SK Libuš

ABC Braník – SK Libuš   4:1 (1:0)

Poslední utkání, trochu symbolicky na hřišti, kde řada kluků včetně trenéra vstoupila do dorostenecké kategorie, věděli jsme, že nás soupeř viděl před týdnem v utkání s Mostem, bohužel po domácím utkání s Vlašimí, by s tím co zbylo, neudělal nic ani Mourinho, nechtěli jsme přijet a jen betonovat, už o nic nešlo, bohužel půlka kádru si myslela, že jde o pouťový zápas a dle toho úvod vypadal, paradoxně branky jsme inkasovali poté, co se hra vyrovnala, do té doby nás držel David v bráně výborně a nebýt jeho zákroků a pomoci hráčů, mohlo to být v půli 10:3.

Do druhé půle jsme aplikovali změny, co čert nechtěl, Vojta, který na Braníku vyrostl se přimotal i u čtvrté branky a bylo hotovo, od té chvíle, jako by to z hráčů spadlo a začali hrát fotbal, který místy i bavil. Na některých bylo vidět, že dohrávají sezónu se šrámy, což se projevilo i u Alfa, kterému nevydržel zadák, brzké uzdravení. V závěru dostali šanci opět kluci z mladšího dorostu, včetně šikovného staršího žáka, jeho střídání nesl nelibě Kozák, který nejenže nedorazil na střídačku, ale odešel před příchodem trenérů pryč, tohle se nedělá, pokud si někteří hráči myslí, že jsou více než tým, tak je to špatně, navíc to chce i trochu sebereflexe, nebyl na konci střídán kvůli výkonu, ale k motivaci pro mladší hráče k další práci. Pokud by to bylo po herní stránce, tak by šel již v 20. minutě, kdy běhal po hřišti sice všude, ale zároveň nikde. Jestliže se hráč, chce posunout výš a jít do jiného klubu přejeme mu to, ale nejdříve by měl něco dokázat tady, mít i čísla, prosazovat se, protože v konkurenčním prostředí bude mít spousta kluků problém se prosadit, pokud nepřepnou v hlavě.

Závěrem bych rád poděkoval všem, nejen hráčům, ale i klubu a rodičům za krásné roky u dorostu, ale jak se říká, vše krásné jednou končí. Přeji všem spoustu zdraví, štěstí, úspěchů nejen v životě, ale i na hřišti, byl bych rád ať kluci pokračují na jakékoliv úrovni, protože fotbal má být zábava, takže ještě jednou díky, je na čase si dát zaslouženou pauzu a dál se uvidí.
Good luck Libuna a kluci, vždy tu budeme pro Vás!

SK Libuš – FC S&B Vlašim   2:2 (2:1)

Poslední domácí zápas je zklamání, co se výsledku týče, soupeř od nás měl odjíždět s plnou nůší, místo toho si necháme dát branku v závěrečných sekundách.

Od začátku utkání jsme dominovali, soupeř zahrozil pouze uzdraveným kapitánem, jinak si nic moc nevytvářel. Bohužel, co nás v této sezóně sráží je produktivita, zvláště po podzimním odchodu pár hráčů, do šancí se dostaneme, ale zkrátka nevolíme vhodné řešení. Po sérii příležitostí soupeře, inkasujeme jako první. Co bylo super – kluci za chvíli otočili utkání ve svůj prospěch, Caltič si vzpomněl, jak to kopnout a našel Alfa, poté Vojtu před branou a bylo hotovo. Poté jsme měli další pokusy, ale protivník zahrozil, taky kdy z metru a půl přestřel, z toho samého místa Kami před vyloučením po hezké akci Alexe, který si udělal dobrý den hned ze čtveřice protihráčů včetně symfonického orchestru na housle, předložil Kamimu, který mohl zakončit i v leže hlavou, ale výsledkem bylo parkoviště, chvíli na to se nechá vyprovokovat a jde do sprch, stejně jako Šimi, který musel střídat, což pro nás je oslabení do posledního zápasu.

Protože náhrada není, tudíž i přes nespočet šancí i po vyloučení na obou stranách evidujeme bodovou ztrátu, protože takové soupeře při vší úctě musíme umět porazit, tudíž snad jsme se poučili do dospělého fotbalu, kde se takové chyby neodpouští.

Díky všem, kteří se s námi přišli rozloučit na posledním domácím zápase a někdy na viděnou. Sportu zdar, fotbalu zvlášť.

SK Libuš – FK Baník Most-Souš   1:0 (1:0)

V rychlém sledu další utkání, tentokrát s Mostem, který se k nám dojel podívat podruhé a vyšlo to.

Zápas byl od začátku hodně o soubojích než o hezké hře, ale jsem rád, že ho kluci zvládli takticky, i když to nemuselo být drama až do konce, jenže to zakončení, v trénincích dobré, ne super, v zápasech hrůza, na jeden gól potřebujeme deset šancí, což není normální a protivník je schopen udeřit z první chyby směrem k naší brance.

Tentokrát s Davidem v bráně, který si na chvilku odpočinul a jeho zdravé naštvání bylo ku prospěchu, to je jediný post, kde si kluci navzájem konkurují a posouvají se dopředu, od obou i přes branky vidíme pokrok. Od začátku jsme na soupeře vlétli, vytvářeli si tlak, jenže netrefit branku, až po jedné krásné pohledné akci, kterou rozjel Alf posunul na Ondru, ten na Aliho do ulice, kde to krásně převzal a uklidil podél padajícího brankáře. Poté nás podržel David, kdy do půle zlikvidoval pokusy hostů.

V druhé půli přišla změna místo zraněného Alfa a Ondry, i přes změny jsme utkání dohráli do konce s nulou. Nelze říct, že by to byla super podívaná, ale co je doma to se počítá, teď můžu říct, že bohužel poslední výhra v sezóně staršího dorostu. Pochvala i pro Alexe, který si poslední zápasy užívá, bylo vidět, když bylo potřeba držet míč, tak ho udržel a tahal čas, ke vzteku hostů.

Takže chlapci dílky, když to nejde herně musí, to jít srdcem a silou.

FK Roudnice n/Labem – SK Libuš   4:1 (1:0)

Do posledního výjezdu za Prahu jsme nevstoupili ideálně, začali jsme zakřiknutě, báli jsme se hrát, soupeř toho využíval, chodil přes náš líný střed, kde si někteří hráči myslí, když jdou za chlapy, kde se tolik neběhá, že to stačí i tady, bohužel pro ně – NE – nestačí. I přes hrozný začátek jsme se nadechovali a díky zlepšenému pohybu a bojovností jsme částečně dokázali eliminovat schopnosti protivníka.

Za stavu 0:0 jsme mohli dát branku, bohužel pro nás Dorazil dvakrát minul po rohu a z jedné rozehrávky našeho rohu inkasujeme, protože směrem dozadu v plné rychlosti se chtělo jen dvojici hráčů, na rozdíl od soupeře, který naši lenost potrestal. I přesto jsme měli jakési náznaky šancí, ale chyběl větší klid po vypracování.

Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji, bohužel opět velice hloupá chyba v zadních řadách, kterou soupeř potrestal. Po každém inkasovaném gólu jsme měli možnost dorovnat, jenže když nejsme schopni trefit branku, nebo lépe řešit situace ve vápně, nemůžeme pomýšlet na lepší výsledek. Kéž by si hráči dovolili jeden na jednoho, jako v tréninku, více si věřili i za nepříznivého stavu, protože hrát se dá s každým, jen to chce mít dole pořádné boule, místo hromady v trenkách! Slovo nejde neexistuje a je to jen o nastavení v hlavě, pokud jdou někteří, že prohrají, tak se neposunou, bohužel doplácíme na šířku a kvalitu kádru, kde není konkurence, dochází k útlumu a uspokojení.