SK Libuš

FK Újezd n/Lesy – SK Libuš   0:4 (0:2)

V první aprílový den jsme zavítali do Újezdu nad Lesy, kde jsme se utkali s místními kluky. Zápas se hrál ve velkém horku a na velmi tvrdé a hrbolaté trávě. Což se ukázalo jako náš největší problém v dnešním zápase.

Kluci hned od začátku na soupeře vlétli a ten nestíhal. Už ve třetí minutě jsme se dostali do vedení, kdy Dom dobře napadal obránce, získal balón a prudkou nahrávkou před branku našel Dana, který z první umístěnou střelou překonal domácího brankáře – 0:1. Za minutu jsme naše vedení navýšili. Dobrou kombinací se míč dostal k Domovi a ten z patnácti metrů vystřelil a trefil se nádherně – 0:2. Kluci se snažili kombinovat, ale na špatném terénu to moc nešlo :-( a tak si kluci asi řekli, že budou balón tahat a to soupeři vyhovovalo. Místo aby jsme domácí roztáhli a nepůjčovali vůbec balón, tak jsme se s nimi začali úplně zbytečně přetahovat. Do konce poločasu to byl boj ve středu pole s naší převahou. Soupeř za první poločas jednou vystřelil na naší branku, jinak se k ničemu nedostal.

V kabině jsme se občerstvili, kluky jsem nabádal k většímu klidu a trpělivosti. I v druhém poločase jsme vstřelili brzy branku Dominikem – 0:3. Kluci už hráli do šířky hřiště, dobře kombinovali a tím přečíslovali domácí, který nás nestíhali a jen naším špatným řešením a někdy i špatným hřištěm jsme nepřidávali další branky. Proměňování šancí je asi naše největší slabina, kluci si za druhý poločas vytvořili asi dvacet šancí, kdy jdou tři na jednoho, dva na jednoho, sami na brankáře a nedokáží to proměnit :-(. Soupeř se jen sporadicky dostával na naší polovinu, kluci dál domácí jasně přehrávali a v držení míče to bylo tak 80% : 20%. Náš dnešní brankový účet uzavřel na 0:4 Dom, který si připsal další hattrick, ke kterému mu gratuluji. Místo aby zápas skončil dvouciferným rozdílem, tak jsme dnes vyhráli (pouze) 4:0. I tak ale kluci zápas ve velkém vedru poctivě odmakali a po zásluze zvítězili.

Děláte nám velkou radost kluci, jen tak dál. Ale nezapomeňte, že se pořád máme co učit a hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!

SK Libuš – FK Dukla Praha C   6:2 (3:1)

Po pěti venkovních zápasech jsme se konečně představili doma a hned nás čekal velmi silný soupeř a to Dukla. Všichni jsme měli v paměti náš první zápas, kde jsme byli jako na kolotoči a s velkým štěstím jsme uhráli remízu 1:1. Před zápasem jsme z kluků cítili velkou chuť a sebedůvěru, což je velmi pozitivní. Kluci si už věří i proti silným soupeřům a z toho mám velkou radost. Řekli jsme si, jak bychom chtěli hrát a zvolili velmi náročný styl hry. Kdy jsme chtěli Duklu napadat už na jejich polovině, nedat jim šanci držet dlouho balón a tvořit hru. Kluci z Dukly (všechny ligové týmy) jsou velmi dobří na balónu a když jim dáme čas, tak jsou schopní dovézt balón až do branky. Jako jednotlivci jsou výborní, ale my jsme silní jako tým a po klucích chceme, aby hráli týmově a kladem jim to na srdce!!

Zápas jsme začali trochu ospale a bylo vidět proti jak dobrému soupeři dnes stojíme. Po pěti minutách, kdy byla Dukla na balónu, kluci začali hrát, co jsme po nich chtěli a obraz hry se úplně změnil. Vysokým presinkem kluci napadali soupeře a ten s tím měl velké problémy a když už se vymanil z našeho presinku, tak se kluci dobře doplňovali, posunovali a vystupovali a tím nedali Dukle vůbec šanci hrát. Bylo nás plné hřiště a převzali jsme otěže utkání. Po několika našich šancích dobře nahrál Dom mezi obránce Filipovi, kterého fauloval obránce v pokutovém území a my měli možnost kopat pokutový kop. Míč si vzal sám Filip a s přehledem proměnil – 1:0. Dál jsme Duklu k ničemu nepouštěli a sami se tlačili do zakončení. Po dobrém presinku Doma s Danem se míč dostal k Alfovi, který s přehledem trefil prázdnou branku – 2:0. Kluci dál makali a dostávali se do dalších brankových šancí, ale ta naše koncovka :-((. Trochu zbytečně jsme i my inkasovali. Po ojedinělé šanci a následném rohovém kopu si kluci špatně rozebrali hráče a zcela volný útočník hlavou úplně sám skóroval – 2:1. Hned po minutě nám dvoubrankový rozdíl vrátil Alf, který nádhernou střelou trefil pravý roh soupeřovy branky – 3:1.Pak jsme měli skvělou pětiminutovku, kdy kombinacemi jsme soupeře rozebrali a jen špatné zakončování nás připravilo o navýšení skóre. První poločas skončil 3:1 a šli jsme do kabiny. Bylo vidět, že kluci makají naplno. Vydýchali jsme se a chtěli jsme pokračovat v naší hře.

Začátek druhého poločasu jsme byli asi ještě v kabině. Dukla se dostala k několika střelám, které David chytil nebo vyrazil na roh. Vše jsme ustáli a začali zase hrát. Po sedmi minutách jsme měli podruhé v zápase možnost kopat penaltu. Znovu si vzal míč Filip a opět se nemýlil – 4:1. Dál jsem předváděli náročný celoplošný fotbal a Duklu vůbec k ničemu nepouštěli. Po dalších neproměněných našich šancích přišel nejhezčí gól v utkání: po sólu Ondry Pelanta přes celé hřiště se už zdálo, že míč chytne hostující brankář v rohu pokutového území do ruky, ale Ondra ještě zabojoval a míč si vzal zpět, pak následoval CHTĚNÝ lob z úhlu patnácti metrů od branky, který přes brankáře zapadl krásně do brány – 5:1. Už jen ta myšlenka byla super a to provedení, paráda!!! Druhou, úplně zbytečnou branku jsme inkasovali ze skrumáže před brankou – 5:2. Poslední branku v zápase si připsal Filip, který si tím zajistil hattrick, ke kterému mu gratuluji a tak zpečetil naší naprosto zaslouženou výhru 6:2.

Dnes musím před všemi kluky smeknout, v jakém tempu odehráli zápas. Sám jsem byl zvědavý, jak dlouhou vydrží hrát velmi náročným stylem a oni to vydrželi celý zápas!!! Klobouk dolů kluci. Dukla měla šikovné jedince (všechny), ale fotbal je týmový sport a znovu jsme se přesvědčili, že když budeme hrát jako tým, bojovat jeden za druhého, tak jsme velmi silní a můžeme se měřit s těmi nejlepšími.

Dnes jsem byl na vás velmi pyšný a určitě nejen já!! Děláte nám velkou radost a doufám, že nebudete mít hlavu někde v oblacích, ale nebojte se, já vás vrátím zpátky na zem :-)). Pořád se máme co učit a hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!!

ČAFC Praha – SK Libuš   1:3 (1:1)

K dalšímu venkovnímu utkání (páté v řadě) jsme zavítali na Čafku, která byla šestá v tabulce, ale jen tři body za námi. Tentokráte jsme byli v nejsilnější možné sestavě, ale týden bez tréninku (mimo tří kluků byli všichni na prázdninách).

A začátek utkání tomu odpovídal. Začali jsme, tak jak jsme končili minulý zápas. Chyběl nám důraz, pohyb a balón nám od nohou odskakoval. Na malé umělce domácí hráli jednoduše, dlouhými nákopy od brankáře se dostávali před naší branku. Po jedné takové akci a našem nedůrazu před brankou jsme inkasovali branku na 1:0. Pár minut nám trvalo, než jsme se stavem srovnali a začali hrát. Bohužel i dnes jsme zahazovali jednu šanci za šancí. Kluci dobře zakombinují, dostanou se za obránce a jdou sami na brankáře, ale pak zbrklostí rychle zakončí a buď trefí brankáře, nebo vůbec netrefí branku :-(. Po dobrém napadaní Dana s Dominikem si balón vybojoval Dom a přehodil ležícího brankáře a my se radovali s vyrovnání na 1:1. První poločas skončil nerozhodně 1:1.

O přestávce jsme klukům trochu pročistili hlavy a chtěli po nich, aby více kombinovali a hráli trpělivě. Druhý poločas jsme byli o poznání živější, ale pořád je to takové utahané. Domácí hráli velmi tvrdě a někdy až záludně. Po čistém souboji, kdy Alf tělem ohlídal balón, který směřoval za brankovou čáru v rohu hřiště, se domácí útočník začal rozčilovat a pak zezadu bez míče nakopl Alfa přes nohy!!! Zcela správně dostal od rozhodčího rovnou červenou kartu a musel ze hřiště (do té doby byl tento útočník nejnebezpečnějším domácím hráčem). Domácí hříšníka vystřídali a k mému údivu hráli dál v plném počtu. Po tomto okamžiku už kluci začali hrát lépe, začali více kombinovat a dostávat se do šancí. Ale i v druhém poločase pokračovalo naše neproměňování šancí. Po rohu měl na hlavě branku Ondra H., který netrefil zcela prázdnou branku, po dalším rohu to samé – jen se kluci vyměnili. Dan snad třikrát sám na branku, Filip s Domem to samé… Po rychlé kombinaci na jeden dotek středem hřiště, šel Filip sám na brankáře, možná jen dobře pro nás ho domácí obránce zezadu skluzem fauloval a my měli možnost kopat pokutový kop. Balón si vzal Filip a s přehledem poslal brankáře na druhou stranu – 1:2. Dál jsme útočili a chtěli přidat další branky. Domácí dál hráli jednoduše dlouhé balóny. Dnes nám nefungovala komunikace a tak se nám stávalo, že na tři útočníky byli pouze dva obránci. Naštestí jsme vše dokázali vyřešit. Poslední naší branku dal Ondra Pelant. Odkop domácího brankáře na půlku mu z první vrátil (holení :-) a brankář, který stál mimo branku, už balón nestačil zachytit – 1:3.

A tak si velmi cenné tři body odvážíme domů. Z prvních pěti mužstev soutěže vyhrála na Čafce jen Dukla a my!!! Dnes musím kluky pochválit za druhý poločas, který bojovali a trochu se přiblížili ke své hře. Ale pořád to je takové upracované, chybí nám lehkost a více bojovnosti. Na všem zapracujeme a budeme se jen zlepšovat!!

Dobrá práce kluci, děláte nám velkou radost. Pořád se máme co učit a hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!!

SK Střešovice 1911 – SK Libuš   4:2 (2:2)

K prvnímu jarnímu mistrovskému utkání jsme zavítali na horkou půdu do Střešovic. Bohužel ani tentokrát jsme nemohli nastoupit v nejsilnější možné sestavě (na rozdíl od soupeře), protože u nás probíhaly jarní prázdniny a někteří kluci nám odjeli pryč. Chtěli jsme zápas předehrát v týdnu, ale to se Střešovicím nechtělo a tak jsme hráli v původním termínu.

Od začátku utkání na nás domácí vlétli a my se museli bránit. Soupeř byl rychlý, tvrdý v soubojích a nám to dělalo velké problémy. Po zásluze jsme jako první kapitulovali, když obrana pouze odkopla balón za vápno, kde domácí obránce z první vystřelil a krásně vymetl pavučinu naší branky – 1:0. My se dál nemohli dostat do tempa, místo abychom kombinovali, tak jsme dlouho drželi balón, soupeř nás dobře napadal a získával všechny odražené balóny a tím byl i více na balónu. Po chvilce jsme obdrželi druhou branku, zase z našeho odkopu se k míči nejrychleji dostal domácí záložník, který trefil prázdnou branku – 2:0. Byli se jak opaření. Kluci se začali trochu zvedat a začali více bojovat. Domácí hráli velmi důrazně, po faulu jsme měli možnost zahrávat trestný kop metr za vápnem. Po signálu se nádherně trefil Dominik a my se dostali do zápasu – 2:1. Kluci se začali lépe pohybovat a přidali v soubojích. Po pár minutách jsme po přečíslení mohli vyrovnat. Po kombinaci Dana s Dominikem se k odraženému míči dostal Filip, ale bohužel pro nás trefil jen břevno prázdné branky… Dál jsme bojovali. Dan v rychlosti utekl svému obránci, který ho zezadu ve vápně fauloval a my kopali penaltu. Míč si vzal Filip a s přehledem proměnil – 2:2. Oba týmy měli ještě nějaké náznaky šancí a přečíslení, bohužel pro nás jsme vše řešili špatně a pomalu. Poločas skončil vyrovnaným stavem 2:2. O přestávce jsme kluky chtěli více vyhecovat a povzbudit.

Druhý poločas se bojovalo o každý míč a moc šancí nebylo. Více jsme se tlačili do zakončení, ale dnes jsme to nebyli my :-(. Bylo jasné, že kdo dá gól, tak vyhraje. Bohužel pro nás jsme my svou velkou šanci neproměnili, kdy Dan přesprintoval obránce, udělal kličku brankáři a z úhlu trefil tyč. Soupeři jsme třetí branku darovali sami, po skrumáži před brankou jsme jen odkopli balón na útočníka domácích, který z první prostřelil vše co měl v cestě – 3:2. Po klucích chceme, aby balón rozehrávali a to v každém případě, říkáme jim, že odkopem pouze oddálí soupeřovu šanci a zase budou běhat bez balónu. A dnes jsme inkasovali TŘI branky z našeho odkopu!!!!! Kluci chtěli alespoň vyrovnat a měli k tomu ještě dost příležitostí. Bohužel ani jednu jsme nevyužili. Vyrovnání měli na hlavě Abdi s Jirkou z našeho rohového kopu, ale bohužel nezamířili dobře. Čtvrtou branku jsme obdrželi dvě minuty před koncem a podstatě nic neřešila. Soupeř chytře rozehrál přímý kop, na který jsme pozdě zareagovali – 4:2.

Dnes se nehrál moc pěkný fotbal z obou stran, spíše to bylo o bojovnosti a srdíčku. To měli o kousek větší kluci ze Střešovic a proto jsme poprvé v soutěži prohráli :-(. To, že jsme prohráli, mě tolik ani nemrzí, naopak je velmi povzbudivé, že jsme odešli poražení až ve dvanáctém zápase a to jsme hráli i proti ligovým výběrům. Což je na nováčka v soutěži velmi dobrá vizitka, ale mrzí mně to, jak dnes kluci v zápase málo bojovali :-(. Prohrát se může, ale musím jít ze hřiště se vztyčenou hlavou a se svědomím, že jsem v zápase a pro tým odvedl maximum!!!

Kluci hlavy nahoru, jedna série skončila, ale to neznamená, že nemůže přijít druhá (doufám, že vítězná) a ještě delší :-)). Pořád se fotbal učíme a každý zápas – i prohraný – je pro nás zkušenost, která je k nezaplacení. Alespoň jsme se přesvědčili, že se máme ještě co učit, že máme nedostatky, na kterých chceme zapracovat a odstranit je.

Pořád se máme co učit, ale hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!