SK Libuš

SK Libuš – SK Slavia Praha   1:17 (1:6)

Poslední mistrovské utkání podzimu s týmem se samého popředí soutěže jasně ukázalo propastný rozdíl kvality hráčů. Soupeř po celý zápas ve všech směrech jasně dominoval a svou hrou posouval naše hráče k bodu zmaru a beznaděje. Klukům chyběl ve hře jakýkoliv fotbalový a pozitivní aspekt . Na rozdíl od soupeře, absolutně vázla komunikace, následně kombinace, scházela bojovnost a vůle. Výkony starších hráčů (místo, aby vedli tým) zanikají ve výkonech mladších hráčů. Na hřišti schází vůdčí osobnost. A aby toho nebylo málo, na podmáčeném terénu dokonce někteří hráči prokázali svůj vztah k čistotě a s mottem „Bílý dres – čistý dres“ , šli po konci utkání do kabin.
To radost ze hry a body nedělá.

TJ AFK Slivenec – SK Libuš   1:3 (0:0)

Dohrávku utkání z 29.10. jsme zvládli a zcela zaslouženě si vezeme tři body. Již od několika klubů jsme byli upozorňováni na dost tvrdou, až brutální hru domácích a k tomu chování jejich lavičky, které je velmi kulturní. Bohužel jsme si museli vše vytrpět na menší UMT v Radotíně a pocítili jsme to až dost razantně, kdy máme tři zraněné a další hráči dohráli s mnoha šrámy. Nejhůře to odnesli Šupina – zlomený nos a čtyři stehy v obličeji, Nekola – těžký výron v kotníku a Hruška – roztržené obočí, další nechutné poznámky směrem k našim trenérům a hráčům z lavičky domácích byli jen drobnou skvrnou.

Fotbal se nehrál nijak úchvatný a spíše to bylo o soubojích a bojovnosti. Domácí měli malinko navrch a prvních patnáct minut byli lepším mužstvem. Poté jsme se zlepšili i my, začali více držet míč na zemi a to na domácí platilo. V devatenácté minutě se prodíral do pokutového území Nekola, ale byl doslova sestřelen domácím stoperem, který zcela poprávu viděl červenou kartu a šel předčasně do sprch. Ondra šel s velkým sebezapřením hrát dál, ale kotník bolel i po obstřiku. Bohužel poté se utkání začalo vymykat z rukou i do té doby celkem dobře pískajícímu arbitrovi a pak i jeho zásluhou, bylo utkání takové, jaké bylo. V sedmadvacáté minutě byl zasažen v obličeji Šupina, sice byl odpískaný faul, ale dle rozhodčího nechtěný a tak Matěj musel nechtěně do nemocnice. Poté hra nabírala ještě více emocí, ale šance jsme měli my. Nejdříve byl v malém vápně při dorážce nakopnut opět Nekola, ale penalta se nekopala a kupodivu ani rohový kop a Nekola musel střídat. Za dalších pět minut byl opět při dorážce střely sražen Štěpánek, ale opět se nic nepískalo, pak udělal hloupý faul v našem pokutovém území Voženílek, ale domácí naštěstí pro nás penaltu zahráli do tyče a tak dost nervózní poločas skončil bez branek.

Druhý poločas jsme začali výborně a po rozehraném trestném kopu Hrušky na Berana a jeho následném centru se nádherně hlavou prosadil Voženílek. Vzápětí nato zahodil Havlák 100% šanci a Ivančova, Beranova a Voženílkova střela skončily jen těsně mimo domácí branku. Dál jsme měli převahu, ale pojistka v podobě druhého gólu nepřišla a tak přišel trest v podobě vyrovnání, když se domácí prosadili po standardní situaci. Minutku po obdržené brance se do vápna prodral Voženílek, kterého domácí bek podrazil zezadu a i my kopali penaltu, kterou však domácí brankář Hruškovi zlikvidoval – škoda. Poté domácí hráč skvěle zahrál trestný kop, ale Bouška vyndal super zákrok a vytěsnil jeho střelu na roh. Deset minut před koncem se zleva prosadil technický Beran a po jeho nádherné přihrávce se prosadil střídající Gabriel, který strhl opět vedení na naši stranu. Tři minuty nato po centru Krejčiho a chybě domácího brankáře se střelecky prosadil Havlák a o osudu zápasu bylo rozhodnuto. Zasloužené, ale dnes i hodně bolestivé vítězství.
Další utkání odehrajeme v sobotu 11.11.2017 od 10:15 na domácím hřišti proti mužstvu SC Radotín.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Voženílek;   2. Růžička;   3. Štěpánek, Beran

FK Motorlet Praha C – SK Libuš   1:2 (0:1)

V pondělí nás čekala dohrávka s Motorletem. Ve třech dnech měla většina kluků třetí zápas a Alf dokonce čtvrtý v nohách a tak jsem byl zvědaví, jak se to na klucích podepíše. Myslím si, že fyzicky jsou na soutěž připraveni výborně, ale přeci jenom – tohle je pořádný záhul!!

K tomu jsme ještě hráli se soupeřem, který proti nám nasadil ligový výběr složený z osmi kluků U 15 a zbytkem U 14 (vše ligoví kluci!!!). Ale to jsme věděli dopředu a tak jsme nebyli překvapení, právě naopak, jsem rád za takové zápasy, které naše kluky prověří a nám ukážou, jak na tom jsme.
Už při rozcvičení jsme poslouchali narážky domácích borců a tak jsem klukům ještě před zápasem trochu promluvil do duše a věřil, že je to pořádně nakopne a vyburcuje.

Zápas začal naším výkopem. Míč putoval od Péši na Filipa, ten kolmou přihrál Domovi, který další kolmou nastartoval Péšu, který se rázem sám hnal na domácího brankáře, ve vápně vystřelil a my v patnácté vteřině vedli 1:0!!! V druhé minutě po našem dobrém vysokém presinku, kluci dobře vykombinovali akci, přišla další kolmice znovu na Péšu, který tentokrát místo střeli balón potáhl a pak zbytečně pozdě přihrával. Bylo nás plné hřiště, kluci bojovali a působili jsme fotbalovějším dojmem. Domácí si s námi nevěděli moc rady. Po další krásné kombinaci, kdy si kluci z jednoho doteku zahráli bago, přišla další přihrávka do pohybu na Péšu, který znovu postupoval osamocen na domácího brankáře, dobře ho ze zálohy doplnil Hop. Péša bohužel místo přihrávky na Hopa volil střelu, kterou mu brankář vyrazil na roh. Tentokrát špatné rozhodnutí a špatná komunikace mezi kluky. Běžela pátá minuta střetnutí a my mohli vést čtyři nula, bohužel jsme proměnili jen jednu šanci a tak skóre bylo pořád 1:0 pro naše kluky. Domácí celek měl hodně narostlé kluky a po našem úvodním tlaku se dostal do hry sérií rohových kopů, které zaváněly problémy. Kluci všechny rohy odvrátili a dál se hrál hodně běhavý fotbal. Naši kluci v ničem nezaostávali, fyzicky soupeři stačili a proto se hrálo ve vysokém tempu. Kluky nutíme do hry, kdy nechceme bránit výsledek, ale chceme hrát pořád útočně. Dnes kluci stříleli i zpoza vápna a vůbec to nebyly špatné střely. Po střelách Benyho měli domácí velké štěstí, že jeho střely o kousek minuly domácí branku. V prvním poločase se hrál rychlý výborný fotbal a je velmi pozitivní, že jsme byli lepším týmem a z toho mám velkou radost. Jak my, tak ani soupeř nedal jinou branku a tak první poločas skončil zaslouženým a pro domácí celek ještě lichotivým výsledkem 1:0 pro naše kluky.

Kluci se v kabině vydýchali, řekli jsme si co dál chceme hrát a šlo se na druhý poločas… Druhý poločas začal tlakem domácích, ještě jsme byli asi v kabině… Motorlet se tlačil do zakončení, střelu za vápnem David vyrazil na roh, který jsme odvrátili a začali hrát zase dopředu.. Tlak jsme trochu otupili a byli nebezpeční směrem dopředu. Po rychlém přechodu nás domácí faulovali třicet metru od branky, následoval střílený centr do vápna, kde měli domácí výraznou přesilu narostlých kluků, přesto si míč našel náš Rambo Dom, míč zpracovával, trochu mu balón odskočil, ale situaci výborně dohrál a poslal nás do dvoubrankového vedení – 0:2 a bylo po domácím tlaku. Několikrát domácí kombinací překonali náš vysoký presink a tím nás přečíslovali, ale dnes obranná hra týmu fungovala dobře, kluci se stíhali vracet a dobře se zdvojovali a tím se domácí dostávali pouze před naše vápno, kde už jsme byli v bloku, přes který se nedostali k ohrožení naší branky. Naopak jsme podnikali rychlé brejky. Po zachycení domácího útoku, kdy Srbák v těžké situaci místo odkopu (a následného mého vynadání :-) ) balón rozehrál na Kubu, který hned z první do ulice vysunul Péšu, který by postupoval sám na domácího brankáře zvedl domácí pomezní praporek pro offside a zcela evidentně se o žádný nejednalo, protože za Péšou byl domácí stoper, kterého musel pomezní vidět, tak nás o šanci záměrně připravil. Bohužel to k fotbalu patří, ale hlava mi to nebere, proč to někdo musí dělat úmyslně i v žácích?!! Zápas se dál hrál ve vysokém tempu. Domácí se také dnes prosadili, kdy po závaru před naší brankou pro nás trochu nešťastně nepovedenou střelou a následným odrazem přehodil domácí hráč dnes výborného Davida – 1:2. Do konce utkání chybělo čtvrt hodiny. Kdo si myslel, že přijde nějaký domácí tlak, tak musel být pořádně překvapen, kluci žádný nedovolili a dál předváděli útočný fotbal. Pak pro změnu zaúřadoval pan rozhodčí, když jasnou malou domů nepískl a nechal domácí pokračovat ve hře. Malou domů si pomohli domácí po chvilce znovu, místo, aby jí rozhodčí zapískal a nám dal šanci přidat další branku, tak raději odpískal konec zápasu!! :-(.

A naši borci se po zásluze a zcela zaslouženě mohli radovat z vítězství nad ligovým celkem!! Po zápase vypukly naplno emoce, kdy domácí (rodiče) neunesli porážku jejich hvězdiček s pro ně zcela neznámým soupeřem z Libuše – jasně prohráli a oni to velmi těžce nesli :-)… Aspoň jsem se dozvěděl o sobě nové věci: s výškou asi už nic neudělám, pak budu muset buď vyměnit bundu, nebo začnu hubnout, ale mindráku, jestli nějaký vůbec mám, se jen tak nezbavím :-))).

Vím, že jsou kluci dobře připravení, ale dnes musím před všemi smeknout klobouk až k zemi, protože po zápasovém maratonu, který absolvovali a navíc hlavně hráli proti silným týmům fyzicky neodpadli a bez problému to zvládli. Dnes kluci zápas poctivě odmakali a mně znovu přesvědčili, že se můžou měřit i s ligovými týmy a dokonce je fotbalově přehrávat a z toho mám největší radost :-)

Kluci výborná práce, jen tak dál, děláte nám velkou radost!! Ale pořád nezapomínejte, že se máme ještě co učit a hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

SK Libuš – Sokol Kolovraty 0 0:2 (0:1)

V neděli nás doma čekal poslední zápas ze série tří zápasů s týmy ze spodku tabulky a tím pádem pro nás utkání, kde bychom měli bodovat.

Do utkání jsme nevstoupili špatně a herně jsme byli lepším týmem. Díky tomu se nám po třech utkáních konečně podařilo neinkasovat během prvních pěti minut, ale „až“ ve 13. minutě :-D, kdy jsme nepokryli odražený balón na vápno po trestném kopu soupeře a ten se tak dostal do vedení – 0:1. V průběhu prvního poločasu jsme si vypracovali pár slibných příležitostí a dál byli aktivnějším týmem, ale žádná nevedla k vyložené šanci a tak se šlo do šaten za nepříznivého stavu.

Po změně stran bylo na hráčích vidět, že chtějí utkání otočit a soupeře jsme nepouštěli do hry. Konečně se nám tak i podařilo vypracovat gólové šance, kdy Brettschneidera našel na vápně úplně samotného Kalmuk, ale ten zazmatkoval a balón netrefil ideálně. O pár minut později po centru ze strany se Brettschneider opět zjevil tváři v tvář gólmanovi, ale balón v síti neskončil. Nedáš – dostaneš, bohužel neomylné pravidlo – v 72. minutě po rohovém kopu soupeře a propadlém balónu malým vápnem se míč odrazil od jednoho z našich bránících hráčů do brány a my prohrávali již o dvě branky. Ve zbytku utkání jsme již neměli sílu ani čas se zápasem něco udělat. I když jsme z mého pohledu neodehráli špatné utkání, tak dnes rozhodlo neproměňování šan­cí.