SK Libuš

SK Libuš – TJ Junior Praha   0:1 (0:0)

Další podzimní zápas jsme sehráli na domácím hřišti proti velice nepříjemnému týmu Junioru. Několik našich hráčů bylo zraněných nebo nemocných a tak dostali šanci i další hráči z lavičky. Luky a Bi si byli v sobotu zkusit zahrát za mladší dorost a byli velice překvapeni, jak se musí ve vyšších soutěžích běhat a bojovat od začátku do konce utkání. Protože ani Šimonova třísla nebyla úplně v pořádku, na stoperu spolu hráli Pavel s Fandou a sehráli celkem podařené utkání. Stejná věc se ovšem nedá říci o většině hráčů hrajících směrem dopředu a už vůbec ne o útočnících, kteří zahazují jasné střelecké příležitosti a nejsou ochotni podrobit se konstruktivní kritice trenérů, kteří se jim snaží vysvětlit, že takhle se velký fotbal hrát nedá. Nakonec bych ještě zmínil Milošovo provinění (návštěva šatny soupeře v poločasové přestávce), které si vyřídíme v týdnu na tréninku a o jeho postihu (trestu) budete všichni včas informováni.

Zápas jsme znovu začali celkem velkým náporem, ale opět se nám nepodařilo proměnit několik úvodních šancí (Filip D., Michal, Bi, Žeňa…) a soupeř se začal postupně dostávat do hry. Hra se v průběhu prvního poločasu přesouvala velice rychle od jedné branky k druhé a jak bylo postupem času znát, některé naše individuality již na vyšší tempo hry prostě nestačí a budou muset hlavně v tréninku hodně přidat. Nedařilo se nám ani při rozehrávce ve středu hřiště a to, co předváděl velice ambiciózní pomezní laik soupeře při mávání ofsajdů, se nedá ani slušně popsat. Do poločasu žádná branka nepadla a do kabin se šlo za bezbrankového sta­vu.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s drobnými změnami oproti původní sestavě a čekali, že se naše hra hlavně směrem dopředu zlepší. Opak však byl pravdou. Odborník soupeře na lajně stále mával, jak a co se mu chtělo, hlavní rozhodčí, který byl o dva roky starší než většina hráčů, všechno pískal a naši hráči se začali dohadovat a nesoustředili se na hru, z čehož pramenila i jediná branka v naší síti, která padla po chybě jinak velmi spolehlivého Kristiána a Tomáše, jenž nestačil míč včas odkopnout. V této části zápasu byl soupeř o hodně lepší, důraznější a rychlejší a hlavně jeho hráč číslo 15 nám dělal ohromné problémy. Od poloviny druhého poločasu se obraz hry opět změnil a tlačit jsme začali zase my. Posledních patnáct minut zápasu se soupeř nedostal ani za půlku hřiště a jen se snažil narušovat naše akce a odkopávat míč co nejdále od svojí branky. Nám se však vstřelit branku přes obrovský nápor nepodařilo a tak jsme vcelku vyrovnané utkání prohráli jen díky své střelecké nemohoucnosti a v tabulce se propadli na druhé místo se ztrátou jednoho bodu na vedoucí Duklu z Jižního Města.

Poprvé v tomto soutěžním ročníku jsme vyšli střelecky naprázdno.
Bohužel – nevadí, snad tedy opět příště.

AFK Union Žižkov – SK Libuš   1:1 (1:1)

K dalšímu utkání jsme jeli na Union Žižkov, který hraje svá utkání již několik let na hřišti na Vítkově, což jsme všem hráčům na posledním (středečním) předzápasovém tréninku velice důrazně připomínali. Jaké však bylo naše překvapení, když v neděli kolem 13:20 hod. začaly přicházet zprávy či telefonáty, že hráči jsou na hřišti na Balkáně a že tam nikdo není. Zajímavé bylo, že to byli většinou ti hráči, kteří mají relativně větší problémy s chováním a docházkou, než ti, kteří byli přímo na Vítkově včas. Tím pádem byla samozřejmě narušena předzápasová příprava a hráči docházeli postupně na lavičku a dostávali se postupně i do hry.

Tentokrát jsme začali velice dobře a hned z první střely se ujali vedení trefou Benyho z hranice velkého vápna k tyči. Postupně jsme soupeře začali přehrávat a neproměňovat, stejně jako ve většině zápasů, jednu šanci za druhou. Soupeři se dařilo po ojedinělých protiútocích občas ohrožovat naši branku, ale bez většího úspěchu při zakončení. Až po jednom centru z hranice malého vápna soupeřův nejlepší hráč nacentroval míč na zadní tyč a osamocený zapomenutý útočník Žižkova vstřelil vyrovnávací branku. Do poločasu jsme ještě několik šancí zmařili, a tak se pískal poločas za stavu 1:1.

Do druhého poločasu jsme změnili přístup a rozestavení a tlačili se ještě více do zakončení, ale naši útočníci byli tentokrát naprosto marní a ukázala se naše nemohoucnost při zakončení při neúčasti Adama a částečně i Bi. Ve druhé polovině utkání se soupeř dostal přes půlící čáru jen zcela vyjímečně, náš tlak byl chvílemi až neuvěřitelný, ale nikdo nebyl schopen trefit branku a utkání rozhodnout. Do konce zápasu se nám gól vstřelit nepodařilo, což bylo částečně i vinou dnes na obě strany velice nepřesného rozhodčího, který soupeři odpustil několik žlutých karet a penaltu a tak jsme se rozešli nerozhodně – stejně jako v prvním poločase.

Do dalšího utkání budou nutné preventivní změny v sestavě, aby si hráči nebyli moc jistí svým místem. První zbytečná ztráta po osmi vítězstvích v řadě, přesto alespoň bod z venku, stále jsme neprohráli, stále vedeme tabulku.
Výborně, blahopřejeme, jen tak dál!

SK Libuš – Sokol Dolní Počernice   5:0 (2:0)

V neděli odpoledne k nám přijeli opět o hodně menší a mladší soupeři, tentokrát z Dolních Počernic. Jejich hlad po utkání byl znát už před zápasem, protože když my vycházeli na hřiště k předzápasovému rozcvičení, oni už odcházeli ze hřiště, mimochodem velice dobře připravenému, k taktické poradě před zápasem, která jim stejně nakonec nebyla nic platná. Nám se ze zdravotních důvodů omluvili Fanda, Šimon, Beny, Oto a Rony a stále ještě Karlos, jinak byla většina hráčů našemu trenérskému týmu k dispozici. Zde je nutno napomenout vedoucího mužstva, který přišel krátce před začátkem zápasu a ani se neomluvil.

Od prvních minut byla znát naše převaha a soupeř se dostával přes půlící čáru jen náhodnými odkopy a my měli opět několik jasných brankových příležitostí, které naši útočníci opět nedokázali proměnit. Později se nám podařilo po jednom z našich rychlých protiútoků Filipem vstřelit vedoucí branku a my si mysleli, že se hra uklidní a naši hráči svou převahu vyjádří dalšími brankami do sítě soupeře. Naopak opět nefungoval střed zálohy hlavně směrem dozadu, většina hráčů začala míč místo nahrávek vodit, útočníci nechtěli kombinovat a pracovat pro kolektiv, všech pět se jich snažilo prosadit se sám a výsledkem bylo několik zbytečných ztrát a z toho plynoucích šancí soupeře ohrozit naší branku. Protože se nedařilo ani brankáři při chytání jednoduchých míčů a ani v rozehrávce nebyl dnes zrovna v nejlepší kondici, vymyslel nějakou šanci soupeře i on. Naštěstí se útočníkům soupeře dařilo zakončení ještě hůře než nám a proto jsme žádnou branku neobdrželi, i když proti silnějšímu týmu by to byl asi problém. V poslední minutě první půle se míč po centru Miloše od Lukyho hlavy odrazil před branku soupeře, kde stál osamocený Ondra a míč dorazil do sítě – 2:0 a pískal se poločas.

Od začátku druhého poločasu se náš zmar ještě zvětšil a soupeři se dařilo celkem bez problémů přecházet půlící čáru a ojediněle ohrožovat i naši branku. Postupem času začaly soupeři ubývat síly a naše převaha byla ještě o něco větší, než na začátku prvního poločasu, ale s proměňováním šancí jsme dnes měli veliký problém. Po Adamově narážečce z první přes celé vápno vstřelil třetí náš gól Srbák, čtvrtý po dorážce centru z pravé strany znovu Filip D. a pátý gól vstřelil Luky po dorážce po našem rohu z levé strany. Celkem tedy 5:0, ale z dvaceti jasných šancí by jich v brance mělo skončit víc. Tentokrát jsme si branku dostat ale i zasloužili a jen neschopnost soupeře nás ochránila. Výkon dnes nic moc, ale opět vítězství, opět s nulou vzadu.

Výborně blahopřejeme, jen tak dál.

SK Union Vršovice B – SK Libuš   0:2 (0:1)

K dalšímu utkání jsme se sešli v neděli odpoledne ve Vršovicích vedle plaveckého stadionu nedaleko čínského fotbalového areálu. Počasí bylo na tuto roční dobu velmi pěkné a na marodce jsme měli stále nešikovného Karlose a čerstvě onemocnivší Fandu s Otou spolu se zraněným Žeňou. Kromě těchto omluvenek a Biho byli všichni ostatní fit a tak jsme měli v nominaci znovu osmnáct hráčů. Jak nevídané v minulé sezóně.

Od prvních minut soupeř nastoupil s několika, jak se později ukázalo, velmi velkými zápasníky a naši se trochu zalekli výšky a stylu fotbalistů Vršovic. Prvních několik tutovek jsme však měli hned zkraje zápasu opět my, ale ani Adam ani další útočníci se nedokázali prosadit a výsledek byl tedy stále bezbrankový. Po jednom dlouhém nákopu z poloviny hřiště se Martin Srbák pustil na hranici soupeřova velkého vápna do souboje, který hlavou vyhrál, srazil si míč do vápna a levou nohou podél vybíhajícího brankáře šťastně zavěsil. Vedli jsme a soupeř přidal na důrazu takovým způsobem, že se všichni kromě trenérů domácích a rozhodčího divili, jestli jsme na fotbale nebo na zápase, o čemž svědčí několik natržených rukávů na dresech našich hráčů. Paradoxně tou dobou dostal jedinou žlutou v tomto zápase náš Miloš. Naštěstí jsme byli rychlejší a většinou i šikovnější, ale na špatně připraveném hřišti míč skákal o něco méně než na nezoraném poli a nahrávky v tomto prostředí byli velice riskantní. Do poločasu jsme soupeře do žádné větší šance nepustili a za stavu 0:1 rozhodčí odpískal poločas.

Do druhé půle jsme chtěli hru zpřesnit a zkvalitnit hlavně směrem dopředu, protože soupeř směrem dopředu nevyprodukoval téměř nic, ale hra se nám nedařila podle našich představ. Míč se těžko kontroloval, rozehrávka trochu vázla a tak se hrál nakopávaný fotbal z první co nejdál od svojí branky na obě strany. Naštěstí v té době vzal na sebe zodpovědnost Adam a po jednom dlouhém nákopu si na polovině hřiště tělem odstavil soupeřova obránce, rozeběhl se s míčem a doběhl s ním až do branky soupeře. Vedli jsme o dva góly a na fotbal se stále nedalo koukat, naštěstí do konce zápasu se už nic vážného nestalo, a tak jsme opět vyhráli. Opět s nulou vzadu, opět na soupeřově hřišti. V tabulce jsme ještě neztratili ani bod a vedeme o čtyři před Duklou z Jižního Města.

Výborně, blahopřejeme, jen tak dál!