SK Libuš

Mužstvo žáků je sestaveno z ročníku 2008 a 2009.
Bohužel v loňské sezóně ročník 2008 sestoupil z nejvyšší pražské soutěže – přeboru. Výsledky nebyly dobré a kluky přestával bavit fotbal a někteří i skončili.

V letošní sezóně se mužstvo stabilizovalo a podzim odehrálo výsledkově i herně dobře. Přišli i noví hráči a kluky zase baví fotbal.
Na jaře se nám sice tolik výsledkově nedaří, když dva hráči odešli do vyšší soutěže a další tři se zranili v zimní přípravě, ale mužstvo je dobré, tak věřím, že jsou hráči pro budoucnost Libuše perspektivní.

SK Aritma Praha B – SK Libuš   3:3 (2:0)

Zápas začal z obou stran trochu opatrně. Postupně však mladý domácí tým zvýšil pohyb a začal nás dost prověřovat v defenzivní činnosti. My jsme ztráceli půdu pod nohama a po dvaceti minutách šli domácí do vedení.
Poté hned mohl vyrovnat Nekola, po dlouhém autu Pelanta běžel sám na domácí branku, ale bohužel si v poslední chvíli míč ukopl a domácí brankář pádem pod nohy naši možnost zneškodnil. Domácí však po hezké akci zvýšili na dva nula a ještě několikrát jsme zachraňovali doslova za pět minut dvanáct. Trestný kop Fr. Růžičky vytáhl skvělým zákrokem domácím brankář a taktéž si za malou chvilku poradil i s povedenou střelou Stuchlíka.

Dvě minuty před koncem poločasu přišel zřejmě zlomový moment celého utkání. Po naší hrubce v rozehrávce přišel faul v pokutovém území, ale naštěstí pro nás Bouška penaltu zneškodnil a my byli ještě stále ve hře.

O poločase jsme kladli důraz na lepší a včasný přístup k domácím hráčům při obranné činnosti a zvýšit aktivitu do ofenzívy. Hned od začátku druhého poločasu se začal hrát útočný fotbal a to hlavně z naší strany, i když domácí vůbec nezaostávali. Po třech minutách mohl snížit Nekola, ale na dokopnutí míče do prázdné branky mu chyběly centimetry. Což se mu povedlo až za malou chvíli, když po ose Havlák – Klimeš – Nekola bylo sníženo. Bohužel domácí ještě jednou odskočili na dvoubrankový rozdíl, ale my cítili šanci a vytvářeli si šance, jak na běžícím páse.

Bohužel nás brzdila naše koncovka. To naštěstí neplatilo v sedmdesátéprvní minutě, kdy Klimeš nádherně uvolnil Beneše a ten střelou z hranice penalty s přehledem uklidil míč k levé tyči a byli jsme opět na dostřel. Domácí opět vystrčili růžky a nejdříve si Bouška poradil s prudkou ranou na přední tyč a poté jsme měli óóóbr štěstí, kdy nejlepší hráč domácích trefil břevno + tyč a míč se odrazil do náručí Boušky v naší brance.

Nejkrásnější moment utkání přišel devět minut před koncem, kdy po skrumáži v domácím pokutovém území se odrazil míč zhruba 20 metrů od domácí branky k naběhnutému Sochovi, který ho neuvěřitelnou ranou napálil přímo do šibenice domácí svatyně. To by byl asi gól roku – prostě óda na radost. Střelci patří gratulace k první vstřelené brance v A-týmu a pro nás i důležité. Až do konce se hrál dál velmi pěkný fotbal, který se obě mužstva snažila rozhodnout ve svůj prospěch, ale branka již žádná nepadla a tak zápas končí remízou.

Pro nás ztráta či zisk? Spíše za průběh první půle asi zisk, ale šance ve druhém poločase nás dokonce mohly dovést až k vítězství. Další utkání odehrajeme v sobotu 27.5. od 10:15 na našem stadiónu, kdy naším soupeřem bude tým 1999 Praha.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Bouška;   2. Havlák;   3. Klimeš, Socha.

SK Libuš – FŠ Litvínov   1:1 (1:0)

Další týden a opět se soupeřem ze severu, tentokrát Litvínov, kde jsme na podzim dostali bůra. Dnes nás čekalo utkání bez vykartovaného Očenáše, i kapitána, který byl na zkouškách.

Musím kluky pochválit za to, jak to zvládli i přes smolnou remízu jsme předváděli pěkný kombinační fotbal po šedesát minut, pak jsme se zbytečně zatáhli a dovolili protivníkovi hrát. Od prvních minut byla vidět na hráčích chuť do hry, navázali jsme na výkon z druhé poloviny minulého zápasu. Dostávali jsme se do šancí, kde hráli výborně kluci v křídelních prostorech spolu s rotujícím středem. Na některé kombinace byla radost se dívat, i když bych byl mnohem raději, kdybych psal, že z každé šance jsme dali branku.

Bohužel se nestalo, šance jsme si vytvořili, bohužel zaváhání a chyby u soupeře jsme nedokázali využít. Protihráči si během první půle vytvořili jen jednu šanci, kterou zneškodnil výborně Hanzl, jinak to bylo spíše o sbírání míčů, věděli jsme, kteří hráči nám můžou dělat problémy a ty jsme si pohlídali po dobu osmdesáti minut téměř bez chyby.

Pak zafungovalo známé klišé – nedáš šanci a dostaneš gól. To se bohužel naplnilo i u nás. Zhruba do nějaké pětašedesáté minuty jsme hráli dle představ, poté jsme se zbytečně začali zatahovat a bránit hubený náskok, což byla cesta k záhubě. Litvínov vystupňoval tlak, kterému jsme odolali, až do autu, kdy smolně propadl míč k Phamovi, který na sekundu zaváhal a poté trefil dobíhajícího hráče do hlavy a od něj se odrazil míč ke Kotalíkovi, který si věděl rady. Tento moment vyčinili spoluhráči Tomovi, ale vinu na ztrátě vítězství nenese, měli jsme proměnit šance, které jsme měli a poté bychom neřešili, že dostaneme smolnou branku je věc jedna a ta druhá, jak je možné, že při standardní situaci nikdo nemá jednoho z nejlepších střelců soupeře na těsno. Přesto, že dostali informace, na co a koho se zaměřit!!!

Plusem je předvedená hra, lepší organizace, mínusem naopak koncovka, která nás stojí body a lepší umístění. Přes všechno patří klukům dík, jak se s tím od konce podzimu perou, půlka kádru hrála minulý rok o dvě soutěže níže a nyní divize, pro ně obrovská zkušenost i za cenu výsledku.

Na druhou stranu je důležitější praxe z náročných zápasů, která je může posunout dále, než jen odkopávat a hrát na lepší výsledek za cenu předvedené hry.

Po neúspěšné podzimní sezóně, během které jsme vyhráli pouze dva zápasy a umístili se na 10. místě v tabulce, jsme na hráče při zimní přípravě více zatlačili.

První odměnou pro nás bylo krásné druhé místo na turnaji v Říčanech, ve kterém jsme do finále dokázali postoupit přes obávané Tempo. V jarní sezóně začínáme sklízet první ovoce naší práce.

Po rozpačitém začátku, kdy jsme odehráli první zápas proti Sokolu Písnice (poslední v tabulce) a zvítězili pouhých 3:0, přišly konečně úspěchy. Vítězství 4:2 s SK Ďáblice či 2:1 s SK Junior. Tuto vítěznou šnůru tří zápasů nám překazil až Loko Vltavín, kde jsme padli 0:5. Chuť si kluci spravili až výhrou proti SK Újezd Praha 9:2, přestože jsme v úvodu zápasu prohrávali 0:2. Pak bohužel přišla další prohra 2:4 s FC Barrandov, kdy jsme soupeři pomohli dvěma vlastními góly.

Další obávaný soupeř, který nás čekal, byl z Cholupic. Cholupice se drží v horní části tabulky a na podzim nás deklasovali 6:1. Naši kluci však na tento zápas nastoupili s velkým odhodláním uhrát výsledek, za který se nebudou muset stydět. Když jsme dostali gól už ve třetí minutě, bojovná nálada týmu upadla. V 9. minutě naštěstí přišla odpověď v podobě vyrovnávajícího gólu po chytře hozeném outu do uličky na volného Honzu a bylo vyrovnáno.
Poté se kluci opět zvedli a začali o výsledek bojovat. Po infarktovém zbytku zápasu s vyloženými šancemi na obou stranách zněl závěrečný hvizd sudího jako rajská hudba. Těžce vybojovaná remíza i pohled na protáhlé obličeje Cholupických nás zahřály u srdce.

Už nás čekají jen čtyři zápasy. Pevně doufáme, že naši borci budou pokračovat ve snažení vyšplhat se o nějakou tu příčku v tabulce výše. Držte nám palce.