SK Libuš

SK Libuš – SK Union Vršovice   0:1 (0:0)

V úterý jsme sehráli zápas třetího kola žákovského poháru proti přeborovému týmu z Vršovic. Od začátku utkání jsme byli pod mírným tlakem, ale ojediněle se nám dařilo narušovat soupeřovu rozehrávku a ohrozit i jejich branku. Po několika slibných šancích se soupeři podařilo nastřelit z malého vápna břevno, ale branku Kiki do poločasu od neštěstí uchránil několika vynikajícími zákroky.

Do druhého poločasu jsme vstoupili ještě hůře než do prvního a bylo jen otázkou času, kdy se soupeři podaří vstřelit nám gól. To se jim po dalším nastřeleném břevnu a tyči nakonec podařilo, ale před větším přídělem nás dnes uchránil mnoha vynikajícími zákroky Kiki, který jediný snesl přísnější měřítko v tomto utkání. Většina našich hráčů nestačila nejen v rychlosti, ale i v práci s míčem, čtení hry a pohybu po hřišti. Dá se říci, že někteří nestačili vůbec na nic. Bude potřeba přehodnotit svůj přístup a mnohem více a lépe se připravovat na další zápasy naší soutěže a v podstatě všechno, zejména práci s míčem a fotbalové myšlení, zrychlit a zkvalitnit.

Dnes bohužel porážka, ale opravdu zasloužená a ještě milosrdná. Snad zase příště.

SK Libuš – SK Hostivař   9:0 (3:0)

V sobotu odpoledne jsme se sešli k prvnímu domácímu zápasu jarní části mistrovské sezóny. Počasí nám přálo a tak se dal očekávat pěkný zápas. Dopoledne se ještě omluvil Beky a tak jsme narychlo povolali Toma. Hostivař dostala doma minulý zápas dvanáct gólů a my jsme byli zvědaví, jak to dopadne dneska. Protože většina asistentů byla na trenérských zkouškách, většina týmů byla jejich nepřítomností velice oslabena, stejně jako my. Zde je třeba uvést, že oba naši asistenti (Beneš, Bouma) stejně jako většina ostatních, zkoušky úspěšně složila a zakončila úspěšně složenou zkouškou.

Od prvních minut jsme hráli fotbal podle trenérových představ, běhali s míčem i bez něj, nahrávali si a nevodili míč sami, často a přesně stříleli a dávali branky. Hned z prvního útoku po centru z pravé strany vstřelil první branku našeho týmu z voleje Beny, druhý přidal Srbák a úspěšnou desetiminutovku zakončil třetím gólem Ondra. Do poločasu jsme ještě hodně šancí neproměnili, ale soupeře jsme k ničemu směrem dopředu nepustili.

Do druhé půle jsme opět pustili do branky Sama, tentokrát už v klidu bez poznámek ze strany rodičů a pokračovali ve střílení branek. Branku postupně vstřelili Láďa a Štulda střelou z vápna, později se přidal hlavou do pole střídající Kiki a nakonec po několika neproměněných šancích i Maruf. Další branku, dnes svou druhou v tomto utkání, vsítil Srbák a poslední náš gól si zmatený obránce soupeře sám srazil do vlastní branky. Dnes celkově dobrý výkon i předváděná hra, skvělá atmosféra i výsledek.

Opět vítězství, opět s nulou vzadu, opět výborně, blahopřejeme.

TJ Sokol Cholupice – SK Libuš   3:6 (1:4)

K prvnímu zápasu jarní části sezóny jsme jeli do sousedních Cholupic, které jsme naposledy v zimní lize porazili jen těsně 3:1. Tentokrát jsme opět nebyli v plné sestavě, protože Adam byl stále zraněný, Fanda nastydlý, Srbákovi nebylo dobře a Filip S. je po operaci a zapojí se až v dalším průběhu sezóny. Přesto jsme věřili v dobrý výsledek a vzali na střídání sedm hráčů, aby si zahrálo všech osmnáct možných hráčů zapsaných na soupisku k utkání. Tolik pro vysvětlení rodičům, že hrají všichni a ne jen jedenáct nejlepších včetně druhého brankáře.

Od prvních minut soupeř přistoupil k utkání velice sebevědomě, včetně trenéra a snažil se vysokým presinkem narušovat naši rozehrávku. My jsme se naopak dlouhými nakopávanými balóny chtěli jednoduše dostávat za jejich obranu, bohužel většina našich útočníků nechtěla tento systém praktikovat a opět dělali něco jiného, než jsme jim radili my. Přesto se nám podařilo během prvních patnácti minut vstřelit tři branky po rychlém protiútoku Otou, po rohu Marufem a Michalem a utkání vypadalo jako rozhodnuté. Někteří kluci opět polevili, někteří chtěli dát gól za každou cenu sami a někteří hráli tak, jak jsme chtěli. Cholupickým hráčům se podařilo po ojedinělé akci směrem dopředu vstřelit nám jednu branku a nám se těsně před koncem Láďou podařilo opět zvýšit brankový rozdíl na tři branky a pískal se poločas.

O půli jsme vystřídali brankáře, protože Sam několik přípravných zápasů odchytal a chytil v nich i penaltu a samozřejmě ho jako dvojku brankáře potřebujeme připravit na další zápasy v případě zranění nebo nemoci Kikiho. Ve druhé půli Cholupice přidaly a během prvních deseti minut se jim za pomoci špatné rozehrávky Sama a Tomáše podařilo z penalty snížit a někteří naši rodiče se začali chovat jako smyslů zbavení. Po dalším vystřídání Žeňa po rychlém protiútoku a Pavel po parádně zahraném trestném kopu Ondry hlavou opět zvýšil náš náskok a vedli jsme dokonce o čtyři branky. Po další Samově chybné rozehrávce Cholupice ještě jednou snížily a rodiče začali znova bláznit. Nakonec jsme utkání v klidu dohráli a vyhráli.

Výborně, blahopřejeme, pořád jsme o bod první a napomínáme rodiče – jako tým takové chování vůči našim ani cizím hráčům nechceme a neschvalujeme.

Sokol Kolovraty – SK Libuš   3:0 (2:0)

Poslední přípravný zápas jsme sehráli v pátek odpoledne v Kolovratech na malé umělé trávě. Vinou dopravy trenérský tandem s dresy přijel na sraz pozdě a celková předzápasová atmosféra a příprava byly dost narušeny. Samozřejmě i nominace se neobešla bez obvyklých poznámek typu: „o zápase jsme nevěděli, v pátek se nikdy nehrálo“, atd.

Po krátké rozcvičce jsme nastoupili do zápasu s Láďou ve středu zálohy a trochu přeházenou sestavou, s oběma krajními nevracejícími se záložníky a bez nejlepšího útočníka Adama a středního záložníka a kapitána týmu Štuldy, který si obnovil zranění kotníku při tréninku. Soupeř, hrající pražský přebor naší věkové kategorie, byl po celé utkání lepší a uštědřil nám tvrdou lekci hlavně co se týče pohybu bez míče a kolektivního fotbalového myšlení. Od obránců, přes záložníky, až po útočníky, všichni nabíhali a pohybovali se ve správných prostorech a snažili se v každé situaci vše vyřešit fotbalově. Nám se v tomto utkání nedařilo skoro nic a je vidět, že někteří mladší ještě na tuto soutěž nejsou připraveni – hlavně v hlavách.

Dnes bez vstřelené branky, bohužel, snad opět příště.