SK Libuš

SK Libuš – SK Olympie Dolní Břežany   2:0 (2:0)

K prvnímu zápasu zimní ligy jsme se sešli opět v nesprávném počtu, protože Luky a Bi se rozhodli věnovat místo fotbalu „učení a škole“, Srbák je neustále omluven pro „nemoc“, Žeňa, Šimon, Roman, Filip D. a Rony jsou zranění, Karlos zvažuje, kdy začne po zranění opět trénovat, Pavel a Otík odjeli na lyžařský výcvik, Jára neodpovídá na zprávy a Fanda J. a Pavel Š. nebyli? Na to, že je to zimní příprava prvního týmu v tabulce před jarní, tedy daleko těžší polovinou soutěže, kdy se budeme chtít snažit postoupit zpět do pražského přeboru, kam libušské mládežnické týmy již tradičně patří a dříve v nich dosahovali pravidelně na přední umístění, mi to připadá, že na to polovina týmu zvysoka kašle a honí si triko v dresu, který jim vůbec nepřísluší.

Soupeř nastoupil ve stejném počtu jako my, zcela evidentně s výškovým a rychlostním deficitem, ale na druhou stranu s ohromnou vůlí, dravostí a bojovností, která naopak od začátku utkání chyběla našemu týmu. Ve stoperské dvojici spolu poprvé nastoupili Fanda a Michal a nebylo to nejhorší řešení, do zálohy se v průběhu poločasu posunuli Adam a Dan a v útoku byli převážně Maruf s Láďou, kteří toho směrem dopředu moc nepředvedli. Postupně jsme se začali dostávat do brankových příležitostí, ale zakončení se nám moc nedařilo. První náš gól vstřelil po útoku z levé strany Láďa, který dorazil svou vlastní střelu za záda soupeřova brankáře. Druhý gól vstřelil po parádním navedení ze středu hřiště až na hranici velkého vápna střelou k levé tyči Michal a dal tak gól po roce marného působení v útoku a záloze, kde se mu střelecky vůbec nedařilo. Za našeho vedení rozhodčí odpískal přestávku.

Do druhého poločasu jsme nastoupili po krátké přestávce v podobném rozestavení, jako do prvního, jen jsme požadovali větší zapojení krajních záložníků do útoku a krajních obránců do hry směrem dopředu i na soupeřově polovině hřiště. Vytvořili jsme si několik dalších brankových příležitostí, ale naše koncovka dnes byla opět marná a postupem času se začala vytrácet i snaha o kvalitu předváděné hry a takřka celý druhý poločas většina týmu vypustila. Protože ani soupeř se na nic pořádného nezmohl, všichni byli rádi, když rozhodčí odpískal konec tohoto zápasu.

Předváděná hra hrozná, přístup ještě horší, avšak vítězství bez obdržené branky a první body do tabulky zimní ligy.

Sokol Kolovraty – SK Libuš   3:2 (0:1)

Hned první sobotu v novém roce jsme si domluvili přátelské utkání s přeborovými Kolovraty, aby si naši hráči zkusili šikovnějšího a hlavně nového soupeře, nežli s kterými hrajeme stále dokola. Podle předpovědi počasí měla být veliká zima, ale nakonec bylo jen několik málo stupňů pod nulou. Přesto někteří hráči nominační nabídku nepřijali a raději se omluvili nebo simulovali nemoc. I přes to všechno se nám sešlo k utkání šestnáct hráčů.

Soupeř byl od prvních minut silnější v osobních soubojích, kombinaci i střelbě a některým našim hráčům dělala problémy rychlost soupeřových hráčů s míčem i bez míče. Hned z první šance nastřelili břevno a po následujícím rohu ještě tyč naší branky. Naši hráči byli rychlostí a důrazem velmi překvapeni, ale postupem času začali hru v poli vyrovnávat a osmělili se i k několika rychlým, i když zcela náhodným protiútokům. Protože ani soupeřův útok neoplýval přesností, stále se soupeř nebyl schopen i přes velkou převahu ve středu hřiště střelecky prosadit. Krátce před poločasem jsme získali při brankářově nepřesné rozehrávce míč a po Ondrově přihrávce Otík vstřelil náš vedoucí gól. Po pár minutách hry na naší polovině hřiště rozhodčí odpískal poločasovou přestávku.

Po dohodě trenérů se hráči jen krátce občerstvili a hrálo se dál. Zkraje druhého poločasu jsme opět vystihli brankářovu rozehrávku a Otík mu míč vrátil rovnou do branky. Vedli jsme o dvě branky a soupeř měl stále větší procento držení míče i více brankových příležitostí. Dařilo se nám více než v prvním poločase narušovat soupeřovu kombinaci a získávat častěji míč již na polovině soupeře, ale naše hra směrem dopředu byla žalostná – stejně jako podpora středové řady směrem dopředu a našim útočníkům se tentokrát moc nedařilo proměňovat ani jasné gólové situace. Soupeř byl v protiútoku velice nebezpečný a postupem času se začal prosazovat i gólově. Všechny tři branky padly z naší levé strany, kde se krajní záložníci pozdě a nedůrazně vraceli a nepomáhali obráncům při bránění svého prostoru a soupeřovy útočníci se prosazovali, jak a kdy se jim chtělo. Nakonec pro nás může být porážka o gól dosti milostivá, ale předváděná hra celého souboru nestála za nic. Snad vyhrajeme příště, tentokrát nás potěšily alespoň dvě branky v síti soupeře.

SK Libuš – FK Dukla JM   1:0 (0:0)

Poslední zápas jsme po předchozí domluvě odehráli na hřišti našeho soupeře, protože mají umělku a touto dobou se předpokládalo, že travnaté hřiště nebude způsobilé ke hře. Čas nebyl zrovna ideální, ale už jsme si na podobné věci zvykli. Sraz jsme udělali až v osm hodin, což bylo pro některé jedince opět neakceptovatelné. Ti, kterým to vyhovovalo, se dostavili včas, i když někteří bez kopaček (Michal) a někteří bez chráničů (Ládíček), protože jim je maminka nepřipravila (ve 14 letech dobrá výmluva). Po krátké rozcvičce a doplnění výbavy se šlo konečně na hru.

Od prvních minut jsme soupeře trochu přitlačili před jeho branku a snažili se aktivně napadat jeho rozehrávku. Soupeř začal nakopávanými balóny přes naši obranu, se kterými si naši stopeři vcelku jednoznačně poradili stejně jako s nejlepším střelcem této soutěže, který se za celý zápas ani jednou neprosadil. Postupem času se hra začala vyrovnávat a i soupeř se začal osmělovat a ohrožovat naší branku. První jasnou gólovku jsme měli opět my, ale Láďou vybojovaný míč Otík z hranice velkého vápna přehozením přes brankáře trefil do tyčky a nic z toho nebylo. I dále byla hra vyrovnaná a i soupeř si vytvářel brankové příležitosti, ale ne tak nebezpečné jako my. Do poločasu branka nepadla a do kabin se šlo za nerozhodného stavu.

Do druhého poločasu jsme hráčům radili více bojovnosti a důrazu při hře do těla, protože soupeř byl menší a rychlejší práci s balónem a více kombinace. Opět jsme si vytvořili několik brankových příležitostí. stejně jako Dukla, ale nikdo žádnou neproměnil. Krátce před koncem zápasu jsme zahrávali standardní situaci v blízkosti soupeřovy branky, na levou stranu vystřídali Lukyho kvůli jeho fyzickým parametrům a naše střídání se nám vyplatilo. Po centru z pravé strany se Luky k míči probojoval, vystřelil, trefil tyčku a dorážka Ondry levou nohou z hranice velkého vápna skončila k překvapení všech v síti nešťastného soupeřova brankáře. Tím jsme soupeře dočista zlomili a do konce zápasu už jsme si vedení s přehledem pohlídali.

Opět vítězství s nulou vzadu venku, tentokrát na hřišti prvního, čímž jsme se na první místo posunuli my a jsme podzimními mistry. Jsme první. Výborně, blahopřejeme, jen tak dál!

TJ Kyje Praha 14 – SK Libuš   0:5 (0:0)

K předposlednímu utkání podzimní části soutěže jsme zajížděli do nám dobře známých Kyjí. Přesto, že bylo na toto roční období celkem hezky, hrálo se na hodně úzké a krátké umělce, což jsme ale očekávali. Za odměnu s námi nejel Miloš a někteří další byli nemocní nebo zranění. K prvnímu zápasu s námi jel Fanda J. a na kraji zálohy podal relativně dobrý výkon.

Do začátku zápasu jsme nastoupili velice sebevědomě a měli znovu několik jasných tutovek, které naši střelci opět neproměnili. Soupeř hrál jednoduchý fotbal se spoustou osobních soubojů a nakopávaných míčů, s kterými si naše obrana tentokrát nevěděla rady a zejména Fandovi se ve středu hřiště nedařilo tak, jako v předcházejícím zápase. Stále se nám nedařilo vstřelit branku a útočníci se celý první poločas trápili se zakončením. Do poločasu branka nepadla a do kabin se šlo za nerozhodného stavu.

O poločase jsme zchladili horké hlavy (Adam), Lukyho postavili na stopera a Fandu na kraj obrany, zklidnili všechny ostatní hráče a doporučili týmu opět začít hrát kolektivní sport zvaný fotbal a ne do teď předváděnou kopanou. Hráči to kupodivu přijali a začali hrát. Od první minuty druhé půle už se hrálo skoro jen na jednu branku a akce začaly být docela koukatelné. Začalo to vypadat jako na fotbale. První gól vstřelil Martin Srbák po samostatné akci, kdy z pravého křídla prostřelil míč pod domácím brankářem, druhý po dorážce střely zblízka, třetí Adam po samostatném úniku ze středu hřiště až do branky. Čtvrtý gól dal Ondra střelou pod břevno z hranice velkého vápna po závaru před soupeřovou brankou a poslední Filip D. z malého vápna po otočení s míčem pravou nohou. Několik dalších šancí nám ještě zmařil domácí brankář, jinak mohlo být skóre ještě vyšší.

Opět vítězství, opět s nulou vzadu venku. Výborně, blahopřejeme.