SK Libuš

1999 Praha – SK Libuš   1:3 (1:1)

Domácí nás požádali o předehrání utkání na čtvrteční státní svátek a tak jsme jim vyšli vstříc a zápas odehráli o dva dny dříve. Utkání se hrálo na velmi měkkém a podmáčeném terénu. Místo pěkného fotbalu to byl spíše boj se šťastným koncem pro nás.

Měli jsme sice mírnou převahu, ale bez žádných velkých šancí a když už jsme si přeci jen nějakou tu možnost vypracovali, tak v koncovce jsme byli opět neškodní. Až ve dvacátésedmé minutě rozehrál Stuchlík velice dobře trestný kop na Berana, který se prosadil v soupeřově vápně a krásným centrem na zadní tyči vybídl ke skórování zcela volné Čížka T. s Kośem a nakonec prvně jmenovaný zavěsil. Po vstřelené brance jsme malinko zvolnili a zbytečně nechali hrát domácí tým, kterému se podařilo hned po pár minutách srovnat skóre, když Bouška vyrazil střelu z úhlu jen před sebe a tam úplně volný hráč doklepl míč do naší sítě.

Do druhého poločasu jsme vstupovali s tím, že zlepšíme pohyb (hlavně bez míče), zjednodušíme hru a nebudeme mít tolik nevynucených ztrát balónů v rozehrávce. To se nám celkem dařilo až do padesátéčtvrté minuty, kdy zcela nepochopitelně jinak velmi dobrý pan rozhodčí neodpískal jasný faul na Berana v pokutovém území a ještě za protesty dostal Moravec žlutou kartu a navíc jsme museli hned střídat zbytečně podrážděného Stuchlíka, který byl už zralý na kartu rudé barvy. Od té chvíle jsme předvedli asi jednu z nejhorších pasáží celého podzimu a nebýt (v prvním poločase dost nejistého) Boušky v naší brance, tak bylo o zápase zřejmě rozhodnuto, jelikož jen jeho tři výtečné zákroky nás udrželi stále ve hře. Domácí kopali během patnácti minut asi šest rohových kopů, jednou šli sami na našeho brankáře a třikrát stříleli nebezpečně zpoza vápna. Pak přišel zkrat našeho nejzkušenějšího hráče, který se sice snažil kluky neustále burcovat k lepšímu výkonu, ale bohužel sám na to doplatil, když nepochopitelně zakopl míč, který mu utekl za lajnovou čáru a viděl druhou žlutou a my šli do deseti. Po chvíli jsme ještě vystřídali, malinko přeskupili naší sestavu a najednou nás posledních patnáct minut bylo všude plno, za což jsme byli po zásluze odměněni, když domácí mysleli, že již to půjde samo, tak jsme to byli my, kdo začal na hřišti dřít a s velkou touhou jsme chtěli zápas vyhrát. Pak přišla osmdesátášestá minuta a nádherný centr Nekoly a ještě krásnější hlavička Voženílka, která nás posunula ke třem bodům. To již před tím vykopávali míč domácí z brankové čáry a po minutě hry na hřišti se řítil sám na domácího brankáře dorostenec Gabriel, ale bohužel situaci nevyřešil úplně nejlépe a tak se nestal hned tou největší hvězdou. V devadesátédruhé minutě utkání dal konečnou pečeť na výsledek Karban, když dovezl míč do prázdné branky po hezké akci Dukáta s Gabrielem, který dal Honzovi míč na zlatém podnose. Zasloužené vítězství, i když fotbal to nebyl nijak oslnivý.

Dnes se zápas nevydařil našim dvěma nezkušenějším hráčům (Moravec, Stuchlík) hlavně po psychické stránce, ale zbytek týmu vše nahradil a to je pro nás velké pozitivum. Ještě jedna perlička – za to, že jsme domácím vyšli vstříc, tak jejich vedoucí po zápase donutil rozhodčího napsat do zápisu o utkání, že chce pro Moravce vyšší trest, jelikož zakopl míč až na silnici, kde mohl způsobit dopravní nehodu!!!!!!!! Ještě mohl dodat, že též mohl zastavit v blízkosti jezdící metro!!! Po vítězství jsme měli další možnost se velice dobře zasmát a pobavit, když lidská „moudrost“ opravdu nezná mezí.

Celkově jsme skončili po podzimní části soutěže s 18 body na sedmém místě, což není až tak špatné, ale vzhledem k tomu, kolik bodů jsme svojí střeleckou nemohoucností prohospodařili, tak určitě být spokojeni nemůžeme. Toto mužstvo má určitě na to, aby bylo mezi prvními třemi týmy.

Děkujeme všem našim příznivcům za jejich velkou přízeň našemu klubu a těšíme se na jarní pokračování. V zimní přípravě odehrajeme několik přípravných zápasů – s jejich začátky a místa konání budeme včas informovat na našem webu.

Nejlepší hráči z pohledu SK:   1. Koś;   2. Čížek T.;   3. Beran, Bouška

Termín zápasu 1999 Praha – SK Libuš se mění takto:

SK Slovan Kunratice – SK Libuš   8:1 (4:1)

V dalším kole jsme sehráli derby v Kunraticích. Už rozcvičení před zápasem vypadalo, jakoby jsme přijeli na výlet, tak jsem jednoho klučinu poslal rovnou převléci do šatny a myslel si, že se ostatní kluci probudí, ale bohužel to se za celý zápas nepodařilo :-(. Soupeř chtěl konečně prolomit libušské prokletí, kdy nás v ročníku 03, 04 a 05 ještě nikdy neporazil a do zápasu šel pořádně nahecovaný a připravený. Což se bohužel nedalo říci o našich klucích.

Domácí se brzy dostali do vedení, na které jsme ještě dokázali odpovědět šťastným gólem Pavla. Po zbytek zápasu jsme jen stínovali a nechali domácí hrát… Klukům chyběla odvaha a pohyb, místo aby jsme udělali velké hřiště, tak jsme hráli jako v přípravce v jednom chumlu (samozřejmě, že naše přípravka tak nehraje :-), jen obrazně řečeno). Dnes na nás stačili dva vyšší a důraznější útočníci domácích, kteří důrazem a rychlostí naše kluky přehráli.

Dnešní zápas nemá cenu více hodnotit, s kluky jsme si vše vyříkali na tréninku a jasně si stanovili pravidla, od teď si každý musí nominaci zasloužit na tréninku, nikdo jí nemá automatickou!!!! To že se udělá nějaká chyba, nepovede se nahrávka, nebo střela, vše se dá odpustit, pořád se fotbal učíme, ale když mám na sobě dres se znakem klubu za který hraji, tak musím za každého stavu pořád bojovat a ne, že zápas odchodím a je mi vše jedno. To nikomu neodpustím!!!! A jestli se to někomu nelíbí, tak ať si najde klub, ve kterém jim je to jedno. Snad si to všichni kluci vezmou k srdci a už se takový zápas nebude nikdy opakovat.

SK Slavia Praha – SK Libuš   2:3 (0:1)

V nedělním mrazivém ránu jsme ve šlágru kola (hrál první s druhým) zavítali do Edenu, kde nás čekal velmi těžký soupeř. Soupeř na nás poslal komplet 06 (který převyšuje 05) i to pro nás bylo překvapení, protože my počítali s ročníkem 04. Hrálo se na UMT, která byla pokryta zmrzlou jinovatkou. Před zápasem v kabině zavládla bojovná atmosféra a velmi zdravá sebedůvěra, čím mi kluci udělali velikou radost, nikdo se soupeře nebál a každý chtěl hrát!! To, že proti nám budou hrát mladší kluci, jsme se dozvěděli až na hřišti, před zápasem jsme pořád počítali s 04-kama o to více je pro mě povzbuzující atmosféra před začátkem utkání.

Utkání se hned od začátku hrálo velmi svižně a bylo znát, že proti sobě stojí silné týmy. Na obou stranách žádný odkop, ale vše se snahou akci konstruktivně rozehrát. Už v páté minutě se ocitl Dan před domácím brankářem, bohužel akci unáhlil a místo kličky zvolil zakončení z jedné a o kousek minul branku. Slavia hrála celoplošný fotbal, naši kluci je dobře a rychle napadali, z toho pramenily chyby a my se dostávali do šancí, které jsme nedokázali proměnit. Až přišla 13. minuta, náš útok jsme dobře zakončili střelou, kterou brankář domácích před sebe vyrazil, na to nejrychleji zareagoval Tobiáš a už neměl problém do prázdné branky zakončit – 0:1. Po obdržené brance Slavia zvýšila obrátky, ale náš tým bránil dnes dobře a Slávisté se nedostávali do vyložených šancí, či přečíslení. Střely z dálky a kolmice na útočníky dobře pochytal David a k ničemu jinému jsme Slavii nepustili. Tak první poločas skončil naším vedením 1:0.

O přestávce jsme si s kluky řekli, že nebudeme zalézat a jen bránit, ale že chceme přidat další branky a pořád budeme aktivní. Druhý poločas začal jako ten první – naší šancí, kdy pro změnu Filip se ocitl sám před brankářem a stejně jako Dan to uspěchal. Měli jsme další velkou příležitost, odraženou střelu poslal z vápna levou nohou na branku Péťa, trefil to dobře, brankář by neměl šanci, jen k naší smůle na brankové čáře trefil hlavu Filipa, který zrovna vstával s předešlého souboje :-(. A jak ve fotbale bývá zvykem, nedáš – dostaneš. Balón, který mířil za brankovou čáru, jsme špatně pohlídali a důraznější útočník míč poslal před branku, kde byl zcela osamocen útočník, který Davida prostřelil – 1:1. Po obdržené brance jsme se moc zatáhli a nechali zbytečně soupeře hrát, který se na nás tlačil. Naštěstí to trvalo pár minut a my byli znovu nebezpeční i dopředu. V 50. minutě jsme se znovu dostali do vedení, brankář domácích rozehrál balón, který se dostal k Jirkovi a ten mu ho z 25 metrů z první vrátil zpátky a nádherně se trefil – 1:2. Bohužel znovu se po gólu kluci zatáhli a soupeř nás trochu přitlačil. Naše vedení trvalo pouze tři minuty :-(. Druhá obdržená branka byla jako přes kopírák, jen z druhé strany. Míč, který směřuje do autu špatně obráncem pokryjeme a hbitý domácí útočník skluzem posílá na branku, který skončí v naší síti – 2:2. Branka domácí povzbudí a ty cítí šanci, ale naši kluci se nevzdávají a dál předvádějí dobrou hru. I my jsme nebezpeční, po jednom z centrů si domácí dávají obráncem vlastní branku, který hlavičkou přehodí svého brankáře, ale pro nesmyslný offside Filipa, který se akce vůbec neúčastnil, rozhodčí branku neuznává :-(. To kluky ještě více nakoplo, chtěli jsme vyhrát a na hřišti to taky tak vypadalo. Dál jsme bojovali. Po kolmicích Alfa jsme se i do šancí dostávali, ale bohužel je neproměnili. Až přišla 68. minuta, další kolmice Alfa na Dana, který postupoval sám na domácího brankáře, zachoval klidnou hlavu a nedal mu žádnou šanci – 2:3. Do konce utkání chybí 2 minuty… Domácí se s porážkou nechtěli smířit a zatlačili nás ve velkého bloku. V poslední minutě si soupeř vytvořil dvě velké šance, které David vychytal a nás podržel. Utkání končí a my si připisujeme po zásluze cennou výhru 3:2!!!

Dnešní zápas snesl velmi přísné měřítko (což nám potvrdili i ostatní trenéři jiných týmů a že jich na našem zápase bylo hodně) a jsem velmi rád, že jsme nebyli horším týmem, ale právě naopak a o tu jednu, dvě branky jsme si vyhrát zasloužili!!! Dnes patří velká pochvala celému týmu, který makal celý zápas a hlavně hrál fotbal a nebál se zvučného jména soupeře, ale hlavně, že jsme vyloupili Eden!!!! :-)

Zvláštní zápas dnes hrál Alf, proti kterému nastoupil mladší brácha (který byl nejlepší ze Slávistů ) a vyrovnal se s tím výborně. Smekám před vámi kluci klobouk, dnes výborná práce!!! Naše neporazitelnost stále trvá!!! Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost.

Ale pořád máme co, ale hlavně se pořád chceme – zlepšovat!!!