SK Libuš

SK Libuš – FK Dukla JM   1:0 (0:0)

Poslední zápas jsme po předchozí domluvě odehráli na hřišti našeho soupeře, protože mají umělku a touto dobou se předpokládalo, že travnaté hřiště nebude způsobilé ke hře. Čas nebyl zrovna ideální, ale už jsme si na podobné věci zvykli. Sraz jsme udělali až v osm hodin, což bylo pro některé jedince opět neakceptovatelné. Ti, kterým to vyhovovalo, se dostavili včas, i když někteří bez kopaček (Michal) a někteří bez chráničů (Ládíček), protože jim je maminka nepřipravila (ve 14 letech dobrá výmluva). Po krátké rozcvičce a doplnění výbavy se šlo konečně na hru.

Od prvních minut jsme soupeře trochu přitlačili před jeho branku a snažili se aktivně napadat jeho rozehrávku. Soupeř začal nakopávanými balóny přes naši obranu, se kterými si naši stopeři vcelku jednoznačně poradili stejně jako s nejlepším střelcem této soutěže, který se za celý zápas ani jednou neprosadil. Postupem času se hra začala vyrovnávat a i soupeř se začal osmělovat a ohrožovat naší branku. První jasnou gólovku jsme měli opět my, ale Láďou vybojovaný míč Otík z hranice velkého vápna přehozením přes brankáře trefil do tyčky a nic z toho nebylo. I dále byla hra vyrovnaná a i soupeř si vytvářel brankové příležitosti, ale ne tak nebezpečné jako my. Do poločasu branka nepadla a do kabin se šlo za nerozhodného stavu.

Do druhého poločasu jsme hráčům radili více bojovnosti a důrazu při hře do těla, protože soupeř byl menší a rychlejší práci s balónem a více kombinace. Opět jsme si vytvořili několik brankových příležitostí. stejně jako Dukla, ale nikdo žádnou neproměnil. Krátce před koncem zápasu jsme zahrávali standardní situaci v blízkosti soupeřovy branky, na levou stranu vystřídali Lukyho kvůli jeho fyzickým parametrům a naše střídání se nám vyplatilo. Po centru z pravé strany se Luky k míči probojoval, vystřelil, trefil tyčku a dorážka Ondry levou nohou z hranice velkého vápna skončila k překvapení všech v síti nešťastného soupeřova brankáře. Tím jsme soupeře dočista zlomili a do konce zápasu už jsme si vedení s přehledem pohlídali.

Opět vítězství s nulou vzadu venku, tentokrát na hřišti prvního, čímž jsme se na první místo posunuli my a jsme podzimními mistry. Jsme první. Výborně, blahopřejeme, jen tak dál!

Halový turnaj Říčany

Neděle, 20.11. 2016, byla velkým dnem pro naše nejmenší Libušáky. Vyrazili jsme na první turnaj pro předpřípravky a pro všechny kluky z mančaftu to byla velká premiéra. Poprvé si oblékli libušský dres a v žilách jim začala proudit zelenobílá krev. Celý turnaj byl pořádán pro ročník 2010 a mladší. S ohledem na výsledky je nutno podotknout, že celý náš tým byl složen z těch mladších (v týmu jsme měli jen jednu 2010).

Myslím si, že rozebírat tady dopodrobna výsledky všech zápasů nemá smysl, jelikož i když se jednalo o turnaj a my skončili na osmém místě, tak kluci z každého zápasu odcházeli jako vítězové! Na borcích bylo vidět, jak se snaží a jak je to baví. A to je to důležité, aby je fotbal v tomto věku především bavil, bez ohledu na výsledky!!!

Ve všech zápasech se kluci snažili a zápas od zápasu se zlepšovali. Důkazem toho byl i náš poslední zápas, který došel až na penaltový rozstřel. V tom byl sice šťastnější soupeř, ale i tak si kluci zaslouží velký potlesk!!!
Velké DÍK patří i rodičům a našim fanouškům, kteří kluky z každého zápasu vyprovázeli velkým potleskem!!!

Další turnaj nás čeká hned další neděli ve stejný čas na stejném místě, tak nás přijďte opět podpořit v hojném počtu!!!

Výsledky zápasů:

Konečná tabulka turnaje:

FK Motorlet Praha C – SK Libuš   5:2 (2:1)

K zápasu se nedá nic pořádného napsat, snad jenom, díky klukům ze starších žáků, kteří po svém ranním zápase pomohli i dorostu, protože jinak bychom hráli v devíti. Pokud to takto půjde dál a dorost nebude chodit na zápasy, dohrají soutěž žáci, kterých je dost a fotbal chtějí hrát. Znovu chyběla půlka mužstva – Jiravský, Višvader, Pecha, Sloboda, Barnet, někdy je potřeba se prostě trochu kousnout a i když mě něco bolí, tak zkusit mužstvu pomoci. Včera byl soupeř hratelný, ale když nejsou hráči, snaha pomoct, bojovnost, tak i držáci typu Hisiho, Vrkiče, Pirčiho, Dymy nezvládnou vyhrát či otočit zápas. Tihle kluci táhnout celou sezónu mladší i starší dorost, ale sami na to nestačí a tak to v neděli dopadlo jak dopadlo. Více nebudeme komentovat, nemá to smysl, je potřeba dát se dohromady – máme na jarní přípravu 5 měsíců.

SK Ďáblice – SK Libuš   2:3 (1:3)

V posledním zápase podzimu jsme jeli přes celou Prahu, do Ďáblic. Zde nás čekal druhý tým tabulky, který si na nás hodně věřil. Sestavu jsme trochu pozměnili a vzali kluky, kteří si nominaci za tréninky zaslouží.

Zápas začal, soupeř měl výkop. Dan ve sprintu postupně napadal tři hráče, míč se jeho napadáním dostal až k brankáři, i toho neušetřil napadáním, vybojoval balón a zasunul ho do prázdné branky. Hrálo se 10 vteřin :-). Ostatní kluci se do napadání zapojili také výborně, dobře a včas dostoupili protihráče a těm už nezbývala jiná možnost, než zahrát míč k brankáři. Je vidět, že už někteří kluci pochopili co od nich chceme a co z toho pramení. Soupeř byl jako opařený. Dál jsme předváděli vysoký pressink, kluci nebyli líní na krok a soupeř si s tím nevěděl moc rady. Naše hra byla jako harmonika, celý tým se dobře posouval a zavíral prostory, dobře vystupoval proti soupeři, odebíral mu čistě míč a z toho pramenily naše šance. V páté minutě kopal Hop rohový kop, míč se dostal do brankoviště, kde Medy ve skluzu prostřelil vše a my vedli 2:0. Domácí se zmohli jen na střely z dálky, které Jirka v bráně bez problému pochytal. Kluci dál pokračovali v dobrém výkonu a soupeře přehrávali. Ve 28. minutě kopal další roh Hop, zvedl ruce (asi signál, že to půjde na druhou tyč :-) ), prudce nacentroval na přední tyč a tím asi zmátl domácího brankáře, který si jeho centr srazil do branky a my vedli 3:0. Ani jsem se Hopa nezeptal, jestli to chtěl, protože bych dostal dlouhou přednášku co a jak :-). V poslední minutě prvního poločasu jsme inkasovali branku i my, tak byl poločasový výsledek 3:1 pro naše kluky.

V kabině jsme se hlavně zahřáli a šli do druhého poločasu. Domácí na nás vlétli a hned ve 38. minutě po střele, kterou Jirka vyrazil, domácí útočník dorazil míč do naší branky – 2:3. Domácí tlak měl sílit, ale jen na pár šancí jsme je do něčeho moc nepustili. Co nezadržela naše obrana, pochytal Jirka a my se radovali z výhry 3:2.

Dnes vedl poprvé v Libušském dresu náš tým jako kapitán Vojta (Hop) Štulík a po celý zápas si počínal velmi dobře, bylo ho plné hřiště a dnes patřil k našim nejlepším klukům. Ale i ostatní kluci si dnes zaslouží velkou pochvalu, hráli jako tým a bylo vidět, že začínají chápat co po nich chceme i ve velmi bouřlivém prostředí, které v Ďáblicích bylo. Někteří rodiče (domácích) byli velmi rozparádění a asi zapomněli, že hrají děti a nadávat jim nikomu nepomůže, ať klidně nadávají mě, já se s tím snad nějak vyrovnám, ale ne dětem, které jsou zrovna lepší, než ty jejich.

Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost. Ale pořád se máme co učit a chceme se pořád zlepšovat!!!