SK Libuš

SK Libuš – TJ SK Satalice   5:0 (0:0)

K poslednímu zápasu zimní ligy na Unionu jsme jeli v poslední den jarních prázdnin. Nominace probíhala minulý týden ve čtvrtek a pátek a tak se čekalo, kolik dalších hráčů a proč se nezúčastní. Počet trochu překvapil i nás, ale to se dalo čekat, na některé jedince a rodiny se prostě nedá spolehnout. První omluvenka přišla v sobotu večer, Srbák se pořezal o dveře, další v neděli ráno. Fanda přijel nastydlý z hor, Michal onemocněl přes noc. Dorazil nás Otík, který prostě nepřijel. Místo šestnácti dvanáct. Pokud se někdo bude divit nominacím, klidně může.

V zápase jsme opět nechali chytat Sama, v mistrákách bude ale asi chytat Kiki. Postavili jsme všechny, kteří přišli od začátku, jen brankář hrající dnes znovu v poli, zůstal na začátku na lavičce. V průběhu utkání jsme zkoušeli, koho postavit na levý kraj zálohy, protože toto místo je u nás dlouhodobě neobsazené (Beny, Filip, Žeňa). Do středu zálohy se stáhl Adam, kterému tyto změny v rozestavení dělají nejmenší problémy a zbytek týmu střídal vždy podle potřeby. Od začátku utkání jsme se snažili držet míč a aktivním pohybem směrem dopředu soupeře natolik zaměstnat, aby se sám do útoku moc nedostával. Tentokrát se nám to docela dařilo, ale proměňování šancí je naší největší slabinou už delší dobu. Několik tutovek jsme opět neproměnili a někteří hráči začali být zbytečně nervózní, což vyústilo v Adamovo celkem zbytečné zranění. Do poločasu se nic dalšího nestalo a za nerozhodného stavu se pískal poločas.

Do druhé půle jsme Adamovi ošetřili nakopnutou nohu a do středu zálohy posunuli Ládíčka. Byl to vskutku geniální tah, protože Láďa s kapitánskou páskou na ruce by dobře i chytal. Náš tlak se začal zvyšovat a po jedné z mnoha dalších střel po hře soupeřova obránce rukou ve vápně rozhodčí odpískal penaltu. V týdnu i před zápasem v šatně si Dan věřil, tak jí šel kopat a s přehledem proměnil. Od té doby nám začalo vycházet skoro všechno, do čeho jsme kopli a další góly byly jeden jako druhý. Láďa nakopl dlouhý balón za nebo mezi obránce a Kiki naběhl, utekl a dal gól. Čtyřikrát za sebou skoro stejně. Ke konci zápasu kluci trochu polevili a Šimon stáhl soupeřova útočníka ve vápně za dres. Rozhodčí odpískal penaltu proti nám, ale Sam ji parádně vystihl a vyrazil. Poslední zápas jsme tedy opět vyhráli.

Opět s nulou, tentokrát čtyř-trick, ještě k tomu brankáře. Vzhledem k ostatním výsledkům obsadíme pravděpodobně druhé místo za celkově prvními Vršovicemi, se kterými jsme remizovali, ale máme o několik vstřelených gólů horší skóre.
Výborně, blahopřejeme.

SK Libuš – TJ Sokol Cholupice   3:1 (0:0)

V neděli dopoledne jsme se sešli k dalšímu utkání zimní ligy, tentokrát proti Cholupicím. Již v týdnu jsme se domluvili, že někteří starší půjdou raději v pondělí hrát za dorost, aby dostali šanci ke hře i noví hráči a hráči z lavičky. Spoléhali jsme na to, že mladší a nově příchozí fotbalisté na Cholupice v pohodě stačí, ale není to pravda. Většina jich je ještě mentálně ne zcela na výši a sebedůvěra některých jedinců je dost chaotická a bídná.

Od prvních minut prvního poločasu jsme měli mírnou převahu, ale koncoví hráči jsou koncoví a většina akcí u nich opravdu končí. Hlava dolů, zpětná klička místo agresivního posunutí míče směrem dopředu, které bylo vidět snad jen u Kikiho, který si chtěl po roce v brance zkusit zahrát v útoku a docela se mu dařilo. Příjemně překvapil i malý Tomáš, dvojče brankáře Sama, kteří si oba odbyli úspěšnou premiéru v našem týmu. Do poločasu jsme měli opět několik šancí, které jsme neproměnili – stejně jako soupeř a tak se pískal poločas za bezbrankového sta­vu.

Do druhého poločasu jsme prostřídali některé dvojice jak v útoku, tak v obraně a snažili jsme se naše hráče přesvědčit k častější střelbě i ze střední vzdálenosti. Opět jsme neproměnili několik tutovek a tak přišel trest. Po náhodném vypíchnutí balónu se soupeř dostal úplně náhodou k zakončení, které s přehledem proměnil ve svůj vedoucí gól. Teprve teď naši hráči začali hrát podle našich rad a představ: na co nejméně doteků, s větším důrazem a pohyblivostí a vytvořili si několik dalších jasných šancí, které jsme už konečně proměnili. První branku vstřelil po vypíchnutí míče a samostatném průniku středem hřiště navrátilec po dlouhé nemoci Martin Srbák, druhý vzápětí malý Tom po Kikiho přihrávce, který však ještě pro ofsajd neplatil. Po několika minutách si šanci zopakovali a tentokrát už Tomova dorážka Kikiho střely do prázdné branky platila. Poslední náš gól dával nervózní Ládíček až krátce před koncem a tak i on odcházel s celou svojí rodinou z tohoto zápasu spokojen.

Dobrá hra, málo branek, neproměňování jasných gólovek, vítězství. Výborně, blahopřejeme.

SK Libuš – ČAFC Praha   10:0 (4:0)

K tomuto utkání se Čafka dostavila s ročníkem 04 hrajícím přebor proti našim mladším žákům a troufnu si říct, že ani pro ně by to nebyl rovnocenný soupeř. Kluci byli o hlavu menší, hřiště pro ně bylo moc velké, nevěděli, kde a jak se po něm pohybovat a tak byl celý zápas jen o souboji s jejich velice šikovným brankářem.

Po prvních minutách bylo zřejmé, jak bude celý zápas probíhat a tak jsme zkoušeli různé herní varianty a seskládání jednotlivých řad. Zde je nutno podotknout, že stopeři hráli v útoku výborně a protože Adamovi s Láďou to na jejich místech také docela šlo, nabízí se tedy otázka, zda jejich posty neprohodit i nadále. Jedním z nejlepších hráčů ve středu hřiště byl Románek, kterému pomalý a nedůrazný soupeř vyhovoval a on si mohl dělat svoje parádičky i při hře.

Do poločasu se nám podařilo vstřelit čtyři pěkné branky a ve druhém poločase se náš náskok ještě navýšil. Branku vstřelili i hráči, kteří se v jiných zápasech k zakončení moc nedostanou a tak se celému týmu podařilo společnými silami vstřelit celkem deset branek za zápas. Otázkou zůstává, jestli má nějaký význam pro budoucnost podobné zápasy v zimě absolvovat.

Dobrý výsledek, relativně dobrá hra, nula směrem dozadu. Výborně, blahopřejeme.

SK Libuš – SK Union Vršovice   1:1 (0:0)

V neděli ráno jsme nastoupili proti dalšímu účastníkovi zimní ligy proti Vršovickému Unionu. Podle sestavy to vypadalo na hráče hrající většinou Pražský přebor naší věkové kategorie, ale možná to byla jen shoda náhod. My jsme měli opět jen několik hráčů na střídání, protože někteří stále ještě nepochopili, že fotbal je už více než poslední desetiletí sport celoroční a ne jen když se jim to hodí nebo nejedou na hory. Samozřejmě se jejich zimní absence projeví v jarních nominacích a nebude přihlíženo k jakékoliv rodičovské argumentaci.

Od prvních minut bylo jasné, komu by měl patřit dnešní zápas i jakou roli budeme hrát my. První dvě akce soupeře, první dvě šance soupeře. My neměli čas na rozehrávku, soupeř byl v každém souboji dřív, dobře četl hru a ještě navíc lépe ovládal míč a daleko přesněji kombinoval na méně doteků. My jsme se sice začali postupem času osmělovat, ale nebyli jsme schopní si přihrát pětkrát po sobě, natož akci zakončit střelou. Protože tentokrát se ani soupeřům nedařilo v koncovce, poločas se pískal za bezbrankové remízy.

Do druhého poločasu soupeř ještě trochu přidal a my byli rádi, že v koncovce na tom byli stejně jako my ve většině zápasů podzimní soutěže. Nakonec se soupeři podařilo vstřelit branku po samostatné akci jednoho útočníka na hranici velkého vápna. Po několika minutách se nám podařilo vyrovnat po samostatné akci Ládi, který si vybojoval míč a nabídnutou šanci zakončil kličkou brankáři. Do konce zápasu náš soupeř ještě několik dalších šancí neproměnil a tak je konečný výsledek vzhledem k předváděné hře nespravedlivý pro Vršovice, ale šťastný pro nás.

Hra opět nic moc, výsledek dobrý, my dvě šance, jeden gól. Blahopřejeme.