SK Libuš

SK Libuš – FK Újezd n/Lesy   0:5 (0:3)

Tento zápas jsme sehráli uprostřed dlouhého volna a přesto se většina hráčů bez problémů dostavila. Chyběli jen dvojčata Pája a Venca, kteří byli omluveni dopředu a Láďa byl opět na hokeji. Protože opět nebyl delegován žádný rozhodčí, musel utkání odpískat někdo z nás. Tentokrát jsme si na pískání dopředu domluvili Šimona, syna našeho vedoucího, který zde fotbal hrál a pískal docela dobře.

Od prvních minut byla vidět větší šikovnost i pohyblivost soupeřových hráčů, ale naši se jim snažili co nejvíce vzdorovat a všichni makali na doraz. Soupeři několik prvních šancí neproměnili, ale postupem času začali získávat většinu míčů pod svou kontrolu a my spíše jen bránili. Nakonec se jim podařilo vstřelit krátce po sobě dva pěkné góly a těsně před koncem poločasu po Kenyho chybě ještě třetí do šatny.

Ve druhém poločase se naše hra na chvilku zvedla, ale soupeřovu branku jsme ohrožovali jen ojediněle a zcela sporadicky a nepodařilo se nám získat převahu ve středu pole. Soupeřům se podařilo vstřelit ještě dvě branky a tak jsme nakonec prohráli bez vstřelené branky o pět gólů.

Bohužel, snad opět příště.

Bohemians 1905 C – SK Libuš   16:2 (5:2)

Další sobota, tentokrát v devět ráno v Hrdlořezích. Na Bohemku se všichni těšili, proto dnes žádná omluvenka, kromě v týdnu zraněného Maxe, Meryho, který byl u táty, nemocného vedoucího Petra a Ládi, který dává přednost před fotbalem hokeji. Zbytek včas a bez omluvenek. Opět bez rozhodčího, tentokrát pískal jeden z domácích.

Od prvních minut byl vidět rozdíl mezi ve žlutém hrajícími hráči Bohemky a v zeleném hrajícími hráči hostující Libuše. Žlutí byli všude dříve, rychleji, přesněji a lépe kombinovali, neustále stříleli, běhali, bojovali. Vypadalo to, že naši jen stojí a koukají, jak to dopadne. Po jednom ze soupeřových rohů se na polovině hřiště zapomněl Robik a po našem odkopu se mu podařilo vstřelit náš první gól. Po podobné akci se nám ke konci poločasu podobná akce podařila ještě jednou, tentokrát gól vstřelil Tomy. Do půlky jsme jich dostali jen pět, což bylo celkem uspokojující.

Ve druhém poločase soupeř ještě přidal a zrychlil, naše to přestalo bavit a dostali jsme tolik gólů, co snad ještě nikdy. Jediným kladným momentem v tomto zápase byl výkon Kenyho v brance, který minimálně deset dalších šancí chytil.

Tentokrát hrůza, příšerné. Snad opět příště.

SK Libuš – SK Modřany   2:2 (1:2)

Další zápas jsme sehráli v sobotu po poledni proti Modřanům, kterým se zatím v této sezóně, stejně jako nám, moc nedaří. Naše sestava nebyla opět úplná, protože Míra se Šimonem byli povoláni za starší žáky na zápas do Písku a několik dalších hráčů se z nejrůznějších důvodů omluvilo. Tentokrát byl rozhodčí nominován a jeho výkon nebyl vůbec špatný.

My jsme do zápasu vstoupili velice sebevědomě a zpočátku to vypadalo, že se naši hráči na utkání těší a že se nám dnes bude dařit. Dostali jsme se do několika slibných šancí a jednu z nich se Habibovi podařilo zkraje zápasu proměnit. V soupeřových řadách vyčníval jeden hráč svou šikovností i nasazením a po jeho akci se Modřanským podařilo parádní střelou vyrovnat. V dalším průběhu se akce přelévaly z jedné strany na druhou, ale většina střel šla buď vedle, nebo je brankáři pochytali. Těsně před přestávkou se soupeři podařil jeden rychlý protiútok a my inkasovali v poslední minutě prvního poločasu úplně zbytečnou druhou branku.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s vědomím, že pokud chceme uspět, musíme směrem dopředu i dozadu hodně přidat. Lukymu ve středu zálohy začínaly docházet síly, a tak jsme sestavu různě měnili a hledali výhodnější a lépe fungující rozestavení a styl hry. Vyrovnat se nám nakonec podařilo Robikovou přesně mířenou střelou do horního rohu branky z hranice velkého vápna. Do konce utkání jsme již žádnou další šanci neproměnili a stejně tak soupeřovy útočníci byli v zakončení velice nepřesní. Konec zápasu tak rozhodčí zapískal za nerozhodného stavu, což pro nás byla tentokrát docela určitě ztráta.

Dobrá hra, horší výsledek, nevadí, příště to bude lepší.

SK Slovan Kunratice – SK Libuš   4:3 (1:1)

Ve čtvrtek odpoledne jsme nastoupili k dalšímu utkání naší soutěže v Kunraticích. Věděli jsme, že mají dva šikovné hráče v útoku a ty pokud dobře ubráníme, máme šanci vyhrát. Před zápasem jsme na to naše obránce upozornili, ale zřejmě nás moc neposlouchali. Navíc těsně před začátkem zápasu začalo silně pršet.

Od prvních minut jsme se snažili kombinovat, nahrávat si a nabíhat do křídel, ale protože soupeř od středu hřiště urputně bránil, nedařilo se nám prosazovat v jeho vápně a zakončovat naše útoky střelou. Naopak soupeř se dlouhými nákopy za naše obránce dostával do šancí a nakonec se jim podařilo jeden takový útok zakončit střelou, která skončila v naší síti. Nám se po delším obléhání podařilo střelou ze střední vzdálenosti vyrovnat a po několika dalších neúspěšných pokusech z obou stran se pískala přestávka.

O přestávce jsme si některé důležité věci zopakovali a po krátkém odpočinku nastoupili do druhé půle. Hned po rozehrávce jsme získali míč a další Mírovou střelou zpoza vápna jsme se ujali nečekaného vedení. Soupeř neustával ve svých nebezpečných výpadech, po několika neúspěšných akcích se mu podařilo vyrovnat a z celkem zbytečné penalty otočit skóre zápasu na svojí stranu. My se snažili a tlačili míč za každou cenu dopředu před soupeřovu branku, až se nám Vencovou dorážkou podařilo vyrovnat. Po jedné z našich chyb při rozehrávce se přeci jen soupeři podařilo vstřelit ještě jednu branku, a tak jsme po slušném výkonu celkem zbytečně a nešťastně prohráli o gól se soupeřem, který nebyl lepší, ale měl ve svých řadách úspěšnějšího střelce než my.
Nevadí, snad zase příště.