SK Libuš

SK Libuš – ABC Braník   2:1 (0:1)

Poslední zápas podzimní části, k tomu ještě derby s Braníkem na domácím trávníku, co více si přát. Po sérii porážek, kdy jsme rozhodně nebyli horším týmem, jsme dotáhli zápas k bodovému zisku.

Od začátku utkání jsme mohli vidět hezký fotbal od obou týmů, kdy nás hosté zatlačili i díky sérii rohových kopů do našeho vápna, to se nám podařilo uskákat, v momentě, kdy jsme se nadechovali, přišlo hezké přenesení hry, Altera si krásně poradil s bránícím Michalem a nedal Davidovi šanci. Chvíli na to jsme se otřepali z branky a troufnu si říci, že jsme viděli na hřišti jeden tým, který chtěl mnohem více se rozloučit výhrou, kluci jezdili po trávníku, snažili se tlačit soupeře a přes šance, jak ze hry či standardní situace, ne a ne prostřelit hostujícího brankáře, ani z vyložené šance. Nic na tom nezměnila ani tutová šance Maxe, který byl asi sám zaskočen, jak hezky mu přihrál stoper do úniku.

O přestávce jsme si řekli pár věcí a postupně jsme šli za vítězstvím. Po jedné křídelní akci se Calta zbavil protihráče, poslal krásný centr na zadní, kde byl v náběhu Pelant a ten se nemýlil, bylo srovnáno. Poté jsme měli pár šancí, ale opět si vylámali zuby na brankáři. Po jedné křídelní akci vypíchl Socha míč, postupoval s míčem dopředu a přišla záchranná brzda, která bohužel skončila zraněním, přejeme brzké uzdravení.

Po dalším faulu na Dana jsme zahrávali standardní situaci, kterou Davizi krásně trefil Holuba do hlavy a bylo hotovo. Poté jsme zápas dohrávali dle našich představ na protiútoky, kde byli dva hladoví střídající hráči. Braník chodil na standardní situace do vápna ve všech lidech, ale nám se to podařilo zodpovědně odehrát a jako bonus po faulu na Dana dostal hostující brankář červenou, my jsme si už zápas pohlídali a užili si sladké vítězství.

Pochvala všem hráčům za předvedený výkon a prezentaci a tím myslím i hráče z lavičky. Během zimy nás čeká spousta práce, abychom na jaře byli ještě úspěšnější.

FC S&B Vlašim – SK Libuš   6:5 (4:4)

Hořká pachuť z porážky po dobrém výkonu hráčů, kde i pět branek nestačilo na body. V sychravém ránu jsme zavítali do středních Čech na stadion Vlašimi, kde nás čekal zápas na UMT.

Před zápasem jsme si povídali, hlavně zachytit začátek utkání. Běžela první minuta, kdy si na hranici šestnáctky převzal míč Alf, chtěl rozehrát, bohužel díky faulu k tomu nedošlo a navíc jsme inkasovali po této situaci branku, která nás nutila hrát do plných, i přes tuto situaci jsme si vytvořili řadu šancí, které bohužel zůstaly bez brankové radosti na naší straně.
Po jedné situaci, díky vysokému presinku Ali vybojoval míč, poslal do úniku Maxe, kde ho fauloval brankář při pokusu o zakončení, kupodivu za zmaření jasné šance pouze žlutá, a to Max mohl zakončit do prázdné, druhá sporná situace, následnou penaltu s přehledem proměnil Kami. Po vyrovnání jsme si řekli, že budeme pokračovat v daném tempu, bohužel podcenění jedné situace a byl z toho opět gól a hned na to další, po naší nekomunikaci. Přesto jsme zvýšili obrátky a odměnou byl sled 3 gólů z naší strany, kdy Ali vybojoval a posunul na dobře pohybujícího se Maxe a bylo to jen o jednu, poté opět po stejné ose, jen s tím rozdílem, že Max to posunul ještě na volného Filipa a bylo srovnáno. Po další křídelní akci se prosadil i Caltič, kterému opět přihrával Max. Bohužel se nám nepodařilo udržet vedení, zápas pokračoval dál v divokém tempu do půle a po další sporné situaci, kdy domácí hráč vzal zezadu Doryho se nepískal faul, ale pouze aut, který rychle rozehráli a následně protlačili do branky. Zbytečná branka, které šlo zabránit, stejně té páté, kdy jsme ještě nebyli hlavou na hřišti, ale někde na cestě mezi kabinou a hřištěm.

Přesto se nám podařilo ještě srovnat, poté co si pro penaltu došel Sochyč, který si připsal první minuty v ročníku, si exekuci vzal na starost Kami a druhou brankou z penalty překonal domácího brankáře. Po další sérii šancí, které jsme neproměnili přišel trest v závěru utkání, kdy jsme inkasovali po šesté, bohužel po faulu na Jirku. Pro nás je to poučení, že máme hrát do doby, než zazní píšťalka, nespoléhat na to, že se zákroky pískají stejně každé kolo, nebo během zápasu. Rozhodčí je od toho, aby nebyl na hřišti vidět, tenhle pokazil jinak vynikající zápas všem hráčům, kteří chtěli hrát fotbal.

Kluky i přes porážku bych rád pochválil, že to nezabalili po rychlých gólech a rvali se do konce proti nepřízni až do posledních minut, věříme, že jdeme správnou cestou, která je hodně klikatá a trnitá, jen to chce vydržet, a ještě více přidat, nejen v pohybu, ale i v mentálním nastavení jedinců, protože výkon je hlavně o hlavě.

Gratulace k prvním brankám Maxe a Caltiče v téhle sezóně a doufáme, že jako tým přineseme radost dobrým výkonem na hřišti v derby proti Braníku, který by znamenal body.

SK Libuš – FK Roudnice n/Labem   0:3 (0:0)

V domácím utkání ve sváteční den jsme přivítali kvalitního soupeře. Věděli jsme, že nás čeká soupeř, co má nejlepší obranu v soutěži a jsou nahoře, přesto jsme si věřili, že přijde lepší výsledek, ale hlavně předvedená hra.

Bohužel hned na začátku přišla smolná situace, kdy Vojta špatně zpracoval, soupeř šel do brejku a stíhající Ondra při snaze o vypíchnutí míče brnknul útočícímu hráči o nohu, následovala červená karta, která kluky nakopla, hráli týmově jeden za druhého. Soupeře jsme se snažili i v deseti do ničeho nepustit a až na výjimku se nám to v půli povedlo, mohli jsme i dát branku, ale neřešili jsme to ideálně, když už nám to vyšlo, tak jsme trefili kamaráda před branou, ale výkon z první půle nám dával naději, že bychom mohli z utkání i v oslabení něco vydolovat.

Do druhé půle přišla změna za čerstvého Dana, opět díky napadání jsme si mohli vytvořit nějaké to zakončení, ale i přes snahu kluků to nevyšlo. Pak přišla ztráta Alfa, který vydržel oproti původním odhadům dvojnásobek, bohužel jeho význam byl vidět hned v následující situaci, kdy jsme se nechali trestuhodně strhnout při rohu na přední tyč a na zadní nám tam dokráčel skórující hráč, nikým nehlídán, OPĚT! Soupeře branka uklidnila a snažil se držet míč, pro nás to bylo o běhání, i tak jsme se snažili využít okénka, po jednom z rohů jsme trefili břevno, bohužel to byl zlom, v deseti jsme to více otevřeli, což byla voda na mlýn pro rychlé kontry protivníka, který na to měl hráče.

Po další standardní situaci z půle soupeře přišlo rychlé přenesení míče, kde chyběl Tom, soupeř vyřešil situaci z křídla přihrávkou pod sebe, Kami při snaze odehrát míč do bezpečí trefil pouze holení a skončilo to v naší síti. Ano je ta chyba, opět po standardní situaci z hloubky soupeřovy poloviny. Třetí pohroma přišla dvě minuty po druhé. Nepovedený výkop jsme na půlce neudrželi, přišla přihrávka na hráče, kterého jsme před vápnem zastavili za cenu záchranné brzdy, exekutorovu střelu, která šla mimo, Jirka srazil před sebe, kde celou situaci ukázkově dohrál Poborský, na rozdíl od našich bránících a bylo hotovo.

Všechny tři branky po standardní situaci = levné obdržené branky, podzimní prokletí pokračuje a ukazuje se, že rozdíl mezi přeborem a divizí je obrovský, hlavně v koncentraci a umění rozhodovat se správně, jak v obranné či útočné fázi, tam se stále učíme. Přál bych si, aby si kluci vzali vše pozitivní z utkání, z negativních momentů se poučili a neopakovali chyby.

Takže pochvala za týmový výkon, na který lze navázat a příště bez hrubých chyb a s klidem v koncovce. Hlavy vzhůru!

FŠ Litvínov – SK Libuš   5:2 (3:0)

V deštivém počasí jsme zavítali na stadion Lomská v Litvínově, kde jsme odehráli zápas na UMT. V týdnu plném novinek, jsme si řekli, že budeme pokračovat v rozdělané práci a necháme na hřišti vše, i když se nebude dařit, bohužel realita je jiná.

Před zápasem jsme si prošli důležité věci, výsledek je, že dostaneme 4 branky po rohu, což není chyba systému, ale osobní odpovědnost při dané situaci, kterou jsem postrádal. Poslední týdny, jako by vyprchala z hráčů chuť se porvat na hřišti o lepší výsledek, protože začínáme hrát až po prostřídání nebo po inkasovaných brankách, při tom herně v poli kluci nejsou horším týmem. Celkově nás sráží chyby, které při bránění, ale i při zakončení máme, soupeři stačí minimum na vstřelení gólu, za to my se na branku strašně nadřeme, jenže vše je stále o jednom při větší chuti – bojovnost, důraz, touze s tím něco udělat se to zlomí, samo to nikdy nepůjde, někteří musí vybočit z řady a vzít v kritický moment tu zodpovědnost na sebe a pokusit se to urvat, povzbudit se, nemýt hlavu dole.

Při tom zápas nezačal vůbec špatně – v úvodních dvou minutách jsme měli více rohů, než za 50 minut minulého utkání, jenže poté přišla první otočená situace u naší brány, po které jsme inkasovali od úplně osamoceného protivníka, aby toho nebylo málo o pár minut později předvedl Alf v bráně super zákrok, poté vyraženou střelu na břevno ještě schoval do náruče na hrací ploše a rozhodčí ukázal na roh, ze kterého jsme inkasovali. Opět samotný hráč, který nemusel ani vyskočit při dvou metrech nepokryt, tohle s námi zamávalo, místo toho, abych hráli nebojácně, jsme se najednou báli cokoliv udělat.

Po chvíli jsme se oklepali, začali hrát, jenže soupeř zalezl do bloku a naše netrpělivost spolu s nepřesností mu hráli do karet, přesto, že jsme v určitých pasážích soupeře zatlačili a vytvořili si šance, jsme v první půli neskórovali, věřím v to, kdyby kluci dali branku do půle, tak jsme utkání otočili, naopak po snaze o útok přišla ztráta, i přes dostatečný počet vzadu, jsme inkasovali. Napříč tomu, že si říkáme o zdvojování hráčů, kreslíme, bavíme se, všichni chápou do chvíle, než vyběhnou na trávník. Tohle doopravdy není, jestli budeme hrát v tom či onom rozestavění, tohle je osobní zodpovědnost hráčů v obranné situaci.

O pauze jsme udělali změny a hráčům jsem kladl důraz na rohy, výsledek opět další branky z rohu. Během zápasu nás podržel několikrát Alf v bráně, kdy si dokonce připsal i svou první asistenci na branku, to se mu nepovedlo ani z obrany, natož ze zálohy, což koresponduje s naší tvořivostí v poli. Je smutné, že musí tvořit hráči kteří mají jiné přednosti a ti, co to umí, se jen schovávají. Po prostřídaní se nám aspoň podařilo částečně vyrovnat druhou půli, kdy po přihrávce za obranu šel důrazně Dory za míčem, zařval si na Aliho, aby mu to nechal a dal branku, poté po hezké přihrávce do ulice na Aliho se dostal míč k Ondrovi a ten přehodil brankáře, další šance v podobě Maxe a dalších jsme již neproměnili.
Je to ohromná škoda, hned po půli jsme mohli korigovat Alim, který měl dostatek času a místa na zadní, ještě více prostoru a času hned na to Dan. Ale jak se říká, nedáš dostaneš, branky padají po chybách, my pohrdáme nabídkou od soupeře, zatímco protivník nás nemilosrdně trestá.

I tak řadě hráčům děkuji, že se snažili do konce, i když při větším zaujetím a důrazu bychom utkání měli zvládnout i v sestavě, ve které jsme vyběhli. Hlavu nahoru, bez práce nejsou koláče, snad souboj, který nás čeká tento pátek bude lepší, protože nám přijde, že na soupeře, kteří jsou nad námi máme větší motivaci se ukázat. Snad se tedy bude tentokrát hráčům chtít dát do utkání aspoň 100 %.