SK Libuš

SKP České Budějovice – SK Libuš   4:1 (1:1)

Podruhé v sezóně jsme si zahráli proti ligovému výběru SK Dynamo Č. Budějovice ročníku 2006. Kluci nemají svojí soutěž a tak hrají místo SKP Č. Budějovice jejich soutěž.

Kluci odehráli rovnocenný první poločas, jak po fotbalové stránce, kdy se akce střídaly na obou stranách, tak i skóre bylo 1:1. Na domácí první branku odpověděl Max Pištora, kterému před branku nahrával Ondra Haluza.

Kluci soupeři stačili ještě v začátku druhé půle, ale dopředu už jsme tolik nebezpeční nebyli. Soupeř nám dal tři hezké branky, na které jsme už odpověď nenašli a tak jsme po statečném výkonu soupeři podlehli 1:4. Nicméně se kluci prezentovali dobrým výkonem, za který se určitě nemusí stydět!! Pomalu se kluci zlepšují v jednotlivých činnostech hry, ale pořád máme ještě co dohánět.
Věřím, že jsme na dobré cestě, kdy se kluci budou jen a pouze zlepšovat :-)!

SKP České Budějovice – SK Libuš   4:3 (p.k) (3:3 1:1)

Náš první jarní výjezd mimo Prahu. Zápas byl z organizačních problémů přeložen z Českých Budějovic do nedaleké Hluboké n/Vltavou, kde je krásný sportovní areál přímo pod zámkem. Jen škoda, když byl krásně sluneční den, že jsme nehráli na přírodní trávě, ale na umělce.

Zápas jsme nezačali vůbec špatně. Hned ve třetí minutě Menďas dobře napadal rozehrávku domácích a získal balón pro Lukyho, který se rázem řítil sám na domácího brankáře a nekompromisně proměnil a my šli do vedení 1:0. Dál jsme pokračovali aktivně. Z tlaku jsme vytěžili sérii rohů, z které jsme měli možnost přidat další branku a myslím si, že zápas rozhodnout. Bohužel jsme šance nevyužili (Péťa, Alf, Luky). No a pak si taktovku zápasu vzal pod svá křídla „ten nejmocnější“… Poprvé se na naší půlku dostali domácí po souboji v rohu hřiště – šel balón zcela jasně od domácího hráče za postranní čáru (což také ukazoval pomezní rozhodčí, který byl metr od situace) a měli jsme rozehrávat od branky. K údivu všech hlavní rozhodčí (který se celý zápas pohyboval ve středovém kruhu), nařídil rohový kop. Ten jsme ubránili a měli jsme možnost rychlého brejku do otevřené domácí obrany. Zrzi vyvážel z vápna balón, domácí hráč, který Ondru stíhal ho zezadu povalil a pískal se správně faul. O co bylo vetší překvapení, že proti nám!!!! A tak měli domácí trestný kop z hranice vápna. Ten sehráli výborně a srovnali na 1:1.

Po obdržené brance jsem se pana rozhodčího slušně zeptal, jestli to opravdu takto myslí vážně? Jeho vysvětlení, že na lajnách má mladé kluky, kteří to neumí a že zápas si bude pískat jak on uzná za vhodné… Co ale pana rozhodčího vytočilo do nepříčetna bylo, když jsem mu řekl, že si zápas nahráváme… To už nás chtěl vyhazovat z lavičky, že nemáme cedulky (trenér atd.) a jiné výhrůžky. Nikdo z lavičky mu neřekl nic sprostého, jen to bylo hlasité, aby to pořádně slyšel! No a pak nám už celý zápas ukazoval, kdo je tady pánem.

Bohužel moc fotbalu už k vidění nebylo, kluci se snažili hrát kombinačně, ale bylo to pro ně hodně těžké, když všechny souboje, i čisté, byly posuzovány v jejich neprospěch. O autech se ani nebavím, nebudu přehánět, když řeknu, že otočených, kdy pomezní ukazuje doprava a hlavní to změní doleva, bylo snad 15!!! Převážně se hrálo na domácí polovině a my hledali marně cestičky do zakončení. Z ojedinělého brejku domácích musel Matěj před své vápno a odhlavičkoval balón před dotírajícím hráčem. K balónu se nejrychleji dostal domácí hráč, který chytře přehazoval vracejícího Matěje do branky. Naštěstí pro nás výborně zareagoval Kachna, který zastoupil Matěje a balón, který mířil do branky, odhlavičkoval pryč. V poslední minutě jsme předvedli pěknou kombinaci a Dom se dostal před brankáře, ale v tísni ho pouze trefil a tak skóre zůstalo stejné – 1:1.

V kabině jsme kluky museli hodně uklidňovat a vysvětlovat, že bohužel i takový fotbal někdy je. (Co mám říci 15-ti letému klukovi, který se ptá „proč to dělá“, co jsme mu udělali apd… ) Druhý poločas začal, tak jak první skončil a to naší šancí. Alf se dostal za domácí obranu a tváří tvář s brankářem ho místu gólu zase trefil :-(… a přišel trest. Po naší špatné rozehrávce od obránců jsme nechali domácího hráče vystřelit a ten se trefil pěkně – 2:1. Kluky jsme nemuseli ani moc motivovat, nebo hecovat. Dnes kluci chtěli hodně vyhrát, ani tak spíše porazit domácí, jako porazit toho „nejmocnějšího“. Vyrovnat se nám podařilo po spolupráci Dana, který naservíroval míč Lukymu a ten srovnal na 2:2.

70% procent času se hrálo na domácí polovině. Kluci se tlačili za výhrou a domácím se podařil rychlý brejk, který domácí velmi rychlý a šikovný kapitán proměnil – 3:2. Po několika zahozených šancích se nám podařilo vyrovnat tři minuty před koncem Lukym, kterému nahrával Dom. Lukymu gratuluji k hattricku i když dnes mohl dát tak 6–7 branek. Přišel náš velký tlak, ze kterého se domácí nemohli dostat. Bohužel jsme nedokázali proměnit žádnou ze čtyř příležitostí, kdy jsme z malého vápna přestřelovali branku a ani samostatný nájezd Lukyho neskončil brankou :-(…

Pro nějaké ošetřování a čekání na balóny jsme si mysleli, že pan rozhodčí nastaví minimálně tři minuty a věřil jsem, že jsme byli schopní dát vítěznou branku. To samé si myslel asi i pan rozhodčí, protože nastavil pouze 10 vteřin!!! :-(

A tak jsme šli poprvé na penalty, ve kterých jsme po druhé sérii vedli 2:0, kdy penaltu dali Luky, Kachna a Matěj jednu skvěle chytil a druhá domácí skončila na tyči. Pak neproměnil Vláďa, Péťa a Dan a jelikož domácí proměnili už všechny tři, tak vyhráli na penalty 3:2 a konečný výsledek je naše prohra 3:4. Bohužel i dnes jsme doplatili na neproměňování šancí, kterých jsme měli snad 20 a dali z nich pouze tři branky. Oproti soupeři, který měl 4 a dal tři branky a to se pak těžko vyhrává :-(. Chci po klucích, aby balón neodkopávali a snažili se hrát konstruktivně. Tím přicházejí naše chyby, které soupeři trestají. Pro jejich další fotbalový růst a rozvoj si myslím, že jdeme správnou cestou, i když nás to stojí lepší výsledky, než kdybycom jen odkopávali a tlačili vše silou!

Nebudu a ani nechci si stěžovat na pana rozhodčího Makovičku, ten nám zápas neprohrál, ale takovýhle lidé by u mládeže neměli co dělat!!! Pak může FAČR dělat nábory na nové kluky, když jim pak někdo takhle fotbal otráví a následně ztrácejí chuť dále pracovat a s fotbalem končí… Jak domácí po zápase pravili: „Děkujeme Ti Milane za pomoc, jsou to pražští burani…“.

Kluky dnes musím velmi pochválit, za předváděnou hru a morální vlastnosti, které všichni dnes ve velmi těžkém zápase měli. Poctivě zápas odmakali. Na druhou stranu pokárat za neproměňování šancí – kdybychom je dnes proměnili, tak by jste nejlépe umlčeli pana mocného a nezmohl by nic!!!

Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost!! I dnes jsme se znovu přesvědčili, že se máme pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

SK Libuš – CU Boheminas Praha   0:30 (0:16)

Do dalšího utkání jsme opět nastoupili ne zcela kompletní, protože Kuba P. a Denis jeli spolu se Šimonem na zápas se staršími, Míra je nemocný, Keny má ruku v sádře a Venca si podvrknul na tréninku kotník. Tentokrát všechny omluvenky v pořádku. Protože se minule Pájovi v brance dařilo a v mladších chytal, postavili jsme ho do branky od začátku. To jsme ještě netušili, jaká ostuda nás čeká.

Od prvního rozehrání míče bylo jasné, jak bude zápas vypadat. Tři, max čtyři naše přihrávky a následovala ztráta míče a soupeřův útok nebo střela. Vzhledem k tomu, že střely našich soupeřů byly docela přesné a často končily v Pájově síti, podařilo se nám vytvořit libušský rekord v počtu obdržených branek za první poločas.

O přestávce jsme řešili zásadní problém, koho postavit na zbytek zápasu do branky, ale nikomu se nechtělo, a tak musel zápas dochytat Pája, který ještě několik dalších šancí soupeře buď chytil, nebo vyrazil. Vzhledem k tomu, že obrana se zálohou mu moc nepomohla a útok byl k ničemu, zrodil se nakonec i rekordní výsledek, kam až paměť žijících fotbalových pamětníků Libuše sahá.

Nakonec tedy ostudný výsledek i hra, ale dokud si někteří chlapci a rodiče svůj přístup k fotbalu nerozmyslí, lepší to nebude.

SK Libuš – Loko Vltavín   0:2 (0:1)

První zápas doma na travičce a v očekávání prvních bodů, ale dopadlo to úplně jinak. Hlavně v 1. poločasu jsme podali ospalý výkon a soupeř nás často zatlačil až do našeho pokutového území, ale naštěstí v koncovce nebyl důrazný. Branku jsme dostali po ztrátě míče ve středu hřiště a dobré přihrávce za naší obranu. Samostatný nájezd útočník hostů zkušeně proměnil a opět jsme prohrávali. V útočné fázi našeho mužstva není moc pozitiv, nebezpečný pro branku soupeře byl jen výborně hrající Martin, ale ostatní hráči mu málo pomáhali, takže jsme vyloženou šanci neměli.

Ve druhém poločase jsme se mírně zlepšili a uprostřed hřiště se nám celkem dařilo, ale naše hra končila u vápna hostů. Takže soupeř nás před koncem opět vyškolil v útočné fázi a bylo rozhodnuto.

Borci, bojovnost a nasazení je základ, ale bez dobré finální přihrávky a zakončení se nedá vyhrát.