SK Libuš

SK Aritma Praha – SK Libuš   1:1 (0:1)

První jarní mistrák za úmorného vedra na čpící a malé umělce. Paradox je, že vedle na prázdném travnatém hřišti se místo fotbalových nadějí prohánějí žížaly, kdy jinde by se měl hrát fotbal za takového počasí, to jenom na úvod. Domácí nastoupili komplet s ročníkem 2000 a my jsem museli zase improvizovat, pomohli nám 3 borci ze žáků a celkem jsme měli 8 kluků ročníku 02 a 01. Z tohoto pohledu je výsledek i předvedená hra výborná. Borci bojovali, makali a nevypustili jediný balón, jediný souboj. Domácí měli vice ze hry, ale k zakončení se dostávali pouze po střelách z dálky, které většinou končili daleko mimo. My jsme hrozili zejména rychlými brejky Michala a nebezpečnými centry, tak jsme se take dostali do vedení, Vrkič vysunul Michala po levé straně, toho obránce neměl šanci dostihnout a jeho přesný centr zavěsil Šimon do brány.

Druhá půle byla podobná, domácí hráli, měli střed pole, my důsledně s mladými kluky bránili a pouštěli jsme se do rychlých brejků. V 65. minutě jsme kopali trestňák, Tomáš to nádherně trefil, Vrkič lízl hlavou a domácí brankář se štěstím vytáhl na roh. Když už to vypadalo, že vítězství udržíme, 10 minut před koncem, nepovedenou střelu domácích tečoval náš hráč a Houdič míč neudržel v rukavicích a míč sklouzl do brány – škoda.

Borci díky za velikou bojovnost na nepříjemném hřišti, udržení morálky, za bojovnost a žákům skláním velkou poklonu, Pavel odehrál na stoperu celý zápas, Šimon se s Milošem střídali v útoku a Šimon dal nádherný a důležitý gól.

Díky a těším se na doma na pořádnou trávu, velké hřiště a velký fotbal příští neděli.

SK Libuš – SK Čechie Smíchov   8:4 (4:0 1:1 2:2 1:1)

Naší hračí vlétli na soupeře a to nejen díky krásnému počasí a fotbalové atmosféře, ale i natěšenosti na první mistrovské utkání, jako vosy. První čtvrtina prostě vyšla. Kluci plnili herní povinnosti, obsazovali hráče, komunikovali a předvedli i pěkné kombinace. Nebýt skvělého výkonu brankaře soupeře, mohl být výsledek po první čtvrtině vyšší.

S průběhem zápasu se naši borci jakoby uspokojili z výsledkem a soupeř toho dokonale využil ke vstřelení kontaktních gólů. Je pravdou, že i když si kluci vypracovali spoustu šancí, ke vstřelení gólů v úspěšné realizaci jim zabránil brankář soupeře nebo přílišná zbrklost, soupeř se zlepšil a vyrovnal zápas. V tomto zápase dominovali brankaři a Keny se i blýsknul gólovou střelou z půlky hřiště. I když je každý zápas jiný, jako poučení jest, že utkání se musí hrát až do samotného konce a že je stále co zlepšovat,

Na závěr nezbývá než poblahopřát chlapcům k vítězství a popřát týmového ducha, hru srdcem, bojovnost, hodně vstřelených gólů a v neposlední řadě hodně fotbalového štěstí a zdraví v honbě za mistrovskými body.

SK Modřany – SK Libuš   0:10 (0:3 0:4 0:3)

K přátelskému utkání jsme jeli do nedalekých Modřan, kde jsme se utkali se soupeřem z naší soutěže.
B tým jsme trochu doplnili (na žádosti kluků, kterým se prý ve škole modřanští smějí, že je porazili na turnaji v Braníku :-)). Rivalita musí být :-) už od mala :-). Na turnaje v Braníku jsme posílali i kluky, kteří začínají nebo dokonce i mladší a tak se stalo, že nás Modřany dvakrát porazily. A tak před soutěží jsme museli dluhy splatit :-).

Zápas se hrál na tři třetiny po 25 minutách a v podstatě to byl takový tréninkový zápas, aby si všichni kluci vyzkoušeli přírodní trávu.

SK Libuš – SK Ďáblice   1:2 (1:1)

První domácí zápas se nám příliš nepovedl. Soupeř na nás umí a podle pravidla hraješ, co ti soupeř dovolí, nám toho moc nedovolil. Od začátku byl lepším mužstvem, dobře se pohyboval, zdvojoval hráče s míčem a dopředu hrál jednoduše a hlavně přímočaře. Bohužel my jsme nehráli svoji hru, nedařilo se nám kombinovat, nebyli jsme v pohybu, vodili jsme zbytečně míč a proto ho často ztráceli. Potom bylo otázkou, kdy nám to tam spadne. Několik nebezpečných situací jsme ustáli, ale potom udeřilo. Špatně jsme bránili rohy a po jednom z nich jsme dvakrát nedokázali odkopnout a útočník soupeře odražený míč poslal nekompromisně do naší branky. To nás trochu probralo a proto přišlo vyrovnání po pěkné přihrávce od Vožy sklepl Kuba míč na Gábu a ten samostatný nájezd na brankaře zkušeně proměnil. Dostali jsme se do tlaku, hráli jsme dobře. Bohužel jsme branku nedali, ačkoliv nám chybělo málo. Při našem tlaku a po rohovém kopu se dostal soupeř do protiútoku, kdy útočník nejprve obešel Honzu a upaloval na branku, ale Zdenkovi neutekl. Bohužel za cenu červené karty.

V deseti ve 2. poločase jsme bojovali, ale udělali jsme chybu ve středu obrany a hosté trestali. Potom už to bylo hodně těžké, přesto jsme obrovským nasazením dostali soupeře pod tlak, ale branku jsme nedali. Vlastně dal si ji obránce hostů po přímém kopu Pepy, ale rozhodčí nepochopitelně branku neuznal. Bod jsme si určitě zasloužili za obrovské nasazení a bojovnost.

Škoda prospaného 1. poločasu, jinak kluci dík za druhý poločas. Prostě příště musíme začít od začátku naplno, nikdo se neporazí sám.