SK Libuš

SK Libuš – FA Alexe Zbura   1:4 (1:2)

Na zápas proti FAAZ jsme se sešli v na pohled vysokém počtu hráčů, ale nebylo to tak veselé, jak se zdá. Šest lidí už mělo v nohách 90 minut a bohužel to bylo znát.

Od začátku jsme nehráli špatně. Bojovali jsme a dostávali se do šancí. Soupeř nám odskočil na rozdíl dvou branek, Habib však dokázal hezkou střelou snížit. Hrálo se nahoru dolu, což našemu fyzickému fondu hodně ubíralo. O poločase navíc musel střídat Mery kvůli zranění.

Po změně stran se pokračovalo v podobném duchu jako se hrálo v prvních 45 minutách. Šance měly oba týmy, u nás ty největší spálil Zemi, který měl dvě gólovky za stavu 1:2, ale prosadit už se dokázal pouze soupeř.

Za dnešní výkon jsme kluky pochválili. Byla tam konečně vidět bojovnost, byla tam vidět chuť, bylo tam vidět nasazení. Kdybychom své šance proměnili, mohli jsme si odnést body, ale na to se nehraje, takže bohužel opět odcházíme s prázdnou.

V sobotu nás čeká venkovní duel na půdě Hostivaře.

FC Tempo Praha B – SK Libuš   5:0 (2:0)

Tentokrát nás čekalo DERBY na hřišti Tempa. Očekávali jsme od kluků zarputilý výkon hodný velikosti zápasu, který by nás mohl nastartovat ke sbírání bodů. Bohužel ale zůstalo OPĚT pouze u slov v předzápasové přípravě a na hřišti se odehrával od první minuty dominantní výkon hráčů Tempa.

My jsme se, pro nás z nepochopitelného důvodu, zase báli hrát, hráli jsme vše rychle nahoru a do ztráty, nedali jsme si více než tři přihrávky za sebou, důraz je pro nás cizí slovo a za celý poločas jsme se dostali na soupeřovu polovinu pouze třikrát, i když jednou to byla tutová šance Šálise… Skóre po 45 minutách bylo 2:0 pro domácí.

O poločase jsme si něco řekli, snažili jsme se klukům vštípit do hlav, ať se snaží hrát fotbal a ne odkopávanou a jak mají lépe pozičně hrát. Samozřejmě v druhém poločase ani jedna z těchto věcí nebyla, proč by taky měla, žejo! Soupeř si hrál co chtěl a ani se nemusel tolik zapotit, protože my jsme žádný, ale vážně žádný, odpor nekladli! A tak jsme dostali pověstného bůra a dnešní „výkon“ nejde označit jinak než ZA VELKOU OSTUDU!!! (Samozřejmě Max ještě nějaký ten gól chytil).

PÁNOVÉ, TEĎ TO MÍŘÍM POUZE NA VÁS: POKUD SI NĚCO ŘEKNEME V KABINĚ PŘED ZÁPASEM NEBO O POLOČASE, TAK TO MÁ NĚJAKÝ DŮVOD. NENÍ NORMÁLNÍ, ŽE NÁM VŠECHNO ODSOUHLASÍTE A PAK NA TOM HŘIŠTI NIC Z TOHO NENÍ, TO PROSTĚ NEJDE A TAKHLE TO FUNGOVAT NEBUDE, TAKŽE SE TO ZMĚNÍ A TO HODNĚ RYCHLE!!!

Další zápas odehrejeme příští sobotu doma od 14 hodin proti FAAZ.

SK Libuš – FK FC Zličín   0:2 (0:1)

V dalším kole nás čekal velmi důležitý zápas proti Zličínu, který byl na tom podobně jako my. V případě výhry bychom dnešního soupeře taky předskočili v tabulce. Bohužel ale naše marodka se nezmenšila a naopak vypadli další dva kluci z rodinných důvodů. Proto jsme opět hráli v jiném složení než minule…

Zápas to byl od začátku nahoru dolu a oba týmy si vytvořily šance, které ale neproměnily. Poté ve zbytku poločasu byl aktivnější Zličín a i když jsme měli pár nebezpečných střel, šli do kabin hosté za vedení 1:0.

Druhý poločas vypadal podobně jako ten první – soupeř více kontroloval míč a my se dostávali do ojedinělých šancí nebo jsme hrozili z rohů. Následně soupeř zvýšil na 0:2 a poté už jsme nenašli sílu zápas alespoň zdramatizovat.

Zápas to byl víceméně spíše remízový, ale výhru si soupeř vybojoval větším důrazem, vyhrávanými osobními souboji a sbíráním druhých míčů. Nám to dneska bohužel nikomu nelepilo, odráželo se to od nás k soupeři a branku bychom dneska asi ani do večera nedali, proto je výsledek takový…

Nezbývá nic, než víc makat a pracovat v trénincích a přenést to potom do zápasu, abychom si už taky v sezóně konečně užili vítězný pokřik!

Další utkání nás čeká za týden v sobotu, a to DERBY od 14:30 na Tempu.

ČAFC Praha – SK Libuš   4:0 (0:0)

Páté mistrovské utkání jsme odehráli na půdě posilněné Čafky. Hrálo se na malé umělce, což nakonec bohužel více svědčilo domácím. Naše plány se začaly rozpadat už v týdnu, kdy nám mimo dlouhodobě zraněné vypadli další 3 hráči a pro tento zápas se absence zastavili na čísle sedm, ke kterým se po dvaceti minutách přidal osmý Nazi, což je šílené.

To co však předvedlo, nebo spíše nepředvedlo, zbylých třináct kluků, co na zápas dorazilo, bylo něco otřesného. Začíná to už tím, že někteří si užívají na koncertech do 4 ráno, jiní pro změnu neběhají a nemakají ani za normálního stavu. Nebýt světlých výjimek, především skvěle chytajícího Maxe, by zápas skončil výrazně větším rozdílem. Kromě Maxe si pochvalu zaslouží Dan Ötwös, kterého jsme museli před zápasem slepovat tejpem, aby zápas zvládl, dále snad jen Koudy, který hrál s 90 minutama v nohách a Šális, který alespoň bojoval do poslední minuty o každý balón.

K samotnému průběhu zápasu se ani vracet nechci, soupeř vyhrál naprosto po právu a po dobrém výkonu s Admirou nás vrátil zpátky nohama na zem.

My musíme každý začít sám u sebe a zamyslet se, co jsme v tom zápase vlastně udělali dobře a jestli jsme mohli udělat něco navíc. Vše je především o přístupu, a za to, jak jsme k tomuto zápasu přistoupili, bychom si zasloužili i větší facku než „pouze“ 4:0.

Máme týden na to se oklepat, protože už v sobotu nás čeká veledůležitý souboj na domácí půdě se Zličínem.