SK Libuš

SK Modřany – SK Libuš   0:10 (0:3 0:4 0:3)

K přátelskému utkání jsme jeli do nedalekých Modřan, kde jsme se utkali se soupeřem z naší soutěže.
B tým jsme trochu doplnili (na žádosti kluků, kterým se prý ve škole modřanští smějí, že je porazili na turnaji v Braníku :-)). Rivalita musí být :-) už od mala :-). Na turnaje v Braníku jsme posílali i kluky, kteří začínají nebo dokonce i mladší a tak se stalo, že nás Modřany dvakrát porazily. A tak před soutěží jsme museli dluhy splatit :-).

Zápas se hrál na tři třetiny po 25 minutách a v podstatě to byl takový tréninkový zápas, aby si všichni kluci vyzkoušeli přírodní trávu.

SK Libuš – SK Ďáblice   1:2 (1:1)

První domácí zápas se nám příliš nepovedl. Soupeř na nás umí a podle pravidla hraješ, co ti soupeř dovolí, nám toho moc nedovolil. Od začátku byl lepším mužstvem, dobře se pohyboval, zdvojoval hráče s míčem a dopředu hrál jednoduše a hlavně přímočaře. Bohužel my jsme nehráli svoji hru, nedařilo se nám kombinovat, nebyli jsme v pohybu, vodili jsme zbytečně míč a proto ho často ztráceli. Potom bylo otázkou, kdy nám to tam spadne. Několik nebezpečných situací jsme ustáli, ale potom udeřilo. Špatně jsme bránili rohy a po jednom z nich jsme dvakrát nedokázali odkopnout a útočník soupeře odražený míč poslal nekompromisně do naší branky. To nás trochu probralo a proto přišlo vyrovnání po pěkné přihrávce od Vožy sklepl Kuba míč na Gábu a ten samostatný nájezd na brankaře zkušeně proměnil. Dostali jsme se do tlaku, hráli jsme dobře. Bohužel jsme branku nedali, ačkoliv nám chybělo málo. Při našem tlaku a po rohovém kopu se dostal soupeř do protiútoku, kdy útočník nejprve obešel Honzu a upaloval na branku, ale Zdenkovi neutekl. Bohužel za cenu červené karty.

V deseti ve 2. poločase jsme bojovali, ale udělali jsme chybu ve středu obrany a hosté trestali. Potom už to bylo hodně těžké, přesto jsme obrovským nasazením dostali soupeře pod tlak, ale branku jsme nedali. Vlastně dal si ji obránce hostů po přímém kopu Pepy, ale rozhodčí nepochopitelně branku neuznal. Bod jsme si určitě zasloužili za obrovské nasazení a bojovnost.

Škoda prospaného 1. poločasu, jinak kluci dík za druhý poločas. Prostě příště musíme začít od začátku naplno, nikdo se neporazí sám.

SK Libuš – FK Dukla Praha C   6:2 (3:1)

Po pěti venkovních zápasech jsme se konečně představili doma a hned nás čekal velmi silný soupeř a to Dukla. Všichni jsme měli v paměti náš první zápas, kde jsme byli jako na kolotoči a s velkým štěstím jsme uhráli remízu 1:1. Před zápasem jsme z kluků cítili velkou chuť a sebedůvěru, což je velmi pozitivní. Kluci si už věří i proti silným soupeřům a z toho mám velkou radost. Řekli jsme si, jak bychom chtěli hrát a zvolili velmi náročný styl hry. Kdy jsme chtěli Duklu napadat už na jejich polovině, nedat jim šanci držet dlouho balón a tvořit hru. Kluci z Dukly (všechny ligové týmy) jsou velmi dobří na balónu a když jim dáme čas, tak jsou schopní dovézt balón až do branky. Jako jednotlivci jsou výborní, ale my jsme silní jako tým a po klucích chceme, aby hráli týmově a kladem jim to na srdce!!

Zápas jsme začali trochu ospale a bylo vidět proti jak dobrému soupeři dnes stojíme. Po pěti minutách, kdy byla Dukla na balónu, kluci začali hrát, co jsme po nich chtěli a obraz hry se úplně změnil. Vysokým presinkem kluci napadali soupeře a ten s tím měl velké problémy a když už se vymanil z našeho presinku, tak se kluci dobře doplňovali, posunovali a vystupovali a tím nedali Dukle vůbec šanci hrát. Bylo nás plné hřiště a převzali jsme otěže utkání. Po několika našich šancích dobře nahrál Dom mezi obránce Filipovi, kterého fauloval obránce v pokutovém území a my měli možnost kopat pokutový kop. Míč si vzal sám Filip a s přehledem proměnil – 1:0. Dál jsme Duklu k ničemu nepouštěli a sami se tlačili do zakončení. Po dobrém presinku Doma s Danem se míč dostal k Alfovi, který s přehledem trefil prázdnou branku – 2:0. Kluci dál makali a dostávali se do dalších brankových šancí, ale ta naše koncovka :-((. Trochu zbytečně jsme i my inkasovali. Po ojedinělé šanci a následném rohovém kopu si kluci špatně rozebrali hráče a zcela volný útočník hlavou úplně sám skóroval – 2:1. Hned po minutě nám dvoubrankový rozdíl vrátil Alf, který nádhernou střelou trefil pravý roh soupeřovy branky – 3:1.Pak jsme měli skvělou pětiminutovku, kdy kombinacemi jsme soupeře rozebrali a jen špatné zakončování nás připravilo o navýšení skóre. První poločas skončil 3:1 a šli jsme do kabiny. Bylo vidět, že kluci makají naplno. Vydýchali jsme se a chtěli jsme pokračovat v naší hře.

Začátek druhého poločasu jsme byli asi ještě v kabině. Dukla se dostala k několika střelám, které David chytil nebo vyrazil na roh. Vše jsme ustáli a začali zase hrát. Po sedmi minutách jsme měli podruhé v zápase možnost kopat penaltu. Znovu si vzal míč Filip a opět se nemýlil – 4:1. Dál jsem předváděli náročný celoplošný fotbal a Duklu vůbec k ničemu nepouštěli. Po dalších neproměněných našich šancích přišel nejhezčí gól v utkání: po sólu Ondry Pelanta přes celé hřiště se už zdálo, že míč chytne hostující brankář v rohu pokutového území do ruky, ale Ondra ještě zabojoval a míč si vzal zpět, pak následoval CHTĚNÝ lob z úhlu patnácti metrů od branky, který přes brankáře zapadl krásně do brány – 5:1. Už jen ta myšlenka byla super a to provedení, paráda!!! Druhou, úplně zbytečnou branku jsme inkasovali ze skrumáže před brankou – 5:2. Poslední branku v zápase si připsal Filip, který si tím zajistil hattrick, ke kterému mu gratuluji a tak zpečetil naší naprosto zaslouženou výhru 6:2.

Dnes musím před všemi kluky smeknout, v jakém tempu odehráli zápas. Sám jsem byl zvědavý, jak dlouhou vydrží hrát velmi náročným stylem a oni to vydrželi celý zápas!!! Klobouk dolů kluci. Dukla měla šikovné jedince (všechny), ale fotbal je týmový sport a znovu jsme se přesvědčili, že když budeme hrát jako tým, bojovat jeden za druhého, tak jsme velmi silní a můžeme se měřit s těmi nejlepšími.

Dnes jsem byl na vás velmi pyšný a určitě nejen já!! Děláte nám velkou radost a doufám, že nebudete mít hlavu někde v oblacích, ale nebojte se, já vás vrátím zpátky na zem :-)). Pořád se máme co učit a hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!!

SK Újezd Praha 4 – SK Libuš   2:1 (1:1)

V prvním jarním kole jsme vyšli bodově naprázdno, ale určitě se nemáme za co stydět. Sice utkání chybělo více fotbalovosti, ale nasazení a bojovnost byly na obou stranách příkladné.

Hned ve druhé minutě nás mohl poslat do vedení Koś, ale jeho hlavička skončila těsně vedle. Od té doby se hra přelévala od vápna k vápnu, až v desáté minutě měli domácí tutovku, ale naštěstí střela z deseti metrů orazítkovala jen tyč naší branky. Hned o čtyři minuty později z té samé vzdálenosti míč naši branku minul. Poté se naše obrana srovnala a vlastně již za celé utkání domácí do takovýchto šancí nepustila. Ve dvacátétřetí minutě se nádherně uvolnil Voženílek, stejně tak i zakončil a my šli do vedení. Bohužel naše vedení dlouho nevydrželo, když domácí vyrovnali střelou z přímého kopu asi z 35m, míč ve vzduchu několikrát zaplaval a skončil pod břevnem naší branky, i když se ho Michálek snažil vytěsnit, tak se mu to nepovedlo a bylo vyrovnáno. Určitě by brankář jeho kvalit takové góly dostávat neměl, ale stává se to i daleko slavnějším brankářům a prostě i tyto branky k fotbalu bezesporu patří. Do konce poločasu se stav již nezměnil, i když domácí měli ke konci několik rohových kopů, ale vše jsme dobře ubránili.

Druhý poločas byl podobný tomu prvnímu, jen se ještě více proti nám kopalo trestných kopů ze všech možných pozic a v sedmdesátétřetí minutě jsme po jedné z nich inkasovali. Kluci však ještě zmobilizovali všechny síly a snažili se o vyrovnání, bohužel však ze závěrečného tlaku jsme branku nedali a tak odjíždíme s prázdnou. Utkání by asi nejvíce slušela remíza, domácí díky standardkám měli sice optickou převahu, ale jinak to byl velmi vyrovnaný a bojovný zápas. Další utkání odehrajeme v sobotu 1.4.2017 od 10:15 na našem stadiónu s mužstvem Stodůlek.

Nejlepší hráči z pohledu SK:   1. Voženílek;   2. Ivančo;   3. Růžička