SK Libuš

SK Libuš – SK Dolní Měcholupy   4:38 (1:12 0:13 1:8 2:5)

Ve čtvrtek, v Den české státnosti, jsme na domácí hřišti přivítali borce z Dolních Měcholup. Soupeř měl celý tým poskládaný z ročníku 2009 a podle toho to na hřišti i vypadalo (v našem mančaftu máme jen jednoho hráče tohoto ročníku, ale samozřejmě to není myšleno jako výmluva).

Celý zápas s takovýmto výsledkem se špatně hodnotí, ale i přesto, že měl soupeř celý zápas převahu i my předvedli pár hezkých okamžiků. Nutno pochválit například Ládíka, který odchytal celý poločas a proti pumelicím z nohou soupeře si občas počínal až hrdinsky.

V polovině zápasu jsme dokázali soupeřovu nejsilnější čtyřku zatlačit na její polovině a dlouho ji nepučit míč. Svůj premiérový gól v libušských barvách proti takhle silnému soupeři dokázala vsítit Věrka! K čemuž jí moc gratuluji!!! Jen tak dál Věrko!

Takže i když je konečný výsledek pro nás až příliš krutý, je i na takovémto zápase potřeba hledat pozitiva. Celý tým zaslouží pochvalu za snahu a za to, že i za nepříznivého stavu nesložil zbraně!!!

SK Libuš – FA Alexe Zbura   3:5 (1:2)

S upřímností musím napsat, že do hodnocení tohoto zápasu jsem se musel velice přemlouvat. Z předešlých odehraných utkání byl tento zápas nejpodivnější a nejnespravedli­vější.

Naši hráči hrou vyvrátili pravidlo špatných prvních poločasů a na soupeře vlétli jako bájný Fénix. Kluci soupeře přehrávali ve všech směrech a během deseti minut si vytvořili 4 (slovy čtyři) tutové šance, které bohužel neproměnili. Trestem byly po ojedinělém rychlém útoku soupeře a individuální chybě dva slepené góly do naší sítě. Vzhledem k tomu, že se nám do konce prvního poločasu podařilo snížit, vstupovali jsme do druhého dějství zápasu s nadějí na konečné vítězství.

Tuto vizi již poněkolikáté ukončili naše individuální chyby a spousta neproměněných šancí . Už proto, že se potvrdilo pravidlo „Fotbal se hraje na góly“, je výsledek takový, jaký je.

I když se naši hráči v podstatě porazili sami, pozitivum jest předvedená hra. Přejme tedy hráčům, ať se vše v dobré obrátí a začne to tam padat.

SK Libuš – SK Třeboradice 2:2 (1:1) 3:5 p.k.

Los III. kola poháru PFS nám přiřknul momentálně vedoucí celek pražského přeboru. Proti jasnému favoritovi jsme neměli co ztratit a zápas začal aktivně z obou stran. Po deseti minutách však už hosté začali mít územní převahu, kterou měli vlastně po celé utkání. Navíc se v sedmnácté minutě ujali vedení a vše nasvědčovalo tomu, že bez problémů postoupí. Hosty asi vstřelená branka malinko ukolébala a nám naopak přidala na životě. Hra se vyrovnala a po akci Voženílka jsme měli kopat penaltu, ale hlavní arbitr nedal ani na signalizaci AR1 a nechal odehrát míč od branky. Tímto a dalšími svými výroky silně popudil nejen hráče, ale hlavně fanoušky a tak se zápas hrál v bujaré atmosféře. Deset minut před koncem poločasu získal na vlastní polovině míč Ivančo a když honem nevěděl, co s ním, tak si dal sprinterský souboj s trojicí soupeřů a po jeho skvělém centru zavěsil do šibenice Nekola.

Druhý poločas pokračoval dál ve velmi pěkném a dramatickém utkání. Nejdříve hosté kopali penaltu, kterou viděl jen hlavní rozhodčí a tím se ujali vedení. Nám se povedlo vyrovnat, když Štěpánek výborně přenesl hru a Nekola posunul T. Čížkovi, který střelou z hranice pokutového území vymetl opět šibenici hostující branky. Dál se hrál fotbal nahoru-dolů, ale naštěstí pro nás hostující šance Bouška pochytal a tak utkání skončilo nerozhodným výsledkem.

Bohužel penalty jsou velká loterie, my jsme jednu neproměnili a tak pro nás pohár skončil. Určitě se však nemáme za co stydět a favorita jsme více než zle potrápili. Kluci si mákli, ale přesvědčili se, že poctivým, bojovným výkonem a s trochou štěstíčka se dá hrát s každým. Tento zápas však byl pro nás dost vyčerpávající, tak snad nám nebudou chybět v sobotu ráno síly v mistrovském utkání s Modřany.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Ivančo;   2. Nekola;   3. Čížek T., Hartl

AFK Slavoj Podolí – SK Libuš 1:0 (1:0)

Ve středu jsme jeli k dohrávce druhého kola do nedalekého Podolí k soupeři, který dopředu vyhlásil, že přebor chce vyhrát a s námi bral zápas jako zápas podzimu. Už v týdnu jsme kluky připravovali na atmosféru, která je při zápase čeká a mysleli jsme si, že jsme na vše dobře připravení. Bohužel průběh zápasu ukázal, že jsme se hodně zmýlili :-(

Hned první minuty ukázaly, co na nás domácí budou hrát, žádná rozehrávka, ale vše jednoduše z první pryč, co nejdál od své branky. My se snažili hrát kombinačně, ale ani nám to dnes moc nešlo. Dobře jsme vyjížděli od branky, kdy jsme se kombinací dostali přes domácí presink, ale pak nám chyběla předfinální a finální kolmá nahrávka za obranu domácích. Ti před své vápno postavili autobus a my se s tím nedokázali poradit. Hodně jsme kazili a ani se nám nechtělo moc běhat. Přišla 17. minuta a soupeř házel dlouhý aut, který jsme se štěstím zvládli a Sam balón výběhem zachytil. Kluky na dlouhé auty upozorňuji a říkám, jak kdo má stát. Mám za to, že mě poslouchají a už vědí. Chyba – ani ne za minutu se situace opakuje s tím rozdílem, že už nemáme štěstí a domácí útočník postupuje na Sama, (který stojí v bráně, místo aby balón ve vápně sebral) úplně sám a nemá problém se zakončením. My rázem úplně zbytečně prohráváme 0:1. Po chvilce domácí obránce podklouzl a Péša postupoval sám na domácího brankáře, bohužel své sólo neproměnil. Zbytek prvního poločasu jsme nepředvedli už vůbec nic a měli i velké štěstí, že se domácí neprosadili po závarech před naší brankou vícekrát (nastřelil dvě tyče). A tak přišel poločas. Za předváděnou hru, nasazení a bojovnost, které se vše rovnalo nule, přišlo fénování a důrazné vysvětlení, co, kdo a jak má hrát.

Druhý poločas už byl o trochu lepší, ale pořád to bylo bojácné a velmi ustrašené. Soupeř už jen bránil svůj náskok. Dobře jsme rozbíhali krajní obránce, bohužel většina našich akcí končila nepřesnou rozehrávkou, kterou soupeř odkopl a my znovu museli akce rozehrávat. Hráli jsme do plných. Důraz domácích nám dělal problémy, byli jsme podráždění a úplně mimo. I tak jsme si vypracovali několik dobrých příležitostí, které měli skončit v domácí brance. Dvakrát jsme netrefili ani prázdnou branku, protože jsme šli do všech soubojů ze strachem a proto je prohrávali.

A tak přišla naše první prohra. Dnes jsem velmi zklamán přístupem všech kluků. Jeden jako druhý zápas nezvládli psychicky a vyloženě se pokadili. Při vší úctě k soupeři, tak byl velmi fotbalově špatný, ale chtěl vyhrát a to bylo vidět, jak se povzbuzovali, jak zápasem žili a do všech soubojů šli naplno a na rozdíl od nás hráli srdíčkem a na nás to bohužel stačilo. Myslel jsem si, že i psychicky jsou kluci úplně jinde, bohužel i tam nás čeká ještě hodně práce. Prohrát se může, ale vždy se vztyčenou hlavou a svědomím, že jsem udělal maximum, aby se neprohrálo a to dnes říci opravdu nemůžu. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že celým ročníkem projdeme bez zaváhání a bez prohry, ale dnešek je pro mě opravdu velkým zklamáním.

Pořád se fotbal učíme a bohužel i prohry k životu patří a jen doufám, že si z ní kluci vezmou ponaučení, že když se fotbalově nedaří, tak o to víc se musí bojovat!!!