SK Libuš

SK Libuš – FŠ Litvínov   1:1 (1:0)

Další týden a opět se soupeřem ze severu, tentokrát Litvínov, kde jsme na podzim dostali bůra. Dnes nás čekalo utkání bez vykartovaného Očenáše, i kapitána, který byl na zkouškách.

Musím kluky pochválit za to, jak to zvládli i přes smolnou remízu jsme předváděli pěkný kombinační fotbal po šedesát minut, pak jsme se zbytečně zatáhli a dovolili protivníkovi hrát. Od prvních minut byla vidět na hráčích chuť do hry, navázali jsme na výkon z druhé poloviny minulého zápasu. Dostávali jsme se do šancí, kde hráli výborně kluci v křídelních prostorech spolu s rotujícím středem. Na některé kombinace byla radost se dívat, i když bych byl mnohem raději, kdybych psal, že z každé šance jsme dali branku.

Bohužel se nestalo, šance jsme si vytvořili, bohužel zaváhání a chyby u soupeře jsme nedokázali využít. Protihráči si během první půle vytvořili jen jednu šanci, kterou zneškodnil výborně Hanzl, jinak to bylo spíše o sbírání míčů, věděli jsme, kteří hráči nám můžou dělat problémy a ty jsme si pohlídali po dobu osmdesáti minut téměř bez chyby.

Pak zafungovalo známé klišé – nedáš šanci a dostaneš gól. To se bohužel naplnilo i u nás. Zhruba do nějaké pětašedesáté minuty jsme hráli dle představ, poté jsme se zbytečně začali zatahovat a bránit hubený náskok, což byla cesta k záhubě. Litvínov vystupňoval tlak, kterému jsme odolali, až do autu, kdy smolně propadl míč k Phamovi, který na sekundu zaváhal a poté trefil dobíhajícího hráče do hlavy a od něj se odrazil míč ke Kotalíkovi, který si věděl rady. Tento moment vyčinili spoluhráči Tomovi, ale vinu na ztrátě vítězství nenese, měli jsme proměnit šance, které jsme měli a poté bychom neřešili, že dostaneme smolnou branku je věc jedna a ta druhá, jak je možné, že při standardní situaci nikdo nemá jednoho z nejlepších střelců soupeře na těsno. Přesto, že dostali informace, na co a koho se zaměřit!!!

Plusem je předvedená hra, lepší organizace, mínusem naopak koncovka, která nás stojí body a lepší umístění. Přes všechno patří klukům dík, jak se s tím od konce podzimu perou, půlka kádru hrála minulý rok o dvě soutěže níže a nyní divize, pro ně obrovská zkušenost i za cenu výsledku.

Na druhou stranu je důležitější praxe z náročných zápasů, která je může posunout dále, než jen odkopávat a hrát na lepší výsledek za cenu předvedené hry.

FC Chomutov – SK Libuš   4:1 (3:0)

Na tento zápas se hráči těšili z mnoha důvodů, chtěli vrátit podzimní porážku se soupeřem, který je na tom bodově podobně, navíc poslední společný výjezd autobusem, jenže úvod zápasu nás vrátil do reality velice rychle, tak trochu to pro některé z nás nebylo vůbec překvapení, ba naopak.

Do utkání jsme vlétli dle představ, vyzkoušeli, že to půjde, běžela třetí minuta, kdy si u naší lavičky poradil Mendík se soupeřem a posunul na Očenáše, oba hráči, byli posláni k zemi dost hrubým způsobem, bez trestu – nepochopitelně! Z následující standardní situace se do zakončení dostávalo trio Krajuškin, Holub, Fialka, kteří byli objati a staženi k zemi, bez povšimnutí muže s píšťalkou, z následujícího osvobozujícího odkopu dostává Očenáš červenou za skluz na půlce, i když nebyl posledním hráčem, za nás úplně stejná intezita, jako předchozí dva prohřešky bez karty u soupeře.

Klukům chvilku trvalo, než se oklepali, bohužel mezitím inkasovali smolnou branku, kdy se míč vždy odrazil k soupeři, i přes dva zákroky Pihery a jeden Dorazila na brankové čáře. Druhá branka byla symbolická pro jaro vůbec, Dorazil jde do souboje, při dopadu nechtěně podkopává křižujícího Pelanta a protihráč má zelenou k úniku. To samé třetí branka, jakýkoliv tým proti nám skóruje z každé chyby, my se nedokážeme poučit ze situací, každý zápas opakujeme stejné, ale jen jiní hráči. Šance nedokážeme proměnit, a to nás stojí body, není to jen o útočících, ale o práci celé party na hřišti.

V druhé půli jsme zkusili hru vabank, záměr i risk se nám povedl, až na nezachycení soupeře, kdy Calta dal soupeři dvě sekundy náskok a už neměl šanci jej dohnat, bohužel furt to samé a dokola. I přes stav, který svítil na ukazateli, jsme celý druhý poločas dominovali na hřišti i v deseti, jedinou branku vstřelil Krajuškin, který mohl mít klidně o dvě branky více, včetně dalších spoluhráčů. V druhé polovině jsme měli šest stoprocentních šancí na to rozvlnit síť, jenže když nejsme schopni dát branku, tak nemůžeme pomýšlet na body.

Pochvala pro hráče, že i přes vývoj se semkli a nechali na hřišti všechno. Jen si říkáme, kdyby se hrálo ve stejném počtu, tak je to jiné. Dohrávat se mělo stoprocentně o desíti na obou stranách od 25. minuty, kdy domácí Krása chytil pod krkem Daviziho a mrsknul mu míč do obličeje – nesportovní chování za žlutou??!! Na rozhodčí se nevymlouváme, stejně jako hráči, tak i oni dělají chyby, na druhou stranu, když neumíš pilotovat letadlo, tak jej neřídíš, i když se ti líbí a bavilo by tě, stejně tak je to i o hraní a pískání, chce to cit pro hru, dobré oko, dovednosti, ne to brát jako kšeft.

Fotbal je nádherný sport, který bohužel ovlivňují i jiné věci než hra jedenácti borců na hřišti proti sobě. Možná více než porážku, si kluci budou pamatovat připravené hřiště, protože středový kruh byl posunut do druhé strany, což nejen hráči, ale i trenéři viděli maximálně v nějaké filmové komedii, tím bych poděkoval lidem v klubu na Libuši, že to máme vždy na správném místě.

SK Libuš – FK Baník Sokolov   0:6 (0:2)

V dohrávce dvacátého kola k nám zavítal soupeř z horní poloviny tabulky, kluci měli stejně jako soupeř pouze den volna, na našich hráčích bylo znát, že tahají nohy. Než jsme se rozběhali, tak jsme prohrávali nula dva. První poločas od stavu dva nula pro hosty jsme byli lepší, až na tu koncovku, jenže pokud nejsme schopní dát branky, tak prostě nemůžeme myslet na lepší výsledek pro naše barvy, nelze klukům upřít snaha, nasazení, touhu po vítězství, ale to někdy zkrátka je málo.

Do druhé půle jsme vlétli výborně – do třetího gólu byl na hřišti pouze domácí tým, přes velké úsilí bohužel bez efektu, pak přišly dvě minuty – 65. minuta – viditelný ofsajd a rozhodčí to pustili, ono by se to chtělo více pohybovat. Poté o dvě minuty později nakopnutý míč k nám na polovinu, faul na posledního Mendíka strčení rukou a klopýtnutí o nohu a Sokolov běžel sám na bránu, opět posouzeno jako čisté, ono se blbě běhá, když jste podraženi pane rozhodčí! Tato dvouminutová ztráta koncentrace rozhodčích nás poslala do kopru.

Všichni můžou udělat chybu, bohužel na našich zápasech dělají rozhodčí chyby neustále a potvrzují se slova ze začátku sezóny. Možná by stálo nahrávat zápasy povinně, komise rozhodčích by měla možnost vidět na vlastní oči ten výkvět na vlastní oči, protože tímhle tempem za chvíli ztratí všichni chuť do hry, kterou milují. Pravidla jsou jasná a platí stejná pro domácí i hosty, nikde není psáno, že domácí mají mít výhodu! Tou je přeci domácí hřiště a podpora fanoušků, nikoliv pomoc ROZHODČÍCH. Dokud toto bude fungovat, budou mladí mít jiné zájmy, to je špatně pro všechny.

SK Libuš – SK Benešov   2:2 (1:1)

V sobotním utkání jsme se potkali se sousedy z tabulky a rozdělili si bod. Do šancí se dostávali hráči na obou stranách, bohužel na jaře se trápíme v koncovce a v defenzivě dostaneme gól ze všeho, co k nám letí, chybí nám pověstné štěstí, kterému bychom měli jít naproti.

Po dobrém vstupu do utkání, kdy jsme měli šance, jsme se stáhli a soupeř toho dokázal využít jarní posilou Hammamim, který si udělal ze zadních řad kuželky a proměnil na nula jedna, za pět minut se Krajuškin tlačil do koncovky a byl zastaven za cenu faulu. Penaltu si vzal Davizi a bezpečně proměnil a za nerozhodného stavu jsme šli do kabin.

O přestávce jsme si řekli, že na to vlétneme, výsledkem byla inkasovaná branka, přesto to hráče nepoložilo a po dvaceti minutách srovnal Krajuškin po kolmici Holuba. Následně se hrálo nahoru a dolů, bylo vidět, že obě strany chtějí vyhrát. Při nás stálo štěstí, kdy Kozák vlétl do vápna a zajel do unikajícího Čížka, který kdyby spadl, nebylo by co řešit. Pochvala pro soupeře, že se snažil souboj ustát a pokračovat, to je přesně to, co chceme po hráčích i my.

V nastavení jsme si vytvořili ještě dvě tutové šance, nejdříve po rohu jsme nedokázali dopravit kulatý nesmysl do branky a následně z půlky poslal krásný míč na penaltu Holub, bohužel Dorazil, který byl osamocen hlavou přestřelil, škoda.
Možná to mohl být ten pravý impuls do týmu, aby si začal více věřit.