestávce jsme klukům připomínali, že fotbal je především zábava a musí je to bavit, ale polovina z nich ani neposlouchala, co jim říkáme a dělali si, co chtěli. Stejně tak to vypadalo i na hřišti, kde se nám alespoň podařilo několikrát trefit soupeřovu branku a několik slibných šancí jsme neproměnili díky zbrklosti a nepřesné střelbě. Nakonec jsme dostali ještě další tři branky, udělali soupeřům velikou radost a prohráli tak další utkání zimní ligy díky přístupu a chování většiny vynikajících individualit v našem skvělém týmu.

Bohužel opět porážka, snad zase příště.