SK Libuš

SK Libuš – FK Baník Most-Souš   1:0 (1:0)

V rychlém sledu další utkání, tentokrát s Mostem, který se k nám dojel podívat podruhé a vyšlo to.

Zápas byl od začátku hodně o soubojích než o hezké hře, ale jsem rád, že ho kluci zvládli takticky, i když to nemuselo být drama až do konce, jenže to zakončení, v trénincích dobré, ne super, v zápasech hrůza, na jeden gól potřebujeme deset šancí, což není normální a protivník je schopen udeřit z první chyby směrem k naší brance.

Tentokrát s Davidem v bráně, který si na chvilku odpočinul a jeho zdravé naštvání bylo ku prospěchu, to je jediný post, kde si kluci navzájem konkurují a posouvají se dopředu, od obou i přes branky vidíme pokrok. Od začátku jsme na soupeře vlétli, vytvářeli si tlak, jenže netrefit branku, až po jedné krásné pohledné akci, kterou rozjel Alf posunul na Ondru, ten na Aliho do ulice, kde to krásně převzal a uklidil podél padajícího brankáře. Poté nás podržel David, kdy do půle zlikvidoval pokusy hostů.

V druhé půli přišla změna místo zraněného Alfa a Ondry, i přes změny jsme utkání dohráli do konce s nulou. Nelze říct, že by to byla super podívaná, ale co je doma to se počítá, teď můžu říct, že bohužel poslední výhra v sezóně staršího dorostu. Pochvala i pro Alexe, který si poslední zápasy užívá, bylo vidět, když bylo potřeba držet míč, tak ho udržel a tahal čas, ke vzteku hostů.

Takže chlapci dílky, když to nejde herně musí, to jít srdcem a silou.

FK Roudnice n/Labem – SK Libuš   4:1 (1:0)

Do posledního výjezdu za Prahu jsme nevstoupili ideálně, začali jsme zakřiknutě, báli jsme se hrát, soupeř toho využíval, chodil přes náš líný střed, kde si někteří hráči myslí, když jdou za chlapy, kde se tolik neběhá, že to stačí i tady, bohužel pro ně – NE – nestačí. I přes hrozný začátek jsme se nadechovali a díky zlepšenému pohybu a bojovností jsme částečně dokázali eliminovat schopnosti protivníka.

Za stavu 0:0 jsme mohli dát branku, bohužel pro nás Dorazil dvakrát minul po rohu a z jedné rozehrávky našeho rohu inkasujeme, protože směrem dozadu v plné rychlosti se chtělo jen dvojici hráčů, na rozdíl od soupeře, který naši lenost potrestal. I přesto jsme měli jakési náznaky šancí, ale chyběl větší klid po vypracování.

Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji, bohužel opět velice hloupá chyba v zadních řadách, kterou soupeř potrestal. Po každém inkasovaném gólu jsme měli možnost dorovnat, jenže když nejsme schopni trefit branku, nebo lépe řešit situace ve vápně, nemůžeme pomýšlet na lepší výsledek. Kéž by si hráči dovolili jeden na jednoho, jako v tréninku, více si věřili i za nepříznivého stavu, protože hrát se dá s každým, jen to chce mít dole pořádné boule, místo hromady v trenkách! Slovo nejde neexistuje a je to jen o nastavení v hlavě, pokud jdou někteří, že prohrají, tak se neposunou, bohužel doplácíme na šířku a kvalitu kádru, kde není konkurence, dochází k útlumu a uspokojení.

► Charakteristika týmu

• je to tým, který chce bojovat a vyhrávat, zároveň sází na partu v kabině. Ne všechny dokáže přijmout. I přes změny a odchody hráčů je to hlavní charakteristi­ka týmu.

► Něco o týmu

• víme, že nebudeme přehrávat soupeře kombinací a technickým fotbalem, ale je to jedna z činností, na které pracujeme, a chceme po hráčích, aby se nebáli hrát.
• touha u dorostu byla si zahrát divizi stejně, jako v žácích, ale to se nám povedlo až na poslední sezónu, je to symbolické, taková rozlučka s mládežnickým fotbalem, pro kluky i přes výsledky výborná zkušenost.
• nebudeme si nic nalhávat, možnost byla zahrát si ji dříve, ale Covidová pauza přerušila tehdy dobře rozjetou sezónu tehdejšího staršího dorostu

► Největší úspěch za poslední dobu

• v minulé sezóně se klukům podařila fantastická sezóna, kdy bez jediné soutěžní porážky si dokráčeli pro DOUBLE, v soutěži ztratili pouze jednou body za remízu, jinak jen výhry a nádherné skóre
• tento počin ovšem zůstal u pražského svazu bez povšimnutí, při tom nepamatujeme tým, který by v posledních deseti letech měl podobnou bilanci ve skromných podmínkách našeho klubu

► Delší ohlédnutí z role trenéra na druhém břehu

• je pravda, že za roky se kádr na Libuši měnil, ale jako trenér Hájů a Braníka jsem jezdil na Libuš vždy nerad, věděli jsme, co nás čeká – na tu dobu kluci byli vždy fyzicky vyspělí, nepříjemný v soubojích, i přes technickou převahu jsme odjížděli z 90 procent bez úspěchu, bylo to takové klišé – kopaná je hezká hra, kterou vždy vyhrají Němci (Libuš). Na druhou stranu i přes nevraživost během hry rád vzpomínám i na kluky a jejich začátky, jsem rád za ty, co pokračují, nebo i ostatní v jiných rolích.

► Co bych popřál Libuši

• přeji ji hodně štěstí do dalších let, nějakého investora, který by zajistil dětem v této lokalitě důstojné podmínky pro jejich rozvoj, hlavně tréninkové hřiště na období, kdy se nesmí na trávu, ale i lepší zázemí, které si nemůžeme dovolit, ale zasloužili by si ho všechny kategorie.

Závěrem poděkování klubu za krásné okamžiky za poslední léta, hráčům staršího dorostu přeji ať je fotbal nadále baví a přináší jim radost i přes složité situace během utkání. Ať vám slouží všem zdraví.
Děkuji a bylo mi ctí, že jsem mohl strávit část trénování i s touto partou, ať se dařilo, či jsme prožívali infarktové situace během utkání.

SK Libuš – FŠ Litvínov   1:1 (1:0)

Další týden a opět se soupeřem ze severu, tentokrát Litvínov, kde jsme na podzim dostali bůra. Dnes nás čekalo utkání bez vykartovaného Očenáše, i kapitána, který byl na zkouškách.

Musím kluky pochválit za to, jak to zvládli i přes smolnou remízu jsme předváděli pěkný kombinační fotbal po šedesát minut, pak jsme se zbytečně zatáhli a dovolili protivníkovi hrát. Od prvních minut byla vidět na hráčích chuť do hry, navázali jsme na výkon z druhé poloviny minulého zápasu. Dostávali jsme se do šancí, kde hráli výborně kluci v křídelních prostorech spolu s rotujícím středem. Na některé kombinace byla radost se dívat, i když bych byl mnohem raději, kdybych psal, že z každé šance jsme dali branku.

Bohužel se nestalo, šance jsme si vytvořili, bohužel zaváhání a chyby u soupeře jsme nedokázali využít. Protihráči si během první půle vytvořili jen jednu šanci, kterou zneškodnil výborně Hanzl, jinak to bylo spíše o sbírání míčů, věděli jsme, kteří hráči nám můžou dělat problémy a ty jsme si pohlídali po dobu osmdesáti minut téměř bez chyby.

Pak zafungovalo známé klišé – nedáš šanci a dostaneš gól. To se bohužel naplnilo i u nás. Zhruba do nějaké pětašedesáté minuty jsme hráli dle představ, poté jsme se zbytečně začali zatahovat a bránit hubený náskok, což byla cesta k záhubě. Litvínov vystupňoval tlak, kterému jsme odolali, až do autu, kdy smolně propadl míč k Phamovi, který na sekundu zaváhal a poté trefil dobíhajícího hráče do hlavy a od něj se odrazil míč ke Kotalíkovi, který si věděl rady. Tento moment vyčinili spoluhráči Tomovi, ale vinu na ztrátě vítězství nenese, měli jsme proměnit šance, které jsme měli a poté bychom neřešili, že dostaneme smolnou branku je věc jedna a ta druhá, jak je možné, že při standardní situaci nikdo nemá jednoho z nejlepších střelců soupeře na těsno. Přesto, že dostali informace, na co a koho se zaměřit!!!

Plusem je předvedená hra, lepší organizace, mínusem naopak koncovka, která nás stojí body a lepší umístění. Přes všechno patří klukům dík, jak se s tím od konce podzimu perou, půlka kádru hrála minulý rok o dvě soutěže níže a nyní divize, pro ně obrovská zkušenost i za cenu výsledku.

Na druhou stranu je důležitější praxe z náročných zápasů, která je může posunout dále, než jen odkopávat a hrát na lepší výsledek za cenu předvedené hry.